Pavel Pešout

Čtvrtého října 2012 oslavil padesátku předseda redakční rady časopisu Ochrana přírodyFrantišek Pelc. Nezačneme přehledem životní poutě jubilanta, jak bývá obvyklé, ale zkrácenou citací z rozhovoru, který poskytl v r. 2006.

Šesté číslo, kterým právě listujete, završuje dvacátý ročník od obnovení vydávání samostatného časopisu Ochrana přírodyv roce 1992. První číslo vyšlo již v roce 1946. Tento údaj pravidelně uvádíme v tiráži z úcty k tradici periodika a na znamení toho, že se hlásíme k jeho programovému odkazu.

Mezi hlavní priority ochrany přírody a krajiny patří osvěta a informování veřejnosti, bez jejíž podpory by nebylo možné tuto ochranu účinně a dlouhodobě zajišťovat. Z řady účinných nástrojů pro komunikaci s veřejností patří investičně i provozně k nejnáročnějším návštěvnická střediska ve zvláště chráněných územích.

Schválením „euronovely“ zákona o ochraně přírody a krajiny v roce 2004 byl do českého právního řádu zaveden nový institut – finanční náhrada hospodářům (vlastníkům či nájemcům zemědělské půdy, lesního pozemku nebo rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeže) za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření v důsledku omezení zohledňující zájmy ochrany přírody (tzv. újma). Újmu na území celé ČR s výjimkou území národních parků a jejich ochranných pásem poskytuje AOPK ČR. Přestože se tento ekonomicko-právní nástroj užívá již sedm let, stále dochází k vývoji v jeho aplikaci, a to zejména zpřesňováním v rámci metodického vedení MŽP (stanovisek výkladové komise ministra životního prostředí) a dále judikaturou.

Ochrana přírody a krajiny a ochrana kulturních památek má v České republice nejen dlouhou, ale i společnou tradici. V posledních dvaceti letech však, zjevně i v důsledku institucionálního rozdělení státní památkové péče a státní ochrany přírody, dochází k nedostatečné vzájemné informovanosti a v některých lokalitách i k názorovým střetům. Ve snaze těmto problémům předcházet a spolupracovat při zachování a rozvoji našeho přírodního a kulturního dědictví uzavřely Národní památkový ústav a Agentura ochrany přírody a krajiny ČR v roce 2011 smlouvu o vzájemné spolupráci.

Cestovní ruch (dále jen CR) je klíčovým faktorem ovlivňujícím charakter a kvalitu chráněných území. „Mávnutím proutku“ umí udělat z lesa sjezdovku, z mokré louky u rybníka hotel s koupalištěm. K tomu všemu stačí dostatečný ekonomický potenciál případného investora. Umí-li investor svůj záměr dobře prodat, nemusí ani vycházet ze zájmu široké veřejnosti. Noví klienti se v oblasti cestovního ruchu dají oslovit zejména pokud jde o atraktivní umístění destinace, např. když se „nalézá uprostřed nedotčené přírody“.

Přibližně 12 079 km², tedy 15,3 % území České republiky zaujímají velkoplošná zvláště chráněná území. Od roku 1954, kdy byl Ministerstvem kultury vydán výnos o zřízení Chráněné krajinné oblasti Český ráj, byly vyhlášeny čtyři národní parky a 25 chráněných krajinných oblastí.

Mezi ekonomickými nástroji pozitivní stimulace, využívanými v současné době k naplňování cílů ochrany přírody a krajiny, zatím převládají dotační programy. Vstup České republiky do Evropské unie umožnil čerpání finančních prostředků z evropských fondů, které jsou nástrojem pro realizaci politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU a společné zemědělské politiky, zejména jejího druhého pilíře, zaměřeného na rozvoj venkova a ochranu životního prostředí.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) spravuje 24 chráněných krajinných oblastí, 112 národních přírodních rezervací, 106 národních přírodních památek a několik desítek mimořádně přírodovědně cenných území. Účinná ochrana této rozsáhlé reprezentativní sítě zvláště chráněných území (ZCHÚ)není možná bez zapojení veřejnosti. Proto je pro AOPK ČR jednou z hlavních priorit osvěta a informování veřejnosti a spolupráce s vlastníky, hospodáři, obyvateli a návštěvníky.