Martin Škorpík

Ohlédnout se za životem Tomáše Rothröckla (31. 10. 1955 v Prešově – 1. 2. 2026 v Praze), zakladatele, prvního a dlouholetého ředitele Správy národního parku Podyjí, není pro mne zdaleka tak jednoduché. Přestože jsme se potkávali 39 let jako blízcí kolegové a často trávili dlouhé hodiny diskusemi o situaci v našem oboru, o potřebách a strategii národních parků, o politice i kultuře, jen málokdy zmínil cokoli o sobě. A právě proto bych chtěl čtenářům Ochrany přírody přiblížit několik okamžiků ze svých vzpomínek na jednu z nejdůležitějších osobností naší profese v moderní historii tohoto oboru.

Evropský zelený pás je územím s pohnutou minulostí. Táhne se v severojižním směru v délce více než 12 500 km napříč Evropou a připomíná časy, kdy byl tento světadíl po čtyři dekády druhé poloviny 20. století rozdělen Železnou oponou na východní a západní část. Sahá od Barentsova moře na severu po mediterán na jihu, od polárních oblastí po subtropy, od tundry po stálezelené lesy a křovinaté macchie. Protíná území 24 států.

Proč bychom měli zkoumat přírodu v národních parcích? Nezaslouží si spíše klid a nulovou intervenci? Nezbytnost jejího průběžného poznávání je nasnadě. Aby ochrana přírody mohla být účelná a produktivní, musíme vědět, co zde přírodu tvoří a jaké procesy v ní probíhají. Zároveň musíme poznávat příznivé i nežádoucí trendy, které ji formují. Získané poznatky je pak třeba vyhodnotit a vytvořit plánovací dokumenty, podle nichž o území pečujeme. Tato odborná role správ NP je přímo obsažena v zákoně č. 114/92 o ochraně přírody a krajiny v § 78. Ten stanovuje i úlohu inventarizačních průzkumů, dokumentace a spolupráce s vědecko-výzkumnými institucemi. Správám NP též zákon přiděluje péči o svěřené území.

Snaha českých přírodovědců a ochránců přírody o ochranu unikátního dyjského údolí, kterou podpořili i obyvatelé rakouského příhraničí, nakonec vyústila ve vyhlášení Národního parku Podyjí. Stalo se tak již před pětadvaceti lety. Péče o území přinesla v řadě oblastí své plody, odhalila však i mnohé nové výzvy.

V resortu ochrany přírody jsou mladší generací pomalu střídáni pamětníci začátku devadesátých let, kteří zažili vznik národních parků v České republice. Nebude proto od věci připomenout si v tomto kontextu počátky Národního parku Podyjí – našeho nejmenšího a zároveň jediného území na Moravě, vyhlášeného v této kategorii.

Užovka stromová (Zamenis longissimus) je naším nejvzácnějším hadem. Podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., patří v ČR mezi kriticky ohrožené druhy a je chráněna i v rámci evropské legislativy; to je i jeden z důvodů, proč byl pro ni v roce 2008 Ministerstvem životního prostředí (MŽP) přijat celorepublikový záchranný program. Tímto článkem bychom vám chtěli podrobněji představit užovku stromovou, přiblížit zmíněný záchranný program (dále jen ZP) a podat informace o jeho dosavadní realizaci.

Podyjí je naším nejmenším národním parkem. Byl vyhlášen nařízením vlády ČR č. 164/1991 Sb. dne 20. 3. 1991 na ploše totožné s někdejší stejnojmennou CHKO o rozloze 62,6 km2. Hlavním motivem ochrany je nesmírně cenné území se zachovalým hlubokým říčním údolím s přilehlým lesním komplexem.