Z naší přírody

Chráněná krajinná oblast Slavkovský les je jediným zvláště chráněným územím v rámci České republiky, v němž je jedním z těžišť ochrany přírody přítomnost a ochrana zřídelních struktur a zdrojů minerálních vod, plynových výronů, akumulací peloidů a mokřadních biotopů. Vymezení hranic CHKO nebylo v době jejího vzniku v r. 1974 determinováno pouze zájmy ochrany krajiny, ale též faktory hospodářskými, politickými a geografickými. Vzhledem k tomu bylo velmi obtížné dosáhnout optimální ochrany všech částí území, která se významně podílejí na tvorbě a ochraně přírodních léčivých zdrojů, resp. dalších zdrojů minerální vody a plynu, přesto je takto pojatá a ohraničená ochrana přírodního zázemí lázeňských míst velmi významným přínosem i pro obecnou a specifickou ochranu lidského zdraví.

Slavkovský les je nádherné území s bohatým kulturním dědictvím, kde člověk od pradávna žije v interakci s přírodou. Předchozí generace prohlásily území mezi západočeskými lázněmi chráněnou krajinnou oblastí. Stalo se tak v roce 1974. Dnes je to vzdálená historie celého půlstoletí. Co se od té doby událo? Šlo o správnou věc? Co se ochránilo?

Chráněná krajinná oblast Slavkovský les byla vyhlášena v roce 1974 jako sedmnácté takto chráněné území v tehdejším Československu. Hlavním posláním ochrany přírody v oblasti jsou od počátku vývěry minerálních vod a jejich infiltrační území. Kromě stovek minerálních pramenů využívaných člověkem i volně vyvěrajících v odlehlých koutech řídce osídleného území má však Slavkovský les také řadu dalších velmi významných přírodních fenoménů – rozsáhlá lesní rašeliniště, největší hadcové území v České republice, množství zachovalých mokřadních luk nebo výslunné suché stráně se vzácnými druhy orchidejí.

O překvapivých výsledcích epigrafického výzkumu uhlíkových čar a kresebných stop v Kateřinské jeskyni pojednávalo již několik článků. V loňském roce byly v dalších částech jeskyně objeveny a datovány další objekty pravěkého stáří. V současné době je v prostorách staré Kateřinské jeskyně evidováno na různých místech celkem 13 pravěkých kreseb. Jedná se tak o mimořádně významnou archeologickou a paleontologickou lokalitu, což potvrdily i předloňské a loňské archeologické výzkumy ve vnitřních částech jeskyně blízko nalezených kreseb.

„Nepořádek v lese! Kdo to kdy viděl, nechat tolik dřeva zbůhdarma a bez užitku shnít!“ Takové a podobné věty slýcháme na Šumavě už přes třicet let. Naštěstí stále méně často. Určitě si každý, kdo navštíví Šumavu, všimne nápadného množství mrtvého dřeva v lesích, stromořadích, na mezích či opuštěných loukách. Odumřelé dřevo vyrábí primárně příroda, v našich chráněných územích jej ale zcela záměrně produkují i ochránci přírody. Na kusy nařezané, případně odkorněné dřevo zářící v zeleni borůvčí nemusí působit právě ochranářsky, přesto je dobré si říci, proč je i takové dříví lepší než žádné.

V současné době experti z řady oborů studují na ploše požářiště v NP České Švýcarsko z roku 2022 dopady požáru na různé složky ekosystému a také monitorují spontánní obnovu přírody na této ploše. Předkládaný článek shrnuje zatím spíše některá empirická pozorování tak, jak je může částečně vidět i běžný návštěvník národního parku, včetně několika srovnávacích fotografií s ročním odstupem. Exaktní výsledky těchto studií budou nepochybně předmětem vědeckých publikací po skončení probíhajících výzkumných projektů. 

Zdá se to neskutečné! Tak dlouhá doba působení ochrany přírody! A na tak velkém území! A přitom tak úspěšná: vždyť na většině původní rozlohy CHKO Šumava vznikl národní park a na zbývajícím území několik desítek nových rezervací! Společně s Národním parkem Bavorský les dnes Šumava představuje 
obrovský komplex lesů s vysokou úrovní ochrany: na 47 000 ha se už netěží dřevo, na více jak 30 000 ha se neloví. Příroda tu buduje svůj chrám.

Kras v Krkonoších a jejich podhůří je vázán na nesouvislé výskyty uhličitanových hornin uvnitř souvrství fylitů a zelených břidlic železnobrodské, krkonošské i rýchorské části krkonošsko-jizerského krystalinika. Jednotlivá krasová tělesa jsou budována různě kvalitními přeměněnými karbonáty od vysoce čistých 99% krystalických vápenců, přes fylitické vápence až vápnité fylity po různé typy dolomitických krystalických vápenců, krystalických dolomitů a elánů. Víceméně izolovaná karbonátová tělesa jsou uspořádána do pruhů Z-V směru. 

Nezbytnost intenzivního monitoringu výskytu fauny a flóry vystupuje do popředí zvláště v posledních desetiletích za situace, kdy u řady druhů dochází ke změnám v rozšíření i početnosti. Tyto mohou být přirozené nebo zapříčiněné nejrůznějšími civilizačními faktory – globálním oteplováním, fragmentací a degradací krajiny, introdukcí nepůvodních a reintrodukcí mizejících druhů, anebo i dosud neznámými vnitrodruhovými či populačními faktory. Změny mohou zároveň  probíhat až překvapivě rychle, v některých případech jsou dokonce spojeny i s výskytem druhů na našem území zcela nových, savce nevyjímaje. Výsledky dlouhodobého faunistického monitoringu ukazují, že podobné trendy se projevují i u našich zástupců řádu hmyzožravců, přestože jde o skupinu druhově nepříliš početnou.

Drobnokvět pobřežní (Corrigiola litoralis L.) je nenápadná, poléhavá rostlina s četnými malými bílými květy. Kdyby nehrozilo, že z naší květeny zmizí, asi by se nedočkala větší pozornosti. Lokalit postupně ubývá již od 19. století. Úbytek je dáván do souvislosti s kanalizováním Labe, výstavbou soustavy zdymadel a úpravou břehů. Pokud by rychlost úbytku lokalit pokračovala stejným tempem jako v nedávné minulosti, za několik málo desítek let by již na našem území nezbyla žádná. Abychom se dozvěděli více o tom, co drobnokvět potřebuje ke svému přežití, udělali jsme v průběhu minulých let rešerši informací, průzkum některých lokalit a několik pokusů.