Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 6/2008 — 13. 12. 2008 — Péče o přírodu a krajinu

Ledňáček říční v Litovelském Pomoraví

Autor: Ivo Machar

Ledňáček říční (Alcedo atthis) patří v rámci systému třídy ptáků (Aves) do druhově početného řádu srost­loprstí (Coraciiformes). Silueta nápadně barevného ledňáčka, sedícího nad zamrzlým potokem, je nám všem dobře známá z obrázků Josefa Lady. Pozorování ledňáčka v přírodě patří mezi mimořádné zážitky milovníků přírody, snad i proto bývá nazýván „opeřeným drahokamem“.

Početnost ledňáčků říčních v jednotlivých, za sebou následujících letech bývá dosti kolísavá. Zdá se jisté, že ji mimo jiné významně ovlivňuje průběh zimního počasí (za krutých zimních mrazů ztrácejí ledňáčci přístup ke své hlavní potravě, drobným rybkám, a hynou hladem a vysílením). Ledňáček říční je v České republice považován za druh hnízdící sice pravidelně, avšak nepříliš hojně (Čech 2006). V období let 2001–2003 byla početnost hnízdících párů ledňáčka říčního v ČR odhadována na 500–900 párů (Šťastný, Bejček & Hudec 2006), což znamená mírné zvýšení oproti období let 1985–1989, kdy se početnost hnízdních párů ledňáčka odhadovala na 300–700 párů (Šťastný & Bejček 1993).

Ledňáček říční zároveň patří mezi evropsky významné ptačí druhy, pro které zřizují členské státy Evropského společenství tzv. ptačí oblasti v rámci soustavy evropských chráněných území Natura 2000 (situace v ČR viz mapa 1). Mezi tato území, která byla vymezena nařízením vlády ČR č. 23/2005 Sb., patří i Litovelské Pomoraví. Hranice ptačí oblasti je totožná s hranicí stejnojmenné chráněné krajinné oblasti (mapa 2). Ornitologové sledují výskyt ledňáčka říčního v Litovelském Pomoraví už od roku 1977 (Bureš & Retek 1993). Kromě ledňáčka zde pozornost věnují i dalším dvěma ptačím druhům, obývajícím svérázný biotop meandrující řeky Moravy v lužních lesích: jedná se o pisíka obecného (Actitis hypoleucos) a kulíka říčního (Charadrius dubius). Od roku 1987 probíhá podrobné monitorování těchto ptačích druhů v Národní přírodní rezervaci Ramena řeky Moravy (úsek hlavního toku řeky Moravy mezi Litovlí a soutokem Moravy s Benkovským potokem). V současné době monitorování v Litovelském Pomoraví realizuje Česká společnost ornitologická (respektive její patronátní skupina pro ptačí oblast, vedená Karlem Poprachem).

V Litovelském Pomoraví využívá ledňáček říční pro hnízdění především kolmé erozní břehové stěny, přirozeně vznikající v meandrech hlavního toku řeky Moravy a méně často i na přirozených úsecích některých bočních ramen Moravy či jejích přítoků (Mlýnský potok, Malá voda, Benkovský potok, Cholinka u Horky nad Moravou). Vzácněji lze hnízdo ledňáčka objevit i v kolmých a dostatečně vysokých břehových partiích jezer, vzniklých těžbou štěrkopísku (Chomoutovské jezero, Mohelnické jezero), výjimečně i v jiných biotopech (např. v opuštěném lesním lomu 50 metrů od řeky).

Při terénním průzkumu v roce 2008 byl v Litovelském Pomoraví zaznamenán poměrně bohatý hnízdní výskyt ledňáčka: jen v území NPR Ramena řeky Moravy bylo zjištěno 16 (první hnízdění v červnu) a 14 (druhé hnízdění v červenci) hnízdících párů (Poprach 2008). Tento příznivý stav hnízdící populace je mimo jiné i důsledkem klimaticky mírné zimy 2007/2008. Navíc v posledních letech zde byly jarní povodně „slabé“, takže přímo neovlivnily hnízdění ledňáčků (např. zatopením hnízdních nor, sesutím říčních břehů apod.).

