Péče o přírodu a krajinu

Evropsky významná lokalita Oblík–Srdov–Brník se nachází v Lounském středohoří v jihozápadní části CHKO České středohoří. Lokalita, kde probíhá lesní pastva, leží na severozápadním úpatí Brníku (německy Buschberg, dříve také Lesní vrch, místními zvaný též Bába). Jedná se o lesní porost dříve nazývaný podle nedaleké vsi Mnichovskotýnecký les (německy Steinteinitzer Busch, Steinteinitzer Wald), tvořený zejména duby a lískami.

Les nemusí být cenný jen tehdy, když je hustý, stinný, stejnověký nebo ponechaný bez zásahu. Řada druhů rostlin, hub i bezobratlých je naopak vázána na světlé, teplé, věkově a strukturálně pestré porosty. Takové podmínky v krajině od nepaměti vytvářeli velcí spásači, na které později navázal sám člověk, když začal les systematicky využívat a hospodařit v něm ve svůj prospěch.

V poslední době je diskutován potřebný rozsah vlastnictví chráněných území státem, resp. zajištění jejich majetkové správy organizacemi státní ochrany přírody. I když zajišťování ochrany prostřednictvím přímého uplatňování vlastnických práv patří mezi ekonomicky náročné formy ochrany přírody, v mnoha případech jde o nejefektivnější nástroj. To však platí zejména v případě, kdy jsou příslušné k nakládání s majetkem státu přímo státní organizace ochrany přírody.

Zeleň hraje v městském prostředí mimořádně významnou roli, přičemž její hodnota nespočívá pouze v estetickém přínosu. Naopak, zásadně ovlivňuje každodenní kvalitu života obyvatel a také celkový stav životního prostředí v dané oblasti. Jednotlivé stromy, jejich skupiny či stromořadí, parkové plochy, zahrady a další vegetační prvky a objekty zeleně přispívají k vytvoření zdravějšího, příjemnějšího a udržitelnějšího prostředí, které je klíčové zejména v dnešní době charakterizované narůstající urbanizací a výraznými dopady probíhajících klimatických změn.

V Česku byl u zajíce polního (Lepus europaeus Pallas) v létě roku 2025 potvrzen vysoce patogenní kmen viru myxomatózy, která způsobuje mimořádně agresivní chorobu. Postižení zajíci mají otoky očí, uší, pysku a nosu, kůže je zduřelá a zanícená i na pohlavních orgánech a končetinách; na kůži a sliznici se vytváří krusta, puchýřky, strupy a uzlovité kožní léze, tzv. myxomy.

Většina chladných oblastí po celém světě prochází dramatickou proměnou. Do oblasti tundry i alpínského stupně, kde dominují byliny, se stále více šíří větší či menší dřevnaté keře. Tento jev (shrubification) je připisován změně klimatu a lidským vlivům. Mezi druhy, které si v těchto podmínkách vedou obzvláště dobře, patří možná překvapivě všem dobře známá brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus). Její šíření, které je dáváno do souvislosti s ukončením tradičního managementu, atmosférickou depozicí dusíku a oteplováním, přesáhlo místy únosnou mez i v nejvyšších polohách našich hor.

Evropský zelený pás je územím s pohnutou minulostí. Táhne se v severojižním směru v délce více než 12 500 km napříč Evropou a připomíná časy, kdy byl tento světadíl po čtyři dekády druhé poloviny 20. století rozdělen Železnou oponou na východní a západní část. Sahá od Barentsova moře na severu po mediterán na jihu, od polárních oblastí po subtropy, od tundry po stálezelené lesy a křovinaté macchie. Protíná území 24 států.

Nejefektivnější formy péče o přírodu, obnovy ekosystémů a tvorby krajiny jsou ty s přímou účastí vlastníků či hospodářů prostřednictvím věcných či jiných práv k pozemkům. Často jejich rozhodnutí iniciuje dobrovolná či státní ochrana přírody, ale čím dál více i v České republice přibývá osvícených vlastníků pozemků, firem a spolků, kteří cítí odpovědnost za stav přírody a aktivně podporují biodiverzitu a usilují o zdravé ekosystémy a krajinu ve svém okolí, v oblasti svého podnikání, na svém majetku či farmě. Zvyšuje se také počet cíleně vytvářených „soukromých rezervací“. V souvislosti s plněním cílů evropského nařízení o obnově přírody se stává stále aktuálnější tyto snahy ze strany státu více podporovat a počítat s nimi.

Stará říční ramena představují významný geomorfologický a ekologický fenomén aluviálních niv. Kanalizované labské koryto vykazuje nízkou hydromorfologickou hodnotu, přičemž zkrácení toku přispělo ke zrychlení odtoku vody z krajiny a omezení přirozené říční dynamiky. V důsledku této dlouhodobé změny však dochází k degradaci labských ramen, která představují jedny z posledních přírodních prvků fluviální krajiny v Polabí.

Název je ve skutečnosti poněkud zavádějící. Jsou to „jen“ nekrasové (pseudokrasové) jeskyně v prokřemenělých pískovcích, z nichž některé mají stěny pokryté fluoritovými kůrami. Výskyt fluoritu na stěnách jeskyní v pískovci z nich však činí fenomén, který svým významem přesahuje CHKO Labské pískovce.