Péče o přírodu a krajinu

Návrat bobra evropského (Castor fiber) do české krajiny poskytuje řadu ekologických přínosů, avšak současně i různé typy konfliktů, a to jak s lidskými aktivitami v krajině, tak i s postoji a emocemi, které tento druh u lidí vyvolává. Jelikož se populace bobra po dlouhé absenci teprve obnovují, je důležité porozumět faktorům ovlivňujícím jeho mortalitu. Každý druh je svým způsobem života a biologií náchylný k jiným typům rizik, a právě proto je přínosné tyto faktory u předmětného druhu analyzovat. Jedním ze zdrojů informací o příčinách úhynu či ohrožení jsou příjmy jedinců do záchranných stanic. Ty plní svůj klíčový účel – poskytují odbornou péči zraněným nebo oslabeným zvířatům jako určitou nápravu dopadů, které živočichům často způsobuje lidská činnost. Jejich úkolem je zároveň navrátit rehabilitované jedince zpět do volné přírody.

Před dvěma desetiletími byl do fauny České republiky vrácen ohniváček rdesnový (Lycaena helle) – drobný, úhledný denní motýl vyhynulý u nás začátkem 50. let minulého století. Přenos části jeho populace z rakouských Türnitzských Alp nebyl klasickou reintrodukcí vyhynulého druhu. Naši původní ohniváčci totiž obývali nížinné slatinné louky, jejich poslední lokalitou bylo slatiniště Černovír na předměstí Olomouce. Dnes původem alpští ohniváčci obývají rašelinné louky v NP Šumava, v pramenné oblasti Teplé Vltavy. 

Český ráj je kulturní krajinou, kterou po staletí utvářela lidská činnost. Nedílnou součástí jeho podoby jsou rozmanité louky vzniklé jako sekundární bezlesí a po celé generace udržované kosením a extenzivní pastvou. Právě kontinuita tohoto hospodaření vtiskla krajině její osobitý ráz. Nad rybníkem Věžák se dodnes tyčí památník rodu Kosinů, připomínající více než tři století nepřetržitého hospodaření jedné selské rodiny na usedlosti „Na Budách“ v Krčkovicích. Nechal jej roku 1954 vztyčit poslední hospodář rodu Josef Kosina podle návrhu pana profesora Josefa Lamče, rodáka z Krčkovic. Památník vznikl pouhý rok před vyhlášením chráněné krajinné oblasti Český ráj a dnes, po více než sedmdesáti letech, symbolizuje přerod od tradice selského hospodaření k nové éře spojené s nástupem strojů, scelováním polí a ústupem mezí, sadů i pestré mozaiky kulturní krajiny.

Letošní 20. výročí CHKO Český les se nese v duchu spolupráce. Významným milníkem je komplexní dohoda o šetrném hospodaření s většinovým vlastníkem pozemků v evropsky významné lokalitě Niva Nemanického potoka. Rozsáhlé území o rozloze téměř 700 ha je jedinečné rozsahem i svou biologickou rozmanitostí. Pestrá mozaika převážně mokřadních ekosystémů je doplněna pozůstatky zaniklých sídel. Území zůstalo zakonzervováno díky blízkosti státní hranice v dobách „železné opony“. Vysoká hladina spodní vody a špatná dostupnost učinily toto území neatraktivní pro moderní formy zemědělství. Ztížené podmínky pro hospodaření přináší značné obtíže i pro nastavení náležité péče v současnosti. Počáteční nesmělé pokusy na nejcennějších plochách se rozvinuly do rozsáhlé spolupráce s vlastníkem, která byla završena podpisem komplexní veřejnoprávní dohody mezi ním a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR.

Požár, který v létě 2022 zasáhl národní park České Švýcarsko a rozšířil se na plochu zhruba deseti čtverečních kilometrů, nastolil v období po jeho uhašení celou řadu společenských i odborných otázek, nakolik je možné podobným událostem do budoucna předcházet a přitom současně nezcizit národní parky jejich skutečnému účelu a poslání.

Velké infrastrukturní dopravní stavby v extravilánu (a nejen tam) většinou představují velký zásah do přírody a krajiny. Tyto negativní dopady lze do značné míry snížit komplexem zmírňujících a kompenzačních opatření. Zejména druhá jmenovaná skupina může představovat příležitosti – například pro tvorbu nových biotopů. Všechna opatření však musí být realizována správně včetně často rozhodujících detailů, což ale bohužel není samozřejmostí, pokud se na nich nepodílí odborníci z řad techniků i biologů.

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (Agentura) dlouhodobě zajišťuje aktualizaci plánů územního systému ekologické stability (ÚSES). V letech 2021–2023 realizovala projekt s názvem „Plán ÚSES v CHKO“ jehož výstupem bylo zpracování aktuálního plánu ÚSES pro 20 chráněných krajinných oblastí (CHKO) ve správě Agentury podle upraveného metodického postupu, ve kterém byl kladen velký důraz na nové zahrnutí hodnotných přírodních nelesních biotopů do skladebných částí ÚSES. V současné době Agentura zajišťuje zpracování aktualizace plánu ÚSES pro území zbylých pět CHKO ve své správě a pro území navrhované CHKO Krušné hory.

Invazní druhy představují jeden z hlavních faktorů ohrožení biodiverzity na celém světě. Zatímco na globální úrovni se může zdát snaha o eradikaci či alespoň kontrolu některých invazních druhů jako obtížně realizovatelná, až nemožná, na regionální až lokální úrovni může být management invazních druhů naopak velmi efektivní. Jako klíčový faktor se ukazuje diferencovaný přístup jak k výběru invazních druhů, tak k prostoru a času, ve kterém může být (či naopak není) eradikace/kontrola efektivní. Právě tento přístup byl zvolen pro novou Strategii managementu nepůvodních a invazních druhů rostlin v Národním parku České Švýcarsko a Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce 2025—2041 (dále jen Strategii), která tak může sloužit i jako metodická inspirace pro další zvláště chráněná území.

Řešení problémů spojených s úbytkem a degradací mokřadů se u nás v současnosti téměř výhradně omezuje na budování nových tůní a nádrží. Jde o specifickou českou cestu, jak přistupovat k obnově vodních biotopů. V okolních zemích totiž nikdy nedošlo k tak razantnímu boomu tvorby nových tůní jako u nás. Umělé tůně mají plnit cíle ochrany přírody, především podpory a zvyšování biodiverzity.

Oblast nad soutokem řek Moravy a Dyje je unikátní v mnoha ohledech. Na poměry střední Evropy (potažmo celé Evropy) jde o území doslova překypující biodiverzitou. Mimořádná diverzita druhů vynikne o to víc, když uvážíme, že oblast, o které píšeme, je biotopově (v porovnání s jinými hotspoty biodiverzity, jako je Pálava, Podyjí nebo Český kras) poměrně uniformní.