Z naší přírody

Ochrana přírody 3/2023 — 23. 6. 2023 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

Kdy bude vyhlášena chráněná krajinná oblast Soutok?

autoři: Pavel Pešout, Stanislav Koukal

Unikátní dědictví
Soutok, komplex lužních lesů, luk a vodních toků a ploch v nivách Dyje od vodního díla Nové Mlýny a Moravy od Hodonína, leží v nejnižší části Dolnomoravského úvalu. Je součástí Vídeňské pánve s mocnou sedimentární výplní. Převážnou část široké nivy Moravy a Dyje pokrývají čtvrtohorní písčitohlinité sedimenty, místy nesouvisle překryté navátými písky vystupujícími na povrch v podobě tzv. hrúdů. Celé území je protkáno hustou sítí přirozených meandrujících toků, slepých a odstavených stálých a periodicky protékaných ramen, kanálů a tůní. Nejvýznamnějšími toky jsou Dyje a Morava, významnou část území pak odvodňuje říčka Kyjovka. Oblast je součástí panonského termofytika. Z největší části jsou v území zastoupeny jilmové jaseniny v komplexu s topolovou jaseninou, které spoluutváří jeden z největších komplexů tvrdého luhu v Evropě. Na přeplavovaných biotopech zejména kolem toků jsou fragmentárně vyvinuté vrbotopolové luhy, na mírně vyvýšených místech dubohabřiny. Významné plochy luhu byly po odlesnění nahrazeny přírodovědně cennými aluviálními loukami, dříve přepásanými, s ikonickými soliterními staletými duby. Na vyšší nezaplavovaná místa a hrúdy je vázána reliktní xerotermní vegetace. Soutok představuje v rámci ČR nejreprezentativnější ukázku živočišných společenstev vázaných na všechny biotopy údolních niv velkých řek. Jsou zde vyvinuta unikátní rybí společenstva, území je mimořádně cenné z hlediska výskytu obojživelníků. Mnoho kriticky ohrožených druhů hmyzu a ptáků zde má nejpočetnější a často jediné populace v rámci celé ČR. 

Soutok však představuje nejen krajinu s unikátními přírodními hodnotami, ale také krajinu mimořádných kulturních hodnot, od staroslovanských sídlišť (Kuča a kol. 2020) až po obecně známé památky komponované krajiny Lednicko-valtického areálu.

Jarní záplava česneku medvědího v tvrdém luhu u Břeclavi.   Foto Jan Miklín

75 let snah o ochranu 
Návrh na ochranu lužních lesů na soutoku Moravy a Dyje jako „krajinářsky chráněné oblasti“ obsahuje již Šmardův soupis přírodních rezervací na Moravě (Šmarda 1948). V roce 1949 byla v Podluží vymezena dvě nevelká území a vyhlášena jako tzv. „úplné reservace“, dnes národní přírodní rezervace (NPR) Ranšpurk a NPR Cahnov-Soutok, chránící fragmenty starého samovolně se vyvíjejícího lužního lesa. 

Obr č. 1  Vymezení navrhované CHKO Pálava z r. 1992 zahrnující oblast Lednicko-valtického areálu a část lužních lesů jižně od Lanžhota (Matuška 1993).

Snahy o velkoplošnou ochranu oblasti se oživily až v 70. letech před vyhlášením CHKO Pálava a znovu v 80. letech v souvislosti s přípravou biosférické rezervace. Společenské změny po roce 1989 přinesly zpřístupnění hraničního pásma a znovu i úvahy nad formou velkoplošné ochrany komplexu lužních lesů a luk v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Zpočátku bylo pod záštitou Světového fondu na ochranu přírody diskutováno vyhlášení trilaterálního národního parku. Nakonec byl v roce 1992 připraven návrh nařízení vlády o ochraně části území na soutoku Moravy a Dyje prostřednictvím rozšíření CHKO Pálava, který Ministerstvo životního prostředí rozeslalo k připomínkám obcím, vlastníkům a dalším partnerům v dotčeném území (Matuška 1993). Tento první návrh ochrany formou CHKO obsahoval celé území Lednicko-valtického areálu a jen část komplexu lužních lesů a nivních luk jižně od Lanžhota (viz obr. 1). Významně se tak vymezení CHKO přibližovalo Šmardovu návrhu „krajinářsky chráněné oblasti“ z r. 1948. Nařízení však nakonec nebylo ministerstvem na vládu předloženo (Matuška 2016).