Na všech teoreticky vhodných úsecích břehů řeky a jezer však ledňáčci v Litovelském Pomoraví nehnízdí. Důvodů může být celá řada: nízká celková početnost populace ledňáčka, kdy hnízdící páry nevyužijí veškeré dostupné nabídky hnízdních biotopů, lokální nedostatek vhodné potravy, vyrušování ze strany člověka apod. Dalším faktorem, který nebyl dosud v Litovelském Pomoraví studován a který může významně ovlivnit preference ledňáčků při výběru místa ke stavbě hnízda, je zrnitostní složení materiálu břehové stěny (Heneberg 2004) nebo prostorová velikost hnízdních břehů (Straka 2006).

Určitým omezujícím faktorem pro hnízdění ledňáčků v Litovelském Pomoraví je rychlé zarůstání vhodných hnízdních břehů vegetací: dynamika růstu lužní vegetace v jarním období je zde značná. Zaznamenána byla situace na říčce Cholince, kdy horní část kolmého břehu, využitého během května ledňáčkem ke hnízdění, zarostla během června hustým porostem ostružin natolik, že zde další (druhé) hnízdění již nebylo možné. Dalším faktorem, ovlivňujícím hnízdění ledňáčka, je relativně rychlá sukcese kolmých břehů jejich sesouváním, a to jak na řece, tak na štěrkopískových jezerech. Kolmé břehy, vytvořené přirozenou erozí řeky nebo na jezerech těžebním bagrem, díky postupnému samovolnému sesouvání ztrácejí svůj „kolmý“ charakter vhodný pro hnízdění ledňáčků. Udržení vhodných kolmých břehů a nové hnízdní příležitosti pro ledňáčka tak může zajistit pouze erozní dynamika říčního toku při povodních, výjimečně i cíleně prováděný management břehů štěrkopískového jezera. Povodeň je v Litovelském Pomoraví považována za základní existenční faktor geobiocenóz lužního lesa a hybný „motor“ fluviální sukcesní série nivních biotopů (Machar et al. 1997).

Přibližně v době, kdy ledňáčci ukončili druhé hnízdění a vyvádějí mláďata, tedy zhruba na přelomu července a srpna, se s nimi mohou vodáci setkat na řece Moravě nejčastěji. Ohrožení hnízdících ledňáčků vodáckými aktivitami (plavbou po řece Moravě) bývá často uváděno jako významný negativní vliv (Kovařík 2000), avšak nebylo zatím detailně hodnoceno. Vodáci mohou narušit hnízdění ledňáčka říčního zejména nelegálním dlouhodobým tábořením na štěrkopískových náplavech v řece v těsné blízkosti hnízda. Tehdy rodiče nemohou vlivem déle trvajícího vyrušování krmit svá mláďata. Vstup vodáků na písčiny v řece velmi vážně ohrožuje i hnízda kulíka říčního (Charadrius dubius). Z těchto důvodů je zakázáno vodácky využívat úsek hlavního toku řeky Moravy od jezu v Hynkově po Chomoutov (jako náhradní trasa slouží Mlýnský potok).

V letním období se ledňáčci (dospělí i vyvedená mláďata) v dosti hojném počtu zdržují „v profilu“ koryta řeky a využívají k lovu ryb nízkých průtoků. Jako lovecké „posedy“ a místa k odpočinku jim slouží větve kmenů stromů, které jsou uloženy přímo v říčním toku. Během pozdního léta, v období po ukončení hnízdění, se v Litovelském Pomoraví objevují i na lokalitách, kde prokazatelně nehnízdili. To souvisí pravděpodobně s rozptylem tohoročních mláďat do okolí hnízdiště. Během srpna jsou pravidelně pozorováni na štěrkopískových jezerech v blízkém okolí (jezero Poděbrady u Olomouce, štěrkopískovna u Hynkova) nebo na městských rybnících uprostřed Litovle. Na lokalitách štěrkopískových jezer, využívaných intenzivně lidmi k letnímu koupání a rekreaci, se ledňáčci chovají velmi nenápadně a zdržují se v těch úsecích břehů, kde se zrovna lidé nekoupou. Podmínkou přítomnosti ledňáčků zde jsou břehové porosty dřevin, přesahující větvemi nízko nad vodní hladinu (postačují i nízké keře do maximální výšky 2 m). Ledňáčci se na jezerech drží těsně podél břehů a intenzivně loví malé rybky v mělké vodě, což často registrují rybáři. Výkon práva rybářství je v NPR Ramena řeky Moravy v jarním období zakázán z důvodu ochrany hnízdících ptáků. Teoreticky platí, že toto omezení rybářských aktivit je v ptačí oblasti z hlediska ochrany ledňáčka říčního dostačující. Ovšem jakýkoliv administrativní zákaz v CHKO nemá v praxi žádný význam, pokud jeho dodržování není přímo v terénu důsledně kontrolováno ze strany správy CHKO a stráže přírody.

