Přemysl Tájek

Cílená a aktivní péče o svěřené přírodní hodnoty území je základním posláním chráněných krajinných oblastí. Podobně jako v jiných CHKO v České republice se i ve Slavkovském lese ochranáři věnují údržbě lučních porostů, zlepšování druhové skladby lesů nebo tvorbě tůní na podporu populací ohrožených vodních živočichů. Opatření, která bychom v tomto příspěvku rádi představili, však lze považovat za méně obvyklá a snad i inspirativní. Dobře ilustrují posun v aktivní péči o ohrožená stanoviště a druhy v uplynulých desetiletích, kdy jsme se z intuitivní snahy o záchranu cenných ploch posunuli do fáze podrobně propracovaných a načasovaných zásahů podložených detailním poznáním nároků cílových druhů a společenstev.

Chráněná krajinná oblast Slavkovský les byla vyhlášena v roce 1974 jako sedmnácté takto chráněné území v tehdejším Československu. Hlavním posláním ochrany přírody v oblasti jsou od počátku vývěry minerálních vod a jejich infiltrační území. Kromě stovek minerálních pramenů využívaných člověkem i volně vyvěrajících v odlehlých koutech řídce osídleného území má však Slavkovský les také řadu dalších velmi významných přírodních fenoménů – rozsáhlá lesní rašeliniště, největší hadcové území v České republice, množství zachovalých mokřadních luk nebo výslunné suché stráně se vzácnými druhy orchidejí.

Na seznam mokřadů mezinárodního významu (vyhlašovaných v rámci Ramsarské úmluvy) byly zařazeny dvě nové lokality: Horní Jizera, Pramenné vývěry a rašeliniště Slavkovského lesa. Celkový počet mokřadů mezinárodního významu tak v České republice vzrostl na čtrnáct.