Jedním z atraktivních druhů rostlin lužních lesů Soutoku je bledule letní.   Foto archiv AOPK

Čolek podunajský vyskytující se v tůních v oblasti soutoku Moravy a Dyje je jedním z nevzácnějších a nejohroženějších druhů obojživelníků ČR.   Foto Zdeněk Mačát

V letech 1995–1997 proběhlo vyhodnocení celé soustavy CHKO v České republice z hlediska reprezentativnosti a bylo podkladem pro Strategii rozvoje chráněných krajinných oblastí (Pelc a kol. 1997). Byl sledován překryv CHKO s biocentry evropského a nadregionálního významu, s biosférickými rezervacemi a územími Ramsarské úmluvy. Důležitým výstupem byla analýza ve vztahu k vymezení bioregionů, fytogeografickému a vegetačně geografickému členění. Výsledkem byl návrh na doplnění soustavy o přibližně dvě procenta území ČR. Doporučení se promítla do Státního programu ochrany přírody a krajiny ČR (Mlčoch, Hošek, Pelc eds. 1998), který mezi prioritní úkoly mj. zařadil právě vyhlášení CHKO v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Po schválení Státního programu ochrany přírody a krajiny a Státní politiky životního prostředí ČR (1999) byla Strategie rozvoje chráněných krajinných oblastí aktualizována. Vznikl tak Program rozvoje chráněných krajinných oblastí (Pelc a kol. 2000), který kromě dvou jmenovaných strategických dokumentů zohlednil mj. Strategii regionálního rozvoje ČR (1999) a samozřejmě nové poznatky. I v tomto programu se mezi prioritami objevila ochrana Soutoku. 

V dalším období probíhalo více dílčích hodnocení soustavy velkoplošných chráněných území. V letech 2003–2004 se uskutečnil „Projekt komplexního vyhodnocení stávající soustavy CHKO a potenciálu krajiny České republiky z hlediska možného dalšího územního rozvoje v chráněných krajinných oblastech ČR“. Cílem projektu bylo vyhodnotit stávající soustavu CHKO z hlediska unikátnosti, reprezentativnosti, zastoupení krajinných typů ČR, dochovanosti krajinného rázu, podílu přirozených a přírodě blízkých ekosystémů, zachovalosti přírodního stavu území a rekreačního potenciálu a dále s ohledem na evropskou ekologickou síť (EECONET). Druhým cílem projektu bylo shromáždění a vyhodnocení potenciálu krajiny ČR z hlediska zajištění ochrany jednotlivých typů krajinných celků a zpracování návrhu dobudování soustavy CHKO. Bylo vymezeno 23 do té doby nechráněných krajinných celků na území ČR a byly zhodnoceny jejich přírodní a kulturní hodnoty (podle shodné metodiky užité i pro hodnocení CHKO). K doplnění do soustavy CHKO byly vybrány pouze dva krajinné celky s evropským významem, především „Dolní Pomoraví“ (Bínová a kol. 2004).

Druhý pokus o vyhlášení CHKO
Nový impulz pro vyhlášení CHKO přišel s vytvořením soustavy Natura 2000 a vyhlášením dvou rozsáhlých EVL (Soutok-Podluží, 9713 ha a EVL Niva Dyje, 3249 ha) a ptačích oblastí v roce 2005. V nařízení vlády č. 132/2005 Sb. se pro zajištění ochrany obou EVL předpokládalo budoucí vyhlášení CHKO. V roce 2008 AOPK ČR na základě zadání MŽP zpracovala materiál „Priority vyhlašování velkoplošných zvláště chráněných území obecně a ve vztahu k soustavě Natura 2000“, který rozpracoval návrhy vyhlášení několika nových chráněných krajinných oblastí. Mezi tři území s nejvyšší mírou naléhavosti vyhlášení, s vysokou přírodní a krajinnou hodnotou, kde evropsky významné lokality pokrývají 60–90 % jejich plochy, byla zařazena „Dolní Morava“, mimochodem poprvé s názvem CHKO Soutok (Pešout 2010). Následně AOPK ČR připravila kompletní podklad pro vyhlášení (vč. návrhu plánu péče) nové CHKO vč. sítě maloplošných zvláště chráněných území (Slavík, Horal, Matuška, Dort 2009a, b). 

Obr. 2  Navrhovaná maloplošná zvláště chráněná území v EVL Niva Dyje a EVL Soutok-Podluží.

Obr. 3  Vymezení CHKO Soutok a zonace podle návrhu AOPK ČR z r. 2022.


Některými subjekty odmítajícími CHKO však byla v regionu vedena negativní kampaň založená na zavádějících, až mylných informacích o dopadu vzniku CHKO na život místních obyvatel a prosperitu regionu. Důsledkem kampaně bylo zastavení přípravy CHKO ještě před zahájením vlastního vyhlašovacího procesu.

