Jindřich Chlapek

Přírodní prostředí NPR Rejvíz tvoří pestrá škála vodou podmíněných biotopů od rašelinných jezírek v různé fázi zazemnění, přes vrchoviště, přechodová rašeliniště, slatinné a podmáčené louky po rašelinné březiny, pralesovité blatkové bory, rašelinné a podmáčené smrčiny nebo prameništní olšiny, nechybí ani arondované kulturní smrčiny. Rejvízská rezervace je hnízdištěm jeřába popelavého, čápa černého, kulíška nejmenšího, v drobných tocích žije mihule potoční, vranka pruhoploutvá a pstruh potoční, v rašeliništích roste blatnice bahenní, kyhanka sivolistá, rojovník bahenní, ve vrbových křovinách korálice trojklanná, na loukách ostřice plstnatoplodá, o. odchylná, o. blešní, hadilka obecná nebo nedávno popsaný prstnatec plamatý Averyanův.

Od 90. let minulého století se stále častěji setkáváme s pojmem „chřadnutí smrku“, a to nejen na severní Moravě, ale i v sousedním Polsku a Slovensku. Příčiny jsou dnes již zřejmé a koncovým hráčem je kůrovec. Jeho gradaci v oblasti Nízkého Jeseníku podpořila i mimořádně suchá vegetační sezona roku 2015. Každoročně zde tak vzniká několik set hektarů holin, jen např. v roce 2016 se objem kůrovcového dříví přiblížil 2 milionům m³ a údaje za rok 2017 budou velmi podobné.

Ve dnech 13.-14. 9. proběhla velmi solidně obsazená konference, jejímž cílem nebyla pouze formální výměna teoretických poznatků a praktických zkušeností z ochrany a managementu pralesů v Evropě, ale zejména spuštění akce směřující k jednoznačně formulované strategii a konkrétním opatřením zajišťujícím skutečnou ochranu tohoto významného evropského přírodního dědictví.

Jen málokdo plánuje v dnešním světě dostupných letenek do nejrůznějších atraktivních destinací výlet do Moldavska. A není divu, tato země s poměrně malou výškovou členitostí (nejnižší bod ústí Prutu do Dunaje leží v necelých 10 m n. m., nejvyšší vrch Dealul Bălăneşti sahá do 430 m n. m.), bez přístupu k moři a veřejnosti nepříliš známou historií skutečně na dovolenou prvoplánově neláká. Výjimkou mohou být znalci vína, kteří v proslulých sklepích u města Cricova mohou strávit velmi zajímavé a jistě inspirativní chvíle. Délka labyrintu chodeb zdejších sklepů vyhloubených v měkkých vápencích dosahuje úctyhodné délky 120 km.

Současná doba je velice dynamická, nejrůznější faktory ovlivňující přírodní prostředí se vyvíjejí a neustále proměňují a v citlivém horském prostředí to platí dvojnásob. Poznání důsledků nejrůznějších, zpravidla antropických, vlivů se opožďuje, než popíšeme a vyhodnotíme působení nějakého faktoru, už se spojí s jiným, kumulují se, anebo vyzní a svým projevem převládne jiný. V centrálních partiích Hrubého Jeseníku se tak deklarovaný zájem na ochraně přírodního dědictví přinejmenším národního významu potýká se změnou klimatu, projevy depozice síry a dusíku, které v alpínském prostředí ovlivňují sukcesní pochody po ukončení tradičního hospodaření a trvající citelnou nerovnováhou mezi lesem a zvěří. Samostatným a nesmírně zajímavým fenoménem je dynamika návštěvnosti území a volnočasových aktivit, které se neustále ve své struktuře, objemu, a tedy i působení na přírodu vyvíjejí.

Česká ochrana přírody se poprvé zapojila do rozvojového projektu. Naše zkušenosti ze střední Evropy předáváme vzdálené zemi, která se rozprostírá od břehů Černého moře až po pětitisícové vrcholy Kavkazu. Sakartvelo, jak ji nazývají Gruzínci, je dosud nepříliš poškozeným přírodním klenotem, ale i jednou z nejstarších kolébek zemědělství. Právě do těchto míst směřujeme v rámci rozvojové spolupráce naši podporu.

Historie ochrany přírody

Vyhlášení Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Jeseníky předcházelo, stejně jako u ostatních chráněných území, studium a poznání zdejší přírody. První odborné zmínky o jesenické přírodě se objevují již v 1. polovině 19. století (Franz von Mückush, 1820) a soustřeďují se zejména na oblast Velké kotliny.

Sjezdové lyžování je výtečná zábava a rekreace a zároveň velmi dobrý byznys. Pobyt na zasněžených horách si většina lidí bez lyžování dovede představit jen stěží, vždyť právě sjíždění svahů je hlavním motivem, proč v zimě lidé masově opouštějí města a vyrážejí do hor.

Severní Morava– Břidličná hora, 1 350 m n. m. vysoký vrchol v závěru hlavního jesenického hřebene pokrytý sutěmi, je výraznou dominantou obce Vernířovice. Název Břidličná dostala i nová rezervace, která byla v masivu Břidličné, Pecného a Jeleního hřbetu vymezena a na ploše 651,9 ha v polovině března 2008 vyhlášena.