Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 5/2017 — 21. 10. 2017 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Ochrana posledních pralesů v Evropě – akce na obzoru?
Ve dnech 13.-14. 9. proběhla velmi solidně obsazená konference, jejímž cílem nebyla pouze formální výměna teoretických poznatků a praktických zkušeností z ochrany a managementu pralesů v Evropě, ale zejména spuštění akce směřující k jednoznačně formulované strategii a konkrétním opatřením zajišťujícím skutečnou ochranu tohoto významného evropského přírodního dědictví.
V jednotlivých referátech a navazujících workshopech byly prezentovány a diskutovány četné aspekty ochrany pralesů, od terminologie (zde pro jednoduchost zvoleno označení prales, originálně old growth forest, blíže k terminologii viz https://forestsandco.wordpress.com/2015/11/05/old-growthprimevalvirgin/), biodiverzity, přes sociální, kulturní a spirituální rozměr pralesů, jejich význam při současné klimatické změně, roli výzkumu v jejich ochraně a význam pralesů pro výzkum, až k otázkám spojeným s ekonomickými aspekty existence těchto lesů vyloučených z aktivního lesnického managementu.
Akci pořádala organizace Wild Europe s podporou Evropské komise, Výboru pro regiony. Bezmála 150 účastníků z 27 zemí přispělo díky charismatickému lídrovi celé akce Tobymu Aykroydovi k vytvoření zajímavé tvůrčí atmosféry, která by měla vyústit v akční plán vedoucí k zachování mimořádně cenných evropských pralesů.
Je zřejmé, že hlavním motivem a impulsem k rychlé akci je stále probíhající dramatický úbytek pralesů zejména ve východních Karpatech, často bohužel v souvislosti s nelegálními těžbami.
Na druhou stranu v západní Evropě stále roste počet zemí, které deklarují zájem na vyčlenění určitého podílu území divočině, např. Španělsko deklaruje zájem ponechat celých 5 % svého území bez úmyslných lidských intervencí. Krásný případ konkrétní „re-wildingové“ akce byl prezentován na příkladu irské oblasti pohoří Nephin (hrabství Mayo), kde bylo takto vyčleněno souvislé území na ploše přibližně 12 000 hektarů.
Aspektů a problémů souvisejícím s managementem bezzásahových území je překvapivě mnoho (invazní druhy, turismus, prezentace, management herbivorů, požárů…), jak se však ukazuje, i v dnešní době stále chybí relevantní data o rozšíření posledních zbytků divokých lesů v Evropě, zejména v Rumunsku a zemích bývalé Jugoslávie. Jako vzor pro ochranu těchto lesů může sloužit Bulharsko, které má od roku 2016 pevně vymezeno 109 000 ha pralesů zařazených do soustavy Natura 2000 určených pro ponechání přírodním procesům.
Veliké otazníky visí nad možností využití směrnice o stanovištích resp. soustavy Natura 2000 k účinné ochraně pralesů jakožto především dynamického ekosystému. Naznačená cesta, jak tohoto nástroje využít tam, kde selhává národní legislativa, spočívající ve změně intepretace příslušné směrnice, bude jistě dobrým předmětem řady diskusí.
První kroky pro naplňování strategie tedy nutně budou směřovat k domapování zbývajících evropských pralesů a zvyšování povědomí o tomto fenoménu mezi odbornou a širokou veřejností a zejména pak v řadách politiků všech úrovní s cílem získat širokou podporu a shodu na potřebě záchrany posledních evropských pralesů se vším, co pro moderní západní civilizaci znamenají.
Zdá se, že ve vzduchu visí zajímavá a smysluplná iniciativa směřující ke skutečně účinné dlouhodobé ochraně nejcennějších lesních porostů napříč Evropou. Již následující měsíce ukážou, jak se jí podaří zhmotnit. Zdá se, že nakročeno je dobře.
Více informací na www.wildeurope.org