Hledání alternativ ochrany 
Bylo třeba najít jiné formy, jak ochranu mimořádně cenného území Soutoku zajistit. V prvé řadě byla analyzována možnost využití smluvní ochrany podle § 39 zákona o ochraně přírody a krajiny. Tato cesta se ukázala neprůchodná hned z několika důvodů. Především není reálná v situaci většího počtu vlastníků (smluvních stran); i když většina území Soutoku je majetkem České republiky, je zde přesto mnoho parcel v soukromém vlastnictví. Dalším důvodem byla potřeba ve smlouvě, resp. v jejích přílohách uvést podrobně popis veškerých ochranných podmínek, zásad péče a potřebných opatření k zajištění předmětů ochrany, a to na dobu neurčitou. Šlo o neuskutečnitelný úkol. Navíc by jakákoli změna oproti smlouvě vyžadovala náročný proces její změny, uzavírání dodatků apod. Nerealizovatelnost smluvní ochrany byla potvrzena i při konzultaci s krajským úřadem, který by byl případně příslušným orgánem ochrany přírody k jejímu uzavření. 

Krasec dubový patří v oblasti Soutoku k nejvzácnějším zástupcům hmyzu.   Foto Jiří Klváček

Poslední využitelnou alternativou pro ochranu území se tak stala rozsáhlá soustava maloplošných zvláště chráněných území. V nařízení vlády (č. 318/2013 Sb.) proto byla forma ochrany zdejších evropsky významných lokalit změněna na „částečnou ochranu formou NPR, NPP, PR a PP“ a ministerstvo životního prostředí pověřilo v r. 2012 AOPK ČR zpracováním návrhu (viz obr č. 2), který byl v následujících letech projednáván s Krajským úřadem Jihomoravského kraje a partnery v regionu. AOPK ČR byly následně vypracovány záměry na vyhlášení a návrhy plánů péče pro NPR Lanžhotské pralesy a NPP Soutok. Obě zvláště chráněná území byla navržena tak, aby pokryla nejcennější oblasti výskytu chráněných fenoménů této lužní oblasti a z hlediska zajištění vhodného managementu se vhodně doplňovala. V říjnu 2019 byl ministerstvem oznámen záměr na vyhlášení NPR a posléze v březnu 2020 pak záměr na vyhlášení NPP (viz box). Na začátku roku 2023 bylo projednání těchto záměrů ukončeno. V rámci procesu vyhlášení se MŽP zabývalo vypořádáváním námitek několika dotčených subjektů, přičemž poslední rozhodnutí o jejich vypořádání nabyla právní moci 10. března. Nyní se připravují samotné vyhlášky MŽP o zřízení obou zvláště chráněných území, jejichž součástí je i přesné vymezení souřadnic definujících hraniční body, které jsou aktuálně geodeticky zaměřovány. Kromě toho Jihomoravský kraj připravuje k vyhlášení přírodní památky Saufang (21,3 ha), Týnecké fleky (24,7 ha) a Kostická čista (64,8 ha). Soustava maloplošných chráněných území, byť relativně rozsáhlá, však není oproti variantě CHKO optimálním řešením pro ochranu natolik rozsáhlého území. Významná část evropsky významných lokalit by zůstala pouze v tzv. „základní ochraně“ a odborná správa území by nebyla ucelená z důvodu rozdělení mezi několik orgánů ochrany přírody.

Lužní vodoteče v oblasti Sekulské Moravy.   Foto Jan Miklín

Do třetice všeho dobrého (?)
Programové prohlášení Vlády ČR z ledna 2022 obsahuje záměr zajistit ochranu Soutoku vyhlášením národního parku. Po zhodnocení možných variant ochrany a s ohledem na hrozbu zhoršování stavu předmětů ochrany obou EVL v oblasti Soutoku rozhodlo MŽP v červnu 2022, že nejvhodnější bude znovu usilovat o vyhlášení CHKO, a uložilo AOPK ČR zpracovat aktuální podklad pro zřízení CHKO. 
Nový návrh vymezení CHKO Soutok byl AOPK ČR připraven tak, aby co nejvíce respektoval dřívější připomínky obcí a dalších partnerů v regionu (viz obr. 3). Navrhovaná CHKO o celkové ploše přibližně 12 470 ha zahrnuje primárně obě evropsky významné lokality (Niva Dyje a Soutok-Podluží) s menší redukcí o plochy zastavěné či jinak v mezidobí exploatované (rezerva pro silniční obchvat Břeclavi, drobné plochy u Bulhar, Lednice atd.). V navrženém území se nenachází žádné sídlo ani trvale obydlený objekt v soukromém vlastnictví. Péče by měla být odstupňována podle zón, přičemž nejvyšší první a druhá zóna je navrhována prakticky pouze na lesních pozemcích, nivních loukách a přírodních vodních plochách. 

