Pavel Pešout

Pavel Čech byl pro mnohé zosobněním výzkumu a ochrany ledňáčků říčních, kterým se skutečně věnoval po celý život. Byl však především pedagogem – středoškolským profesorem biologie a také chovatelem. Svůj volný čas věnoval studiu přírody a její aktivní ochraně.

Třicet let usilujeme o nápravu morfologicko-ekologického stavu vodních toků a jejich niv, poničených vodohospodářskými úpravami v průběhu předchozích sta let. Již na konci minulého století bylo zřejmé, že plošné odvodnění milionu (!) hektarů půd spojené s destrukcí jejich vodohospodářských vlastností a technické úpravy koryt poloviny délky (!) řek a potoků způsobily mimořádné poškození retenčních schopností krajiny. Tato skutečnost na nás doléhá čím dál více v souvislosti s projevy změny klimatu, zejména zvyšováním teplot, dlouhodobými suchy, četnějšími povodněmi a přívalovými dešti. I širší veřejnost si dnes uvědomuje, že ekologická obnova toků, obnova krajiny a zlepšení stavu půd jsou naprosto nezbytné pro naši schopnost čelit dopadům projevů změny podnebí. 

Těžba nerostů a hornin, probíhající v České republice již po staletí, má významně negativní dopad na krajinu a životní prostředí. Bezesporu k plošně největší destrukci na našem území došlo při povrchové těžbě hnědého uhlí v Podkrušnohoří. Více než 400 km² plochy bylo ovlivněno těžbou, s ní spojenou infrastrukturou a navazujícím průmyslem. Dnes, kdy je na dohled ukončení aktivní těžby hnědého uhlí v Sokolovské a Mostecké pánvi¹, běží naplno diskuse o budoucím využití uzavřených lomů. V odborné veřejnosti je již delší dobu rozšířené povědomí o velkém přírodovědném významu opuštěných nerekultivovaných jam a výsypek. Proto je nyní otázka využití ekologické obnovy pro tato postindustriální stanoviště aktuálnější než kdy jindy.

V oboru ochrany přírody je známější na Slovensku, než u nás, středoškolský profesor Jan Roubal, rodák ze západočeských Chudenic. Jeho mimořádné vědecké dílo v oblasti entomologie (zejména Coleopter a Heteropter) bylo popsáno, zhodnoceno a publikováno mnohokrát, naposledy a uceleně v monografii S. Benedikta a P. Bezděčky (2010)¹. Avšak Roubalův přínos k ochraně přírody nebyl dosud v Ochraně přírody publikován, s výjimkou jedné krátké zmínky (Veselý 1956). U příležitosti výročí 140 let od jeho narození tento dluh napravujeme.

V úterý 3. listopadu 2020 zemřel Doc. RNDr. Václav Zelený, CSc., výborný botanik a dendrolog, oblíbený pedagog, zapálený ochránce přírody, zkušený pěstitel a milovník kraje pod Blaníkem.

Mnozí se utápíme v přílivu dokumentů, úředních přípisů více či spíše méně podstatných, v nejrůzněších koncepcích a provozních nezbytnostech nesnesoucích odkladu. Mezi kolegy, kterým se daří mezi vší každodenní agendou zacílit na to důležité, zakousnout se do toho, nadchnout pro řešení spolupracovníky a věc vyřešit či významně posunout vpřed, patří Ing. Václav Hlaváč – ornitolog a celoživotní ochránce přírody. 

Dne 8. října 1990 byla v Magdeburku podepsána za účasti ministrů životního prostředí České a Slovenské Federativní Republiky, Spolkové republiky Německo a zástupce Evropského společenství „Dohoda o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe“ (MKOL). Připomínáme si tak 30 let její činnosti zejména na úseku ochrany vod, povodňové ochrany, ochrany před havarijním znečištěním a v posledních letech i na úseku ochrany před suchem a nedostatkem vody v rámci celého mezinárodního povodí Labe. Od začátku roku 2017 je prezidentem MKOL Petr Kubala, který v současnosti patří mezi osobnosti nejvýrazněji ovlivňující vodohospodářský obor u nás. Proto jsme ho požádali o rozhovor nejen k výročí MKOL.

Řízená péče o zvláště chráněná území je jedním z nejdůležitějších poslání státní ochrany přírody od devadesátých let minulého století. S narůstajícím poznáním o rozšíření druhů a přírodních biotopů, o jejich vývoji, ale také se sílící nejistotou plynoucí z neúplných znalostí o dopadech rozsáhlých změn v užívání krajiny člověkem a životních podmínek v důsledku probíhajících změn podnebí je zřejmá neudržitelnost tradičního dlouhodobě plánovaného managementu. Proto se AOPK ČR rozhodla pro zavedení průběžně realizovaného adaptivního managementu (AM) a k jeho usnadnění vytvořit potřebné informační a ekonomické nástroje.

Prudký pokles biodiverzity se nedaří zpomalit ani přes mnohaleté celoevropské úsilí, proto Evropská komise přijala 20. 5. 2020 novou strategii pro nadcházející desetiletí pod heslem „Navrácení přírody do našeho života“ (EK 2020a). Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti (dále jen Strategie) by měla být jedním z pilířů nové evropské politiky „Zelená dohoda pro Evropu“ (The European Green Deal). Hlavním cílem tohoto ambiciózního plánu je být v r. 2050 klimaticky neutrální a zajistit dlouhodobou udržitelnost hospodářství EU. K tomu má dopomoci právě ochrana a obnova přírody a péče o ni. Nová strategie biodiverzity rovněž představuje ústřední prvek plánu oživení EU po pandemii Covid-19.