Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 4/2013 — 24. 10. 2013 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Neprostupné bažiny a rašeliniště mezinárodního významu

autoři: Alena Dostálová, Šárka Mazánková, Přemysl Tájek

Na seznam mokřadů mezinárodního významu (vyhlašovaných v rámci Ramsarské úmluvy) byly zařazeny dvě nové lokality: Horní Jizera, Pramenné vývěry a rašeliniště Slavkovského lesa. Celkový počet mokřadů mezinárodního významu tak v České republice vzrostl na čtrnáct.

Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva, známá spíše jako Ramsarská úmluva,¹je mezinárodní úmluvou, která se celosvětově zaměřuje na ochranu mokřadů. Cílem úmluvy je zachování mokřadů mezinárodního významu a jejich šetrné využívání na území států, které jsou signatáři úmluvy. Jedná se o jednu z nejstarších mezinárodních úmluv na ochranu přírody vůbec, vznikla před více jak 40 lety. K úmluvě se dosud přihlásilo 163 států, Česká republika je smluvní stranou úmluvy od roku 1990 (tehdy ještě jako součást Československa).

Jedním z požadavků Ramsarské úmluvy na smluvní strany je vymezení alespoň jednoho mokřadu mezinárodního významu (známých též jako ramsarské lokality, angl. Ramsar Site– RS) na svém území, který je následně zařazen na seznam mokřadů mezinárodního významu. Aby mohl být mokřad na tento seznam zařazen, musí splňovat alespoň jedno z kritérií, které jsou založeny na biologických parametrech.²Smluvní strana nominuje RS na seznam mokřadů mezinárodního významu prostřednictvím tzv. ramsarského informačního formuláře (angl. Ramsar Information Sheet, RIS). V RIS navrhovatel podrobně popíše lokalitu, abiotické i biotické poměry na lokalitě (s důrazem na mokřadní společenstva a druhy vázané na mokřady), specifikuje kritéria, která navrhovaná lokalita splňuje, a uvede celou řadu dalších údajů, které slouží Stálému sekretariátu Ramsarské úmluvy pro posouzení návrhu (např. kontakt, adresu instituce, která je za lokalitu zodpovědná atd.). Součástí RIS je také podrobné vymezení lokality – dnes především ve formě prostorových dat (formát shapefile). Stálý sekretariát zkontroluje návrh z hlediska formální správnosti, a pokud je návrh v pořádku, lokalita je zařazena na seznam mokřadů mezinárodního významu. V současné době je na seznamu zařazeno 2 055 lokalit o celkové výměře 193 849 483 ha. Databáze mokřadů mezinárodního významu je dostupná on-line na stránkách organizace Wetlands International.³

V České republice bylo do roku 2012 vymezeno 12 mokřadů mezinárodního významu, v září téhož roku Stálý sekretariát potvrdil přijetí dalších dvou lokalit: Horní Jizera, Pramenné vývěry a rašeliniště Slavkovského lesa(viz tab. 1).

V České republice vzácný pavouk slíďák břehový (Arctosa cinerea) obývá štěrkové náplavy řek a je indikátorem zachovalosti pobřežních společenstev.

Foto Miroslav Jóža

Porost v České republice kriticky ohroženého vřesovce čtyřřadého (Erica tetralix), foto z Klugeho louky z lokality Horní Jizera, kde se vyskytuje na ploše větší než 1 ha.

Foto Šárka Mazánková

Horní Jizera

Území s mimořádnými krajinářskými i přírodními hodnotami o celkové výměře 23 km²se skládá ze dvou oddělených částí. Plošně větší se nachází ve východní části chráněné krajinné oblasti Jizerské hory při státní hranici s Polskem a zahrnuje jedinečně zachovalý fenomén dosud plně aktivního neregulovaného horského meandrujícího toku (česká část Jizery, Jizerka, Safírový potok) s navazujícími vrchovišti, svahovými rašeliništi, podmáčenými a rašelinnými smrčinami a porosty kleče. Spojuje v jeden celek území národních přírodních rezervací Rašeliniště Jizery, Rašeliniště Jizerky a přírodních rezervací Rybí loučky a Černá jezírka. Druhou, menší částí, která je situována na náhorní plošině Jizerských hor, prochází hlavní evropské rozvodí rozdělující úmoří Baltského a Severního moře. Tuto část ramsarské lokality tvoří rozvodnicová vrchoviště chráněná prostřednictvím přírodních rezervací Klečové louky, Na Čihadle a přírodních památek Na Kneipě, U Posedu a Vlčí louka.

