Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 6/2021 — 18. 12. 2021 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Roušky proti covidu zvýšily ostražitost kozorožců núbijských
Přísná protikoronavirová opatření uplatněná v řadě států vedla k výraznému propadu lidských činností včetně výroby, spotřeby a dopravy (viz Ochrana přírody, 75, 6, 55–60, 2020). Uvedená bezprecedentní situace, výstižně označovaná jako antropopauza, nabízí vědcům skvělou příležitost pokusit se vyčíslit vliv lidské civilizace na faunu v různém prostředí. Roušky a respirátory kromě toho, že vytvářejí nezanedbatelné množství odpadu, skrývají vyjádření emocí svých nositelů, což může působit na chování volně žijících živočichů, kteří si již zvykli na přítomnost lidí.
Reuven Yosef z Negevské univerzity Bena Guriona v Eilatu zkoumal v listopadu a prosinci 2020, kdy byl v Izraeli striktně omezen volný pohyb osob, se svými spolupracovníky chování kozorožců núbijských (Capra nubiana) v přírodní rezervaci Eilatské hory (Biol. Conserv., 263, 109339, 2021). Tito pouštní sudokopytníci žijící ve skupinách tvořených oběma pohlavími nedaleko vegetace a vodních zdrojů se přítomnosti lidí přizpůsobili do té míry, že je možné pozorovat je z velké blízkosti.
Výzkumníci předpokládali, že roušky a respirátory na obličejích vyvolávají u kozorožců obavy z něčeho nového, označované jako neofobie. vždy stejně oblečená pozorovatelka zaznamenávala reakci padesáti kozorožčích samic na svou přítomnost. U poloviny případů měla roušku, zatímco u druhé půlky se jim ukázala bez ní.
Rouška na obličeji neovlivnila vzdálenost, kdy se chování kozorožců změnilo tím, že se přestali živit vegetací nebo pátrat po ní, a pozorovali přicházející osobu či při jejím pozorném sledování natahovali krk. Nicméně úniková vzdálenost, při níž zvířata mizela do skal, činila v případě, že rušitelka měla roušku, v průměru 10,7 m, zatímco na člověka bez ní reagovali únikem při přiblížení na 6,9 m. Na uvedený statisticky významný rozdíl neměla dopad ani vzdálenost, kdy zkoumaní velcí býložravci změnili chování, ani poměr pohlaví a věková struktura stáda.
Badatelé proto docházejí k závěru, že volně žijící živočichové, i když u nich již proběhla habituace (chování, kdy organismus ignoruje podnět, který již dobře zná a který pro něj nemá vážné následky) na obrys člověka, rozpoznávají změnu v jeho obličeji a zvyšují ostražitost, což může ovlivnit jejich celkovou zdatnost.