Vratislav Ouhrabka

Správa jeskyní České republiky (SJ ČR) v roce 2019 opět spolupracovala prostřednictvím České rozvojové agentury na projektech pomoci zahraniční rozvojové spolupráce vybraným zemím. První z těchto zemí byla Gruzie a pomoc byla vyžádána na hydrologický monitoring jeskyně Arsena Okrodžanašviliho (o které přinesl časopis Ochrana přírody informace v čísle 2/2020) a vytipování nejvýznamnějších krasových jevů oblasti Rača jako podkladu pro vyhlášení velkoplošného chráněného území.

Na podzim roku 2019 ukončili pracovníci Správy jeskyní České republiky další etapu působení v Gruzii, které v rámci projektů České rozvojové agentury probíhá již od roku 2012. Partnerská organizace, gruzínská Agentura chráněných území (APA), si tentokrát vyžádala pomoc českých expertů při posuzování možností zpřístupnění jeskyně Arsena Okrodžanašviliho (Toba 2) v západogruzínské oblasti Samegrelo.

Králický Sněžník, naše třetí nejvyšší pohoří se stejnojmenným vrcholem dosahujícím nadmořské výšky 1424 m, se rozkládá na rozhraní Čech, Moravy a polského Kladska na ploše více než 270 km². Části horského masivu po obou stranách státní hranice jsou součástí zvláště chráněných území přírody a území soustavy Natura 2000 (NPR, EVL, PO Králický Sněžník na české straně a Śnieżnicki Park Krajobrazowy, Rezerwaty Przyrody Śnieżnik Kłodzki a Jaskinia Niedźwiedzia na straně polské). Mezi významné přírodní fenomény, které si zasluhují zvýšenou pozornost a ochranu, bezesporu patří i krasové jevy.

Základní součástí dokumentace jeskyní je jejich grafické vyobrazení. Bez mapy, plánků či náčrtu je téměř nemožné v tomto často velmi členitém a na prostorovou orientaci komplikovaném podzemí lokalizovat zájmová místa. O rozsahu prostor, jejich morfologii, vzájemné poloze podzemních dutin vůči sobě či vůči povrchu dokáže vypovídat rovněž pouze mapa, případně model jeskyně. Bez mapové dokumentace nelze zajistit ani účinnou a efektivní ochranu jeskyní. Z těchto důvodů je kvalitní mapová dokumentace jeskyní (zákonem chráněných přírodních objektů viz § 10 zákona 114/1992 Sb.), důležitým podkladem pro další speleologický průzkum, pro hodnocení jejich prostředí, mikroklimatu, bioty a dalších prvků.

Krajina na pomezí Českého ráje, Jizerských hor a Krkonoš tvořená k severu mírně stoupajícími plošinami je rozbrázděna hlubokými údolími Jizery, Kamenice a jejich přítoků. Na svahu jedné z takových plošin, nazývané Na Vápenci, severně od obce Bozkov, se skrývají dodnes jediné veřejnosti zpřístupněné jeskyně v severních Čechách – Bozkovské dolomitové jeskyně. Jeskyně na rozdíl od jiných přírodních útvarů bývají většinou skutečně skryté a bez přispění člověka, ať už náhodného, či speciálně cíleného bychom se o řadě z nich nikdy nedozvěděli. A přesně takový je i 70 let starý příběh, kterým začíná historie objevování bozkovského podzemí.

Na jaře roku 2015 byla bez zvláštních oficialit uvedena do provozu nová naučná stezka, která seznamuje návštěvníky s přírodními poměry malebného údolí říčky Vošmendy na pomezí obcí Bozkov, Jesenný a Roztoky u Semil. Stezka vznikla díky projektu podpořenému z Operačního programu Životní prostředí, který realizovala obec Bozkov ve spolupráci s Krajským úřadem Libereckého kraje a Českou speleologickou společností, základní organizací 5-01 Bozkov.

Hluboká údolí, skalní soutěsky i členité okraje pískovcových plošin brázdící krajinu NP před námi stále ukrývají množství dosud nezdokumentovaných podzemních prostor. Celá řada abri, skalních převisů, rozsedlinových, puklinových, vrstevních i suťových jeskyní je známá jen těm největším znalcům zdejší přírody. Především díky nim se podařilo několik dalších jeskyní zaevidovat.

K důležitým úkolům uloženým Správě jeskyní České republiky (SJ ČR) jejím zřizovatelem (MŽP) patří i zajišťování a realizace opatření podle schválených plánů péče ve zpřístupněných jeskyních a v přilehlých areálech, spolupráce s orgány a organizacemi ochrany přírody, koordinace odborné činnosti a výměny zkušeností při ochraně, výzkumu a péči o jeskyně a při provozu zpřístupněných jeskyní.

O pískovcových jeskyních Prachovských skal se v Ochraně přírody již psalo (Mlejnek & Ouhrabka 2012). V té době bylo v Prachovských skalách registrováno 57 jeskyní. Do tohoto počtu byly zahrnuty jeskyně historicky evidované (např. Balatka 1984, Vacek 1991, Vítek 1980) i jeskyně ze speleologického průzkumu pracovníků Správy jeskyní ČR z let 2006 a 2007. Speleologický průzkum se v oblasti však nezastavil a jeho výsledkem je registrace dalších objektů.

Jeskyně v pískovcích známe v České republice z oblasti české křídové pánve (např. skalní města Broumovska nebo Českého ráje), případně z karpatského flyše (především Moravskoslezské Beskydy); Hromas ed. a kol. 2009. Některé oblasti, jako např. Adršpašsko-teplické skály, jsou mezi speleology proslulé i mimo naši republiku (Mlejnek, Ouhrabka & Růžička 2009). Z publikovaných výzkumů by se dalo usoudit, že v současné době v naší republice možná unikají pozornosti některé jeskyně, ale nikoliv celé oblasti. O opaku nás však přesvědčují výsledky průzkumu provedeného v oblasti údolí Labe nad Dvorem Králové nad Labem.