Faktorem, jehož význam pro populaci ledňáčka říčního v Litovelském Pomoraví je nejasný, je problematika bezpečné migrační prostupnosti krajiny při jejich mimohnízdních potulkách a migraci.

Zařazení ledňáčka říčního do tzv. předmětu ochrany ptačí oblasti Litovelské Pomoraví znamená povinnost pro příslušný orgán státní ochrany přírody (zde Správa CHKO Litovelské Pomoraví) realizovat administrativní i praktická ochranářská opatření za účelem udržení jeho populace ve stavu příznivém z hlediska ochrany. Ledňáček říční je navíc administrativně chráněn formou tzv. druhové ochrany (silně ohrožený druh) i formou územní ochrany, která je v Litovelském Pomoraví zajištěna více než dostatečně (ochranným režimem CHKO a ochranou mnoha maloplošných zvláště chráněných území). Územní ochrana je významná především z důvodu nutnosti ochrany přirozené dynamiky říčního toku, kdy přirozené erozní procesy v meandrující řece zajišťují obnovu a vznik hnízdních biotopů ledňáčka (kolmých říčních břehů).

Samotná pasivní druhová i územní ochrana však ještě nedostačuje pro trvalé udržení populace ledňáčka říčního v ptačí oblasti. Na základě dlouhodobých pozorování se doporučuje rozšířit jeho pasivní ochranu v Litovelském Pomoraví na některých lokalitách o tyto aktivní ochranářské činnosti:

• prořezávání kmenů stromů, spadaných to toku řeky Moravy napříč, za účelem usnadnění průjezdu člunů vodáků (vodáci pak nemusí vstupovat na říční náplavy a nezdržují se v blízkosti hnízd ledňáčků),
• aktivní úpravy některých břehových partií štěrkopískových jezer za účelem obnovy kolmých hnízdních stěn pro ledňáčky (možnosti se nabízejí např. v Přírodní rezervaci Chomoutovské jezero a na jezeře Poděbrady u Olomouce),
• vybavení míst, kde na řece Moravě obvykle zastavují nebo táboří vodáci (např. jezy) informačními tabulemi, které vysvětlí problémy ochrany hnízdících ptáků na řece a zahájení komunikace s vodáky na toto téma ze strany odpovědného orgánu ochrany přírody.

Budoucí ornitologický výzkum v ptačí oblasti by měl být zaměřen na studium dosud nejasných faktorů, ovlivňujících populaci ledňáčka říčního.

Autor působí na katedře biologie Fakulty pedagogické, Univerzita Olomouc

LITERATURA

BUREŠ S. & RETEK T. (1993): Změny početnosti kulíka říčního (Charadrius dubius), pisíka obecného (Actitis hypoleucos) a ledňáčka říčního (Alcedo atthis) v Národní přírodní rezervaci Litovelské Pomoraví. Zprávy MOS, Přerov, 51: 103-105. – Čech P. (2006): Ekoetologie ledňáčka říčního (Alcedo atthis) v České republice. Sborník z referátů mezinárodního semináře Ledňáček říční – ochrana a výzkum

1. 10. 2005 ve Vlašimi: 11-32. – HENEBERG P. (2004): Soil particle composition of Eurasian Kingfishers (Alcedo atthis) nest sites. Acta

Zoologica Academiae Scientiarum Hungaricae, 50: 185-193. – KOVAŘÍK P. (2000): Avifauna NPR Ramena řeky Moravy a některé problémy ochrany hnízdících ptáků. In : Machar I. (ed.): Mokřady (2000): Sborník z konference Českého ramsarského výboru 13.–15. 9. 2000 v Olomouci: 82-86. – MACHAR I. et al. (1997): Plán péče o CHKO Litovelské Pomoraví 1997–2007. Nepubl., uloženo v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, 230 s. – POPRACH K. (2008): Zpráva z monitoringu ledňáčka říčního v ptačí oblasti Litovelské Pomoraví. Nepubl., Česká společnost ornitologická, 3 s. – STRAKA O. (2006): Preference ledňáčka říčního (Alcedo atthis) při výběru místa hnízdění. Diplomová práce PřF Univerzity Palackého v Olomouci, 29 s. + pp. – ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V. & HU­DEC K. (2006): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum Praha, 463 s.