Jiří Šafář

Od nepaměti lidé na Bouzovsku znali na úbočích vrchu Sprang, dnes zvaném Špraněk, tři podivuhodné krasové jevy. Propast Zátvořici, skalní bradlo Zkamenělého zámku, na němž stával menší hrádek, a také jeskyni Svěcenou díru. Ta zvláště jitřila fantazii obyvatel z okolních vesnic, a tak není divu, že se ke kopci Špraněk váže hned několik pověstí. Nejčastěji jsou spojovány s drahými kameny a dalšími poklady ukrytými v podzemí.

V červenci 2018 se otázka ochrany tygrů (Panthera tigris) a jejich další přežití ve volné přírodě dostala do popředí zájmu široké veřejnosti v České republice v souvislosti s možným zapojením občanů ČR nebo občanů jiných států žijících v ČR do ilegálního obchodu s tygřími produkty. Protože se v této souvislosti v hromadných sdělovacích prostředcích objevila řada nejrůznějších informací, pokusíme se stručně shrnout současný stav uvedené problematiky a nastínit její možná řešení.

Hranický kras je nevelké území (přibližně 5,5 x 4 km) velkého významu. Tvoří ho devonské a spodno-karbonské vápence macošského a líšeňského sou-vrství uložené jižně a východně od města Hranice. Nejznámějšími krasovými jevy zde jsou na levém břehu Bečvy Zbrašovské aragonitové jeskyně a na pravém břehu v národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic Hranická propast, která je vskutku velkou „dírou do světa“. Celkem je v Hranickém krasu zatím evidováno 29 jeskyní.

Zimní sčítání letounů v Javoříčských jeskyních probíhá kontinuálně od roku 1990. Tento v mnoha aspektech unikátní jeskynní systém patří již řadu let k největším zimovištím vrápenců a netopýrů v České republice. Potěšujícím faktem je skutečnost, že od roku 2001 počty hibernujících letounů neustále stoupají.

Jen málo míst v Evropě se může oprávněně pochlubit tolika mezinárodními oceněními. Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) jej zařadila mezi lokality světového dědictví i mezi biosférické rezervace. Stalo se součástí i dobře známé soustavy chráněných území Evropských společenství Natura 2000. Může se pochlubit Evropským diplomem, který Rada Evropy již od roku 1965 uděluje ochranářsky mimořádně významným a přitom dobře spravovaným chráněným územím od Azorských ostrovů po Ural. Spousta těch, kteří lokalitu navštívili, ji pokládá za přímo ukázkový příklad přírody, které tradičně říkáme divočina. Řeč je o Bělověžském pralese.