Vratislav Ouhrabka

Přestože Krkonoše a Podkrkonoší nejsou z hlediska výskytu krasu a krasového podzemí úplně typickými oblastmi, podařilo se v uvedeném regionu objevit a zdokumentovat desítky drobných a několik rozsáhlejších jeskyní, jejichž délka přesahuje i 100 m. Nalezneme zde i ponory povrchových toků a řadu krasových pramenů a vyvěraček. Krasové jevy Krkonoš vyvinuté převážně v krystalických vápencích (mramorech) a kalcitických krystalických dolomitech s významnou geomorfologickou a hydrogeologickou funkcí dosud nebyly doceněny. Řada krkonošských jeskyní vznikla rovněž v nekrasových horninách (kvarcity, granity, fylity, svory aj.).

Historie objevování podzemí v podkrkonošské obci Poniklá ale začala daleko dříve. Na to, že se zde nacházejí volné dutiny, přišli jako první staří horníci, kteří na tzv. ponikelských horách těžili železnou rudu. Ruda byla zpracovávána v železárně vybudované Janem Nepomukem Arnoštem z Harrachu v roce 1754 v Horní Sytové – Arnoštově. Zprávy o dutinách v ponikelském podzemí se zachovaly díky práci arnoštovského šichtmistra Jana Hohnheisera (nejvyšší úředník hamru odpovídající vrchnosti za jeho provoz, hospodárnost a kvalitu výroby). Ten po 25 letech působení ve vedení hamru sepsal v roce 1820 historii všech dolů, které do huti dodávaly rudy. Mezi nimi byl i ponikelský Martinův důl (otevřený v roce 1803). Zde Hohnheiser uvádí: „… na dole byly často objevovány dutiny velikosti světnic, v nichž je tah větrů natolik silný, že často zhasíná lampy“. Dále vyvozuje možnost jejich propojení s povrchem: „Existuje domněnka, že tento vchod musí být někde v údolí, protože za deštivého počasí na jedné louce tryská voda rovně do výšky jako vodotrysk.“ Existenci krasu připomíná i samotný název obce Poniklá, který mohl vzniknout podle termínu „ponikat“. Jevu na místním potoce, jehož vody se místy zcela ztrácejí a opět se objevují ve vývěrech níže v údolí.

Správa jeskyní České republiky (SJ ČR) v roce 2019 opět spolupracovala prostřednictvím České rozvojové agentury na projektech pomoci zahraniční rozvojové spolupráce vybraným zemím. První z těchto zemí byla Gruzie a pomoc byla vyžádána na hydrologický monitoring jeskyně Arsena Okrodžanašviliho (o které přinesl časopis Ochrana přírody informace v čísle 2/2020) a vytipování nejvýznamnějších krasových jevů oblasti Rača jako podkladu pro vyhlášení velkoplošného chráněného území.

Na podzim roku 2019 ukončili pracovníci Správy jeskyní České republiky další etapu působení v Gruzii, které v rámci projektů České rozvojové agentury probíhá již od roku 2012. Partnerská organizace, gruzínská Agentura chráněných území (APA), si tentokrát vyžádala pomoc českých expertů při posuzování možností zpřístupnění jeskyně Arsena Okrodžanašviliho (Toba 2) v západogruzínské oblasti Samegrelo.

Králický Sněžník, naše třetí nejvyšší pohoří se stejnojmenným vrcholem dosahujícím nadmořské výšky 1424 m, se rozkládá na rozhraní Čech, Moravy a polského Kladska na ploše více než 270 km². Části horského masivu po obou stranách státní hranice jsou součástí zvláště chráněných území přírody a území soustavy Natura 2000 (NPR, EVL, PO Králický Sněžník na české straně a Śnieżnicki Park Krajobrazowy, Rezerwaty Przyrody Śnieżnik Kłodzki a Jaskinia Niedźwiedzia na straně polské). Mezi významné přírodní fenomény, které si zasluhují zvýšenou pozornost a ochranu, bezesporu patří i krasové jevy.

Základní součástí dokumentace jeskyní je jejich grafické vyobrazení. Bez mapy, plánků či náčrtu je téměř nemožné v tomto často velmi členitém a na prostorovou orientaci komplikovaném podzemí lokalizovat zájmová místa. O rozsahu prostor, jejich morfologii, vzájemné poloze podzemních dutin vůči sobě či vůči povrchu dokáže vypovídat rovněž pouze mapa, případně model jeskyně. Bez mapové dokumentace nelze zajistit ani účinnou a efektivní ochranu jeskyní. Z těchto důvodů je kvalitní mapová dokumentace jeskyní (zákonem chráněných přírodních objektů viz § 10 zákona 114/1992 Sb.), důležitým podkladem pro další speleologický průzkum, pro hodnocení jejich prostředí, mikroklimatu, bioty a dalších prvků.

Krajina na pomezí Českého ráje, Jizerských hor a Krkonoš tvořená k severu mírně stoupajícími plošinami je rozbrázděna hlubokými údolími Jizery, Kamenice a jejich přítoků. Na svahu jedné z takových plošin, nazývané Na Vápenci, severně od obce Bozkov, se skrývají dodnes jediné veřejnosti zpřístupněné jeskyně v severních Čechách – Bozkovské dolomitové jeskyně. Jeskyně na rozdíl od jiných přírodních útvarů bývají většinou skutečně skryté a bez přispění člověka, ať už náhodného, či speciálně cíleného bychom se o řadě z nich nikdy nedozvěděli. A přesně takový je i 70 let starý příběh, kterým začíná historie objevování bozkovského podzemí.

Na jaře roku 2015 byla bez zvláštních oficialit uvedena do provozu nová naučná stezka, která seznamuje návštěvníky s přírodními poměry malebného údolí říčky Vošmendy na pomezí obcí Bozkov, Jesenný a Roztoky u Semil. Stezka vznikla díky projektu podpořenému z Operačního programu Životní prostředí, který realizovala obec Bozkov ve spolupráci s Krajským úřadem Libereckého kraje a Českou speleologickou společností, základní organizací 5-01 Bozkov.

Hluboká údolí, skalní soutěsky i členité okraje pískovcových plošin brázdící krajinu NP před námi stále ukrývají množství dosud nezdokumentovaných podzemních prostor. Celá řada abri, skalních převisů, rozsedlinových, puklinových, vrstevních i suťových jeskyní je známá jen těm největším znalcům zdejší přírody. Především díky nim se podařilo několik dalších jeskyní zaevidovat.

K důležitým úkolům uloženým Správě jeskyní České republiky (SJ ČR) jejím zřizovatelem (MŽP) patří i zajišťování a realizace opatření podle schválených plánů péče ve zpřístupněných jeskyních a v přilehlých areálech, spolupráce s orgány a organizacemi ochrany přírody, koordinace odborné činnosti a výměny zkušeností při ochraně, výzkumu a péči o jeskyně a při provozu zpřístupněných jeskyní.