Lenka Reiterová

V letech 2019 a 2020 probíhalo na území národních parků Podyjí a Thayatal (NP) síťové mapování flóry. Po 25 letech, která uběhla od ukončení sběru dat minulého floristického mapování vedeného Vítem Grulichem, tak máme k dispozici opět ucelená data o výskytu všech druhů cévnatých rostlin na celém území NP včetně ochranného pásma. Obě mapování probíhala na podkladu stejné sítě mapovacích čtverců. Na rozdíl od minulého mapování, pro nějž byla data shromažďována po dobu šesti let, tentokrát se mapovalo „pouhé“ dvě sezony. Badatelský tým byl však v tomto případně velmi rozsáhlý a řada jeho členů působí v Podyjí i desítky let, mohli tedy zúročit svoji znalost rozšíření místních rostlin. Jediným očekávatelným zkreslením tak mohou být rozdíly ve výskytu druhů periodických biotopů (typicky polních mokřadů nebo obnažených den), protože pravděpodobnost jejich záchytu se snižuje s počtem mapovacích sezon. Přesto jsou jistě data z obou mapování dobře srovnatelná.

Snaha českých přírodovědců a ochránců přírody o ochranu unikátního dyjského údolí, kterou podpořili i obyvatelé rakouského příhraničí, nakonec vyústila ve vyhlášení Národního parku Podyjí. Stalo se tak již před pětadvaceti lety. Péče o území přinesla v řadě oblastí své plody, odhalila však i mnohé nové výzvy.

V jubilejním roce pořádá Správa Národního parku Podyjí odbornou konferenci, jejíž název je uveden v titulku tohoto článku. Konference  se koná 22.– 23. 11. 2016 v Louckém klášteře ve Znojmě a klade si za cíl zrekapitulovat výsledky výzkumu ve všech tematických oblastech za posledních 25 let, nalézt bílá místa a dosud nedostatečně prozkoumané oblasti, a nastínit možnosti dalšího směřování výzkumných aktivit v zájmovém území. Program konference je již naplněn přednáškami i postery.