Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 5/2016 — 20. 10. 2016 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Národní park Podyjí okem pamětníka

Autor: Martin Škorpík

Je málo známou skutečností, že Podyjí bylo zařazeno Ministerstvem kultury České socialistické republiky do projektu připravovaných národních parků spolu se Šumavou, Jeseníky a Křivoklátskem již v roce 1988. Podyjí, tehdy CHKO vyhlášená koncem sedmdesátých let, se v tomto seznamu čekatelů ocitlo zaslouženě jako příklad nejzachovalejšího údolního fenoménu středoevropských řek. Nutno poznamenat, že se tak stalo na základě iniciativy tehdejší vrcholné odborné instituce – Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody s vědomím výsledků přírodovědných výzkumů z první poloviny osmdesátých let. Můžeme se domnívat, že minulý režim zřejmě chtěl i účelově deklarovat svou příkladnou péči o přírodu v éře kolabujících porostů horských smrčin, silně znečištěných toků a rostoucí nespokojenosti obyvatel se stavem životního prostředí. Harmonogram počítal s vyhlášením jednotlivých národních parků až po roce 2000. Překotný sled událostí však vývoj značně urychlil.

V uvolňujícím se společenském klimatu se začátkem května 1989 podařilo navázat spolupráci s rakouskou občanskou skupinou Bürgerinitiative zur Erhaltung des Thayatales. Schůzky v Hardeggu a později i „konspirační“ setkání ve Znojmě vyjasnily postoje a vedly k vyjádření společného snu, vyhlásit bilaterální národní park Podyjí–Thayatal. Vznik Ministerstva životnho prostředí České republiky v roce 1990 značně urychlil vyhlášení Národního parku Podyjí, protože ministerstvo mělo přípravu nových národních parků jako jednu ze svých priorit. Nastalo tak hektické období vymezování hranic území a tvorba prvotní zonace jen s mlhavým povědomím, co by budoucí zóny národního parku měly představovat. Šlo tak spíše o kategorizaci lesních porostů podle zachovalosti a prvotní představa musela být přepracována z disjunktivní mozaiky na arondovaný návrh ucelených zón, od přísné ochrany v jádrovém území k volnějšímu režimu na okrajích. To vše se odehrávalo v nedokonalých mapových podkladech, s jejichž zpracováním a barevnými kopiemi nám vypomáhali i rakouští kolegové. Vládní nařízení č. 164/1991, kterým byl Národní park Podyjí vyhlášen, tak ještě pracovalo s rekvizitami starého socialistického zákona na ochranu přírody č. 40/1956, který byl značně formální a pouze deklarativní.

V průběhu roku 1990 pochopitelně nastala nutnost informovat místní obyvatele o přípravě tohoto projektu. Reakce byly, řečeno s velkou mírou eufemismu, rozporuplné. Většina účastníků besed viděla v přísnějším režimu ochrany přírody jen „novou totalitu“ a prostředí na prezentačních schůzkách bylo více než bouřlivé. Výjimečně se mezi místními ale našli i lidé s vlastními zdravými názory a kritickým myšlením, kteří nám otevřeně vyjádřili podporu. Velkou výhodou, která umožnila relativně rychlé vyhlášení nového národního parku, byla skutečnost, že na naší straně většina území náležela do vlastnictví státu. Zřízení národního parku na moravské straně údolí tak předešlo o devět let vznik Národního parku Thayatal v Rakousku.

V poměrech Rakouska – státu s rozvinutou demokracií – byla situace dosti odlišná. Vládou Dolních Rakous byla pověřena přípravou projektu národního parku firma Betriebgesellschaft Marchfeldkanal, která vypracovala studii proveditelnosti a vedla složitá jednání s místními občany a institucemi. Jejich součástí byly i návrhy na majetkové vypořádání pozemků uvnitř národního parku. Obec Hardegg si uvědomila, že vznik Národního parku Thayatal je velkou šancí pro oživení skomírajícího příhraničního regionu, a proto nabídla své pozemky v údolí Dyje jako vklad budoucímu národnímu parku. Vyhlášení území v roce 2000 pak tento proces završilo.

Ještě před vyhlášením Národního parku Podyjí vyplynula na povrch s plnou naléhavostí nepříjemná skutečnost, že o tomto pozoruhodném území máme vlastně jen velmi málo přírodovědných informací. Při srovnání s dnešním stavem jeho poznání je vhodné si uvědomit, že tehdejší znalosti umožňovaly jen velmi malý a nepřesný průmět do konkrétního nastavení péče. Je však pravdou, že oblast středního Podyjí, donedávna ležící v nepřístupném hraničním pásmu, zpočátku působila jako magnet na jednotlivé badatele i týmy z univerzit a výzkumných institucí. Zásadní a mnohdy překvapivé informace o území tak začaly rychle přibývat a pomohly se zpřesňováním pohledu na jeho ochranu a zvyšovaly jeho přírodovědnou prestiž. Dnes je NP Podyjí bezesporu jedním z nejlépe probádaných velkoplošných území v Česku.

Správa Národního parku Podyjí vznikala v průběhu roku 1990 a 1991 „přerodem“ Správy CHKO Podyjí. Tým, který byl ještě v roce 1989 tříčlenný, se postupně rozrostl na sedm zaměstnanců a o přípravné práce na projektu národního parku se dělil s pracovníky Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně a Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze. První výše zmíněné instituci tehdy podléhalo všech pět jihomoravských chráněných krajinných oblastí. V okamžiku vzniku Národního parku Podyjí byla jeho správa přímo podřízena Ministerstvu životního prostředí České republiky.

V době zásadní společenské změny po roce 1989 vznikl na jihozápadní Moravě náš nejmenší a v mnoha ohledech výjimečný národní park. Je typický mozaikou xerotermních i vlhkých a chladných biotopů, pestrostí hornin i reliéfu a obrovskou různorodostí biologických druhů a společenstev. Většina údolních svahů je rovněž pokryta přírodě blízkým lesem který již nevyžaduje změnu dřevinné skladby. Základní poslání národních parků – uchovat cennou přírodu a umožnit návštěvníkům poučit se o její hodnotě a smyslu – zde může být kvalitně rozvíjeno. Přejme přírodě NP Podyjí do dalších let vše dobré, rozumné správce a mnoho návštěvníků, kteří odejdou z území bohatší o poznání významu divoké přírody.

Martin Škorpík