MŽP v březnu 2023 pověřilo AOPK ČR předjednáním návrhu CHKO vč. vymezení, zonace a bližších ochranných podmínek. Aktuálně probíhají jednání se samosprávami, významnými vlastníky a hospodáři, spolky, dotčenými státními institucemi a dalšími partnery v území. Cílem je finalizovat návrh před odevzdáním MŽP, které plánuje proces vyhlášení CHKO zahájit ještě v letošním roce, a také shromáždit podklady pro plán péče. Protože nastavení vhodného vztahu mezi ekonomickým využíváním území a ochranou přírodního a kulturního dědictví ve spolupráci s municipalitami a hospodáři je tou největší výzvou a úkolem připravované CHKO. Příznivou skutečností je převažující státní vlastnictví v území, a tedy lepší možnost zajištění odborného lesnického obhospodařování porostů zachovávající a rozvíjející přírodní hodnoty území a obnovení vodního režimu potřebného k uchování komplexu lužních lesů. Oblast Podluží a Lednicko-valtického areálu je významně turisticky zatížena, usměrnění návštěvníků a dohodnutí pravidel pro další rozvoj šetrné turistiky a rekreace je druhým neméně důležitým bodem k diskusi se všemi partnery v regionu.

Orel královský hnízdí na Soutoku od roku 1998. V současné době hnízdí na celém území navrhované CHKO až 6 párů.   Foto Vladimír Gahura

Z mnoha dosavadních jednání je zjevné, že všem zúčastněným jde o uchování Soutoku jako krajiny s mimořádnou koncentrací přírodního a kulturního dědictví pro další generace. I když jsou občas stále patrné dozvuky negativní kampaně odpůrců CHKO z roku 2008 v podobě až absurdních obav, většina připomínek během předjednávání záměru již vychází z reálných faktů a vede ke konstruktivním debatám o přesném znění bližších ochranných podmínek, vymezení apod. Na zásadním zlepšení vztahu místních obyvatel k záměru vyhlášení CHKO Soutok má zásluhu nejen dostatečné poskytování reálných informací ze strany AOPK ČR, zejména prostřednictvím internetových stránek soutok.nature.cz, ale i aktivity odborné veřejnosti a místních spolků, díky nimž je potřeba ochrany cenného území veřejností více vnímána. K realistickému pohledu na vliv CHKO na život v obcích vedou i návštěvy existujících CHKO, které pro své občany organizují některé dotčené obce nebo Jihomoravský kraj. Věřme, že napotřetí se podaří ochranu tohoto unikátního území zajistit.  

---

Seznam literatury:

Bínová L. a kol. (2004): Vyhodnocení potenciálu krajiny České republiky z hlediska možného dalšího územního rozvoje v chráněných krajinných oblastech ČR. Brno. LÓW a spol., s.r.o., nepubl.

Kuča K. (ed.) a kol. (2020): Historické kulturní krajiny České republiky. 607 s., VÚKOZ Praha.

Matuška, J. (1993): Proč rozšíření CHKO Pálava. Zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově, roč. 1993, s. 31–34.

Matuška, J. (2016): Historické milníky Chráněné krajinné oblasti Pálava v letech 1976 až 2016. Zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově, roč. 2016, s. 112–127.

Mlčoch S., Hošek J., Pelc F. (1998): Státní program ochrany přírody a krajiny ČR. Praha. MŽP, 21s.

Pelc F. a kol. (1997): Strategie rozvoje chráněných krajinných oblastí. Praha. Správa CHKO ČR, 88 s.

Pelc F. a kol. (2000): Program rozvoje chráněných krajinných oblastí. Praha. Správa CHKO ČR, 102 s., nepubl.

Pešout P. (2010): Doplnění soustavy chráněných krajinných oblastí v České republice. Ochrana přírody 1:6-11.

Slavík P., Horal D., Matuška J., Dort M. a kol. (2009a): Rozbory Chráněné krajinné oblasti Soutok. Praha. AOPK ČR, 240s.

Slavík P., Horal D., Matuška J., Dort M. a kol. (2009b): Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Soutok. Praha: AOPK ČR, nepubl. 46 s.

Šmarda J. (1948): Přírodní reservace na Moravě. Zprávy Zemského studijního a plánovacího ústavu v Brně, č. 4:19-26.