Mokřad mezinárodního významu představuje nejrozsáhlejší komplex rašelinišť v Jizerských horách a v celých Sudetech. Výjimečné biotopy říčních zátočin, tůní a mrtvých říčních ramen hostí unikátní biotu. Květena obsahuje řadu druhů zvláště chráněných, ohrožených a méně běžných (blatnice bahenní, klikva bahenní, kyhanka sivolistá, ostřice bažinná, ostřice chudokvětá, suchopýrek trsnatý, vřesovec čtyřřadý, bříza karpatská, rdest alpský, šicha černá aj.). Ojedinělá je jak bohatá populace jalovce obecného nízkého, největší v ČR, tak i nejrozsáhlejší přirozené klečové porosty v Jizerských horách, v této nadmořské výšce ve střední Evropě jedinečné. Typickou a velmi cennou rašeliništní faunu bezobratlých reprezentuje řada reliktních a stenoekních druhů (pavouci, vážky, motýli, střevlíkovití a potápníkovití brouci). Z významné ornitofauny nelze opomenout výskyt tetřívka obecného, bekasinu otavní a jeřába popelavého.

V některých částech ramsarské lokality došlo v minulosti k narušení vodního režimu rašelinišť umělým odvodněním. V důsledku toho rašeliniště podléhají postupnému vysychání, s čímž souvisejí i změny ve vegetaci. V současnosti se za účelem navrácení přirozeného vodního režimu meliorační rýhy hradí soustavou dřevěných přehrážek. Zároveň se revitalizované plochy sledují z hlediska změn hydrologických i fytocenologických charakteristik.

Části území jsou turisticky zpřístupněny. Poválkové chodníky zprostředkují veřejnosti bližší kontakt s rašeliništi na Klečové louce, na Vyhlídkové louce v NPR Rašeliniště Jizerky a v přírodní rezervaci Na Čihadle, kde je mimoto postavena i nová vyhlídková plošina, která poskytuje výhled na rašeliniště z jiné perspektivy. Do budoucna se předpokládá přeshraniční rozšíření mokřadu mezinárodního významu o polskou část pánve horního toku Jizery.

Jeřáb popelavý (Grus grus) pravidelně hnízdí v NPR Rašeliniště Jizery a nejbližším okolí.

Záběr z fotopasti.

Foto Petra Menclová

Pramenné vývěry a rašeliniště Slavkovského lesa

Lokalita se nachází v CHKO Slavkovský les. Je tvořena dvěma oddělenými částmi – komplexem lesních rašelinišť v centrální části CHKO (9 km²) a komplexem nelesních mokřadů s vývěry minerálních pramenů v oblasti Tepelska, Pramenska a Krásenska (23 km²). Komplex lesních rašelinišť zahrnuje nejcennější vrchovištní rašeliniště Slavkovského lesa, tj. NPR Kladské rašeliny a navazující rašelinná stanoviště I. zóny CHKO. Jádrová území vrchovišť pokrývají rozsáhlé blatkové bory obklopené rašelinnými smrčinami, které v okrajových částech doplňují podmáčené smrčiny a přechodová rašeliniště.

Flóru Kladských rašelin tvoří typické vrchovištní druhy – vlochyně bahenní, suchopýr pochvatý, kyhanka sivolistá, klikva bahenní, šicha černá či rosnatka okrouhlolistá. Zajímavým botanickým nálezem z poslední doby je vřesovec čtyřřadý, který má v ČR pouze jednu další lokalitu výskytu uznávanou jako původní (Malá Jizerská louka v Jizerských horách).

Typickými zástupci živočišné říše jsou zmije obecná, sýc rousný, kulíšek nejmenší a v posledních letech také datlík tříprstý, který vyhledává odumírající a suché stromy. Odumírající smrky na vrchovištích Slavkovského lesa dokládají úspěšnost dlouholeté ochranářské snahy o znovuzavodnění rašelinišť, kterého bylo dosaženo díky přehrážkám na starých odvodňovacích příkopech. Díky své odlehlosti je území dlouhodobým hnízdištěm čápů černých a vzácně se zde vyskytuje i rys ostrovid. Z bezobratlých živočichů je významný výskyt vzácného žluťáska borůvkového, vázaného na porosty vlochyně bahenní.

