Z naší přírody

V severní části konicko-mladečského devonu leží nejenom známé a veřejnosti zpřístupněné jeskyně Javoříčské a Mladečské, ale i mnoho dalších. Významná jeskyně Za Hájovnou leží na úpatí kopce Brablence, součásti masivu Paní Hory. Je vytvořena v lavicovitých světle šedých vápencích, v jejichž podloží se nacházejí fylity prekambrického stáří. Objevení nových prostor této jeskyně v letech 2000–2017 bylo velkým impulzem nejen pro jeskyňářské aktivity v oblasti, ale i pro rozsáhlé a intenzivní vědecké výzkumy na této lokalitě.

Krkonošská tundra se nachází na nejvyšších hřbetech pohoří. Ani to ji však neochránilo před činností člověka, která tundru záměrně i mimoděk po několik století proměňuje. S vědomím nezbytného zjednodušení se pokoušíme pojmenovat příčiny současných změn a také naznačit, jaké máme možnosti jim do budoucna čelit. Následující text se zabývá vybranými faktory, které ak-tuálně ohrožují krkonošskou tundru.

Alpínské bezlesí Krkonoš, horská tundra s prvky tundry severské, krkonošská tundra, krkonošská arkto-alpínská tundra jsou asi nejčastější označení pro 47 km² unikátního ekosystému mezinárodního významu s řadou jedinečných fenoménů, např. s geomorfologickými tvary glaciálního a periglaciálního původu, azonálními stanovišti ledovcových karů, hřebenovými rašeliništi subarktického charakteru, prameništi, klečovými porosty nebo subalpínskými a alpínskými trávníky, a s přítomností endemických druhů a mnoha desítek glaciálních reliktů. Krkonošská tundra je jedním z nejvýznamnějších předmětů ochrany Krkonošského národního parku, který v letošním roce slaví 60 let od svého založení. V čem spočívá její přírodovědná hodnota a jak se v současnosti mění?

Půl století. To je doba, za kterou se může krajina obývaná člověkem proměnit velmi výrazně. Před padesáti lety, přesněji 5. března 1973, byla vyhlášena chráněná krajinná oblast Beskydy. Tou dobou se „nadšeně“ budoval socialismus a mnohé dnes již nepředstavitelné záměry byly směřovány právě do Beskyd. Ať už to byla podpora chatové výstavby pro dělníky z Ostravska, nebo přeměna horských pastvin a luk na ornou půdu, jakožto náhrada za pole zničená při těžbě uhlí. Rozvíjela se nová infrastruktura v údolích, lidé opouštěli dřevěnice s políčky na horských svazích a stěhovali se do center obcí. Na kopcích postupoval les a v údolích výstavba. Luk a pastvin, stejně jako ovcí, orchidejí a hmyzu, ubývalo. Pokud se podíváme do padesátileté historie CHKO, zjistíme, že s některými požadavky na využití krajiny se potýkáme dodnes a o jiných víme už jen od pamětníků. 

Jeskyně Na Špičáku je nejmenší veřejnosti zpřístupněnou jeskyní v České republice. Zpřístupněná část má délku 220 metrů z celkových 410 metrů. Necelých 200 metrů chodeb vybočujících z návštěvního okruhu nevyniká velkými dimenzemi prostor. Přesto se zde nacházejí zajímavé doklady z historie, především nápisy a kresby na stěnách. V nejdelší veřejnosti nepřístupné větvi jeskynního systému pod Špičákem se nachází propast, která vede na hladinu podzemních vod.

Pěnovce ve Svatém Janu pod Skalou a jejich jeskyně tvoří nejmenší krasovou skupinu v rámci zavedeného karsologického členění Českého krasu (tato krasová skupina má v rámci celostátní databáze jeskyní JESO kód K1128722). Současně se jedná o jeskyně vytvořené v nejmladší hornině, a to nejen v rámci Českého krasu. To však není jediný rekord, který v rámci Českého krasu, resp. celé České republiky drží. Ještě než se podíváme na další, pojďme si nejdříve představit horninu, která zdejší krasovou skupinu tvoří a ve které jsou vytvořeny jeskyně a početné umělé dutiny.

Při procházkách naší přírodou můžeme v průběhu roku pozorovat celou řadu hub. Jejich plodnice se liší tvarem, velikostí i barevnou škálou. Plodnice květnatce Archerova s červeně zabarvenými rameny připomínají mořskou hvězdici a jsou díky svému exotickému vzhledu nepřehlédnutelné.

V posledním loňském čísle časopisu Ochrana přírody byla problematika nepůvodních invazních druhů rostlin a živočichů obsáhle a přehledně rozebrána, včetně nových legislativních úprav. Evropská unie přijala nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. V souvislosti s nařízením byl vydán seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na unii (zkráceně „unijní seznam“), který zahrnuje aktuálně 66 druhů, pro něž platí přísnější omezení. Mezi nepůvodními organismy jsou zastoupeny i ryby, z nichž dva druhy z unijního seznamu se vyskytují i na území ČR – střevlička východní a slunečnice pestrá.

Když v roce 2010 vydával geomorfolog P. Migoň v nakladatelství Springer monografii „Geomorphological landscapes of the World“, tak se mezi krajinami evropského významu objevilo i Českosaské Švýcarsko, a to nejenom pro své krásy, ale i jako místo, kde vznikala významná kontinentální odnož evropského romantismu, jehož druhou tváří je poněkud jinak pojatý romantismus anglický. Pokud se na krajinu České republiky budeme dívat evropskýma očima, tak narazíme jen na několik málo míst a žádné z nich nebude tak malebné a rozsáhlé jako Českosaské (či z pohledu od severu Saskočeské) Švýcarsko.

Dovolte nám, abychom se, již jako pamětníci, stručně ohlédli za uplynulou dobou a pokusili se zhodnotit, jak se činnost Správy CHKO, dnes Správy národního parku České Švýcarsko (dále jen Správy), odrazila na tváři přírodya krajiny tohoto unikátního území. Jednotlivé, z našeho pohledu důležité události či milníky v historii ochrany Labských pískovců, resp. Českosaského Švýcarska, jsme se pokusili sestavit do časově uspořádaného přehledu (box 1).