Pavel Pešout

Co je to pozemkový spolek? V podmínkách České republiky jde o neziskovou organizaci (libovolné organizační formy) s hlavním posláním chránit a pečovat o přírodní a kulturní dědictví, k čemuž využívá vlastnického práva či dlouhodobého smluvního vztahu k pozemkům a stavbám.

Jedním z nejdůležitějších počinů v ochraně přírody v minulém století zůstává výnos tehdejšího Ministerstva školství a národní osvěty z 31. 12. 1933 (tzv. Silvestrovský výnos). Po dlouhá desetiletí byl uváděn jako akt, kterým byla zřízena řada přírodních rezervací. Zřizovacím výnosem však není, jde o soupis do té doby existujících chráněných území. To však nesnižuje přínos Silvestrovského výnosu pro uchování většiny dnešních nejvýznamnějších chráněných území.

Mnozí vlastníci pozemků ve zvláště chráněných územích usilují řadu let o definování jasných pravidel a podmínek pro své hospodaření. Díky dlouhodobé spolupráci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů se to dnes začíná dařit. Po vytvoření legislativních a formálních podmínek, umožňujících plnohodnotné zapojení vlastníků a hospodářů do realizace opatření ve prospěch ochrany přírody a krajiny, a zavedení veřejnoprávních smluv do praxe, byla navržena první dlouhodobá a komplexní dohoda o způsobu hospodaření pro konkrétní území. Zúčastněnými stranami byla podepsána v srpnu letošního roku.

Určitá forma standardizace pojmů a postupů je více či méně zakotvena v mnoha oborech lidské činnosti, zejména v těch případech, kdy se jedná o průniková témata a je potřeba nalézt společnou řeč mezi jednotlivými odbornostmi. Nejinak tomu je i v ochraně přírody a krajiny, kde se často setkáváme s řadou činností, které mají přesah do dalších navazujících oborů (péče o zeleň, krajinářství, péče o chráněná území, stavebnictví apod.). Potřeba „mluvit stejným jazykem“ při komunikaci mezi jednotlivými subjekty vedla Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR k zahájení prací na tvorbě standardů péče o přírodu a krajinu.

Vizí národních parků v České republice je chránit přírodní hodnoty vázané na přírodní či přírodě blízké ekosystémy na dostatečně velkých plochách a umožňovat jejich nerušený vývoj a poznávání tohoto vývoje. Parky jsou místem, kde se lidé mohou setkávat s divokou přírodou.

V sídle AOPK ČR v Praze na Chodově najdete v prvním patře kancelář, většinou s otevřenými dveřmi, kde téměř vždy jako ranní ptáče sedí u počítače prošedivělý soustředěný muž, vždy usměvavý, tichý a neuvěřitelně ochotný. Kdykoliv ho vyrušíte dotazem nebo prosbou, vždy vyhoví.

Ochránce přírody s příznačným jménem, zabývající se dlouhodobě ochranou volně žijících živočichů, vede Stanici pro záchranu živočichů v Bartošovicích a ČSOP v Novém Jičíně. Je spoluzakladatelem Národní sítě stanic pro zraněné a handicapované volně žijící živočichy a od jejího založení stojí v jejím čele. Ochraně přírody a krajiny se také dlouhodobě věnuje jako komunální politik.

Snahy o systematickou diferenciaci péče o krajinu v České republice trvají téměř padesát let. Společenská objednávka péče o přírodu a krajinu byla formulována a její naplňování účinněji zahájeno až po roce 1989. Bohužel v polovině devadesátých let byla promarněna šance nastavit systém péče o krajinu společně MZe a MŽP. Dopady resortního přístupu jsou na současném stavu velmi patrné. I když státní ochrana přírody a orgány územního plánování mají řadu kompetencí a nástrojů k péči (realizaci) o ekologickou síť (nejnověji vyplácení újmy a veřejnoprávní smlouvy o způsobu a podpoře hospodaření), zůstává nejdůležitějším nástrojem dotační politika státu. Po nynějším plánovacím finančním období, kdy se podařilo podpořit a realizovat velké množství jednorázových projektů, je třeba se soustředit na účinné a správně zacílené nástroje zaměřené na péči o ekologickou síť v ČR, na udržení všech jejích funkcí.

Čtvrtého října 2012 oslavil padesátku předseda redakční rady časopisu Ochrana přírodyFrantišek Pelc. Nezačneme přehledem životní poutě jubilanta, jak bývá obvyklé, ale zkrácenou citací z rozhovoru, který poskytl v r. 2006.