Druhá (východní) část „ramsarské“ lokality měří od severu na jih 19 km a je tvořena především soustavou mělkých údolních niv a mokřadních sníženin s vývěry minerálních pramenů nebo s vývěry plynů – tzv. mofet. Území zahrnuje převážně nelesní mokřadní stanoviště, tj. mokřadní louky, slatiniště, přechodová rašeliniště a prameniště. Několik desítek minerálních pramenů je zde zachyceno tradičním způsobem v dutých kmenech nebo volně vyvěrá v loukách. Blízkost hřebene Mnichovských hadců část podzemních vod obohacuje o hořčík a v okolí takových vývěrů najdeme i vzácné rostliny vázané na bazičtější typy slatinišť, jako např. ostřici dvoudomou, o. Davallovu, o. odchylnou, bahničku chudokvětou, kruštík bahenní nebo suchopýr širolistý. Bezprostřední okolí vývěrů často doprovází např. bařička bahenní. Zvláštní formy života najdeme i v samotných vývěrech minerálních vod – např. endemickou rozsivku Pinnularia ferrophila, jejíž dvě ze tří známých světových lokalit se nacházejí právě ve vývěrech železitých pramenů ve Slavkovském lese. Rozvolněná lesní prameniště a mokřady na úpatí hadcového hřebene jsou pak nejbohatšími nalezišti endemického rožce kuřičkolistého, jehož areál je omezen pouze na oblast Mnichovských hadců.

Mokřadní louky severní části (náhorní plošiny Slavkovského lesa) a jižní části území (oblast Tepelska) mají odlišný charakter. Mokřady severní části jsou typické výskytem upolínu nejvyššího, tvořícího místy i rozsáhlé porosty, a dalších vzácných rostlinných druhů, jako jsou kosatec sibiřský, hvozdík pyšný, ostřice přioblá, prstnatec plamatý, korálice trojklanná nebo vrba borůvkovitá (která zde má jednu ze tří lokalit v ČR). Pro mokřadní louky jižní části území je charakteristický hojný výskyt čertkusu lučního, který je živnou rostlinou jednoho z nejvzácnějších denních motýlů Evropy – hnědáska chrastavcového. Populace hnědáska v jižní části lokality jsou jedněmi z nejpočetnějších a nejvýznamnějších v ČR. Z dalších vzácných rostlinných druhů jsou mokřady Tepelska domovem např. ostřice blešní, tolije bahenní nebo oměje vlčího moru.

Rašelinné louky vyšších poloh území jsou významné výskytem vzácného střevlíka Ménetriesova. Území je také významným hnízdištěm mokřadních druhů ptáků, především bekasiny otavní a chřástala polního.

Vývěry železitých minerálních vod v PR Smraďoch

Mofety v PP Sirňák

Obě fotografie Přemysl Tájek

Závěrem

V odborné veřejnosti proběhla řada debat, zda Česká republika nemá již příliš mnoho mokřadů mezinárodního významu a zda je účelné zařazovat nové mokřady na seznam. Porovnáme-li vymezování mokřadů mezinárodního významu mezi jednotlivými signatářskými státy, kterých je nyní 168,⁴Česká republika se řadí se svými 14 mokřady mezinárodního významu na 37.–39. příčku v počtu lokalit společně se Slovenskem a Tureckem, z hlediska celkové rozlohy mokřadů mezinárodního významu však až na 112. příčku za Itálii. Z hlediska úmluvy tak patří spíše mezi průměrné státy. Vzhledem k tomu, že mokřadní společenstva jsou v rámci České republiky hojně zastoupena (5 % přírodních biotopů⁵), zatím u nás „přeramsarováno“ nemáme.

A. Dostálová pracuje na ředitelství AOPK ČR,

Š. Mázánková na Správě CHKO Jizerské hory a KS Liberec,

P. Tájek na Správě CHKO Slavkovský les a KS Karlovy Vary

¹Dle íránského města Ramsar, kde byla podepsána.

²Více informací naleznete na:

http://www.ramsar.org/cda/en/ramsar-about-sites-criteria-for/main/ramsar/1-36-55%5E20740_4000_0__.

³http://ramsar.wetlands.org/Database/Searchforsites/tabid/765/Default.aspx.

⁴Data aktuální k 27. červenci 2013 dostupná na:

http://www.ramsar.org.

⁵Započítávany biotopy řady V, M a R dle Katalogu biotopů, zdroj dat Vrstva mapování biotopů 2000–2005.

Tabulka 1Mokřady mezinárodní významu v České republice