Tomáš Růžička

Sir David Attenborough oslavil letos své 95. narozeniny. Tento britský přírodovědec a popularizátor přírody má pořád co říct. V říjnu 2020 obletěl svět jeho poslední dokument Život na naší planetě, o kterém jeho autor řekl: „Tento film je mým životním svědectvím a vizí do budoucnosti. Příběh o tom, jak se dopouštíme naší největší chyby. A o tom, jak ji můžeme stále napravit, pokud začneme ihned jednat.“ Současně s filmem, který je možné sledovat v síti Netflix, vyšla též kniha se stejným názvem a obsahem. A je dobře, že již v následujícím roce vyšla v českém překladu Jiřího Petrů v nakladatelství Práh.

Miko, L.  a kol.: Život v půdě 
Příručka pro začínající biology. Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání Brno, 2019, 240 stran

Během pobytu v České republice poskytla známá britská badatelka Jane Goodallová rozhovor pro časopis Ochrana přírody. Podrobnější informace o J. Goodallové a o její návštěvě přináší zpráva na str. III–V kulérové přílohy tohoto čísla.

V Africe žije pouze něco přes 5 000 kusů nosorožců dvourohých a přes 20 000 nosorožců tuponosých. Jakkoliv byla situace u těchto druhů v minulosti mnohem kritičtější, vzhledem k narůstajícímu pytláctví jsou to čísla stále alarmující. U severního poddruhu nosorožce tuponosého, dnes označovaného některými autory jako nosorožce Cottonova, bohužel vše nasvědčuje tomu, že se jej před úplným vyhynutím nejspíše již zachránit nepodaří, a to ani přes celosvětové úsilí. Poslední naděje se nyní upínají na využití zmražených pohlavních nebo kmenových buněk.

Ve dnech 23. až 26. září 2014 se ve Slavonicích konala již 8. panevropská konference Evropského zeleného pásu, které se účastnilo více než 100 zástupců státních institucí a nevládních organizací z 25 zemí. Záštitu nad konferencí převzal ministr životního prostředí Richard Brabec.

V České republice byly v uplynulých desetiletích vybudovány stovky naučných stezek. Problémem ale je, že je mnohdy tvoří specialisté na flóru či faunu, kteří jakékoli zjednodušení odborné informace ve prospěch pochopení širokou veřejností považují za nepřípustné. Trasy naučných stezek bývají osazeny panely s dlouhými odbornými texty, které běžného návštěvníka neosloví. Jednoduše proto, že jim nerozumí.

Jen málo lidí přijíždí do národního parku či jiného chráněného území proto, aby zde něco studovali nebo se vzdělávali. Návštěvníci nechtějí absolvovat kurs botaniky nebo geologie. Přijíždějí, aby se mohli kochat krásnými výhledy, těšit se z barev květin nebo zpěvu ptáků či obdivovat různé živočichy; chtějí na chvíli zpomalit tempo života, něco si prohlédnout, zhluboka se nadechnout, projít se, fotografovat a užít si den se svými přáteli. Prostě prožívat tohle všechno společně a zapomenout na svou práci a rutinu všedního dne. „To je vše, co chtějí. Tedy přesněji, je to všechno, co si myslí, že chtějí. Téměř všichni ovšem brzy zjistí, že to zdaleka není všechno, co očekávají od návštěvy chráněného území“. (Freeman Tilden, The National Parks, 1979)