Podrobné vyhledávání v článcích

Rozhovor se Zbyňkem Linhartem, starostou města Krásná Lípa, které je sídlem Správy Národního parku České Švýcarsko.

Cestovní ruch (dále jen CR) je klíčovým faktorem ovlivňujícím charakter a kvalitu chráněných území. „Mávnutím proutku“ umí udělat z lesa sjezdovku, z mokré louky u rybníka hotel s koupalištěm. K tomu všemu stačí dostatečný ekonomický potenciál případného investora. Umí-li investor svůj záměr dobře prodat, nemusí ani vycházet ze zájmu široké veřejnosti. Noví klienti se v oblasti cestovního ruchu dají oslovit zejména pokud jde o atraktivní umístění destinace, např. když se „nalézá uprostřed nedotčené přírody“.

Dlouhá historie rekreace a různých druhů sportů na území České republiky je úzce spjata i s chráněnými územími, která zde postupně vznikala. Díky tomu mají orgány ochrany přírody vždy vcelku jasnou představu, jaké aktivity provozované lidmi při rekreaci a sportu jsou přínosné, u kterých je negativní vliv zanedbatelný a kdy je třeba přikročit k omezením nebo zákazům. Vývoj však přináší nové způsoby provozování sportovních a rekreačních aktivit a někdy i úplně nové disciplíny, se kterými zatím zkušenosti chybějí nebo jsou velmi omezené. Zároveň se zásadně mění (zvyšuje) jejich intenzita. A tak se nezřídka stává, že dva orgány ochrany přírody posuzují stejnou aktivitu odlišně, a to nejenom díky tomu, že se projevuje na jimi spravovaných územích rozdílně, ale i proto, že každý z orgánů na ni nahlíží jinak.

Rozšiřující se cestovní ruch svým předivem hlasů Sirén slibujících příjmy, zaměstnanost, neopakovatelné zážitky a nové cíle cestování obepíná svět (Pásková, Zelenka 2007). Ochrana přírody, zaměřená na zachování druhů in situ, ochranu biotopů i krajiny jako celku a vybavená rostoucím souborem poznatků a nástrojů, postupně stále více uznává zásadní význam výchovného, osvětového a emociálního působení přírodně cenných oblastí na člověka jako klíče k účinné péči o přírodu a krajinu a ke změnám priorit rozvoje postindustriální společnosti. Představitelé ochrany přírody také stále intenzivněji vnímají možnosti cestovního ruchu pro naplňování této osvětově výchovné funkce.

Existuje jen málo věcí, které vzbuzují v části veřejnosti takové emoce, jako poplatky za vstup do chráněných území. Při posledním pokusu o debatu na toto téma před pěti lety hlásaly novinové titulky Příroda jen pro bohaté, nebo Návštěva národních parků za 1 000 Kč. Jaká je tedy současná situace?

Vyhlašování chráněných území v různých částech světa vytvořilo doslova přehršli nejrůznějších kategorií územní ochrany, často s bizarními názvy. Jen Společná databáze chráněných území v Evropě (Common Database of Declared Areas, CDDA) zahrnuje více než 695 národních kategorií územní ochrany (EEA nepubl.). Navíc se stejně pojmenovaná kategorie chráněného území může v jednotlivých zemích významně lišit, a to nejen stavem přírodního prostředí, ale i péčí o ně. Národní park v USA nebo Austrálii nemůžeme v tomto ohledu dost dobře srovnávat s národním parkem ve Velké Británii.

Pro pochopení významu monitorování cestovního ruchu je třeba nejprve zmínit ekonomický a strategický význam cestovního ruchu samotného. Území se zachovalou přírodou a zejména národní parky dnes patří k oblastem s nejrychleji se rozvíjejícím cestovním ruchem ve světě i u nás. Podle prognózy Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) má do konce roku 2020 dojít k celkovému zdvojnásobení počtu turistů na 1,6 miliardy osob ročně a je známo, že cestovní ruch se přednostně koncentruje v chráněných územích, kde roste až čtyřnásobně rychleji.

Turistika má v Libereckém kraji dlouhou a bohatou tradici. Většina atraktivních turistických cílů leží v chráněných územích a vedou k nim často dožívající historické cesty a pěšiny se zastaralou turistickou vybaveností, často ze začátku 20. století. Snaha navázat na tyto základy a zkvalitnit turistickou infrastrukturu vedla řadu subjektů (převážně obcí) k úpravám a rekonstrukcím mnohých, zejména páteřních turistických cest. Vlastní realizace byla zpravidla spolufinancována z různých fondů EU.

Jedním ze zásadních úkolů moderní ochrany přírody je hledání a nacházení rovnováhy mezi využíváním přírody a krajiny pro potřeby člověka a omezováním lidských aktivit v chráněných územích. Zaměříme-li se na oblast turistického, rekreačního a sportovního využívání takových území, lze základ pro diskusi spatřovat již v samotném vyhlášení chráněného území, kdy na straně jedné jsou uvedeny v platnost přísnější ochranné podmínky, jdoucí ruku v ruce se vznikem určité značky jakosti, která zvyšuje návštěvnickou atraktivitu téhož předmětu ochrany. Monitorování návštěvnosti a jejích dopadů na přírodní prostředí je proto logickou součástí činnosti správy chráněného území, přičemž množství návštěvníků je při sledování souvislostí mezi rekreačním využíváním území a stavem přírodního prostředí jedním z nezbytných indikátorů.