Péče o přírodu a krajinu

Velká část vodních toků v minulosti prodělala různé technické úpravy omezující jejich členitost a prostorový rozsah. Takto vzniklá poškození morfologického aspektu ekologického stavu a do značné míry i vodohospodářských vlastností těchto toků jsou dnes pokládána za nadměrná.

Smyslem tohoto článku je podělit se s ostatními o zkušenosti, které jsme v Ekologickém centru Meluzína získali i při přípravě projektů do Operačního programu Životní prostředí (OPŽP). Hlavním záměrem bylo prozkoumat na modelovém příkladu proceduru projektu pro OPŽP. Řekli jsme si, že uděláme vše tak, jak by se správně mělo. Docela nás zajímalo, zda je to vůbec možné.

Mezi ekonomickými nástroji pozitivní stimulace, využívanými v současné době k naplňování cílů ochrany přírody a krajiny, zatím převládají dotační programy. Vstup České republiky do Evropské unie umožnil čerpání finančních prostředků z evropských fondů, které jsou nástrojem pro realizaci politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU a společné zemědělské politiky, zejména jejího druhého pilíře, zaměřeného na rozvoj venkova a ochranu životního prostředí.

Operační program Životní prostředí (OP ŽP) nabízí v České republice pro období let 2007-2013 možnost uskutečnit širokou škálu opatření investičního i neinvestičního charakteru pro zlepšování vodohospodářské infrastruktury, kvality ovzduší, nakládání s odpady, zlepšování stavu přírody a krajiny a environmentálního vzdělávání.

Ledňáček říční (Alcedo atthis) patří v rámci systému třídy ptáků (Aves) do druhově početného řádu srost­loprstí (Coraciiformes). Silueta nápadně barevného ledňáčka, sedícího nad zamrzlým potokem, je nám všem dobře známá z obrázků Josefa Lady. Pozorování ledňáčka v přírodě patří mezi mimořádné zážitky milovníků přírody, snad i proto bývá nazýván „opeřeným drahokamem“.

Bývalé vojenské výcvikové prostory patří mezi jedny z nejzajímavějších a v mnoha ohledech i nejlépe zachovalé části přírody. Specifická „armádní péče“, spočívající v častých pojezdech těžké vojenské techniky v terénu, nezřídka s razantním narušováním povrchu při vojenských cvičeních, nejenom zvýšila rozmanitost krajiny, ale umožnila také vznik významného druhotného refugia řady druhů rostlin a živočichů.

V posledních letech se v břehových porostech zejména malých a středních toků ČR šíří chřadnutí olší. Jde o problém nejen lesnický či provozní, ale dotýká se rovněž z velké části ochrany přírody a krajiny, protože břehové porosty olší často požívají určitý stupeň ochrany – ať už jsou součástí velkoplošných a maloplošných chráněných území, či významných krajinných prvků, nebo jsou zařazeny do soustavy Natura 2000. Významná je jejich role z hlediska územního systému ekologické stability (ÚSES).

Jeskyně jako mimořádné přírodní útvary jsou v civilizovaném světě většinou prezentovány široké veřejnosti. Na území ČR se snahy o turistické zpřístupnění jeskyní datují od poloviny 19. století (Chýnovská jeskyně 1868, Sloupské jeskyně 1817, Jeskyně Na Špičáku 1848).