Vratislav Ouhrabka

Počátkem roku 2010 převzala Správa jeskyní České republiky (SJ ČR) do své péče speleologicky a geologicky v mnoha směrech unikátní lokalitu, tzv. Jeskyně pod Sněžníkem. Pod tímto trochu zavádějícím označením (jeskyňáři si vybaví spíše známější krasové jeskyně pod Králickým Sněžníkem) se skrývá soubor pseudokrasových dutin, objevených při těžbě fluoritu (CaF₂) na ložisku Jílové–Sněžník v 80. letech 20. století.

Chorvatské pohoří Velebit je součástí dinárského systému. V délce asi 150 kilometrů se vypíná nad Jaderským mořem v úseku nazvaném Velebitski kanal. Nejvyšší vrchol Vaganski vrch (1 757 m n. m.) leží v jižní části horstva. Velebit, který je přírodním fenoménem s ojedinělým reliéfem a endemickou faunou a flórou, byl jako přírodní park zařazen do seznamu biosférických rezervací světového dědictví UNESCO.

Jeskyně jako mimořádné přírodní útvary jsou v civilizovaném světě většinou prezentovány široké veřejnosti. Na území ČR se snahy o turistické zpřístupnění jeskyní datují od poloviny 19. století (Chýnovská jeskyně 1868, Sloupské jeskyně 1817, Jeskyně Na Špičáku 1848).

Devět výzkumných cest pracovníků Správy jeskyní ČR v letech 2004-2007 do Černé Hory, zaměřených speleologicky a biospeleologicky, přineslo řadu nových poznatků včetně pozoruhodných zoologických nálezů.

Největší objevy se někdy podaří v místech, kde by je nikdo neočekával. Je opravdu neuvěřitelné, že v 21. století v srdci Evropy, v místech značně turisticky navštěvovaných, byl objeven rozsáhlý systém podzemních prostor.