Barbora Šimečková

Hranická propast leží na katastru města Hranice v národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic vyhlášené v roce 1952. Jde o propast řícenou (light hole), jejíž otevřený jícen leží v nadmořské výšce 315 m n. m. Vstupní suchý jícen má rozměry 104 × 34 m a hloubku 69,5 m, níže položené prostory jsou zatopeny uhličitou kyselkou o teplotě 15–22 °C. Dna propasti dosud nebylo dosaženo, maximální naměřená hloubka činí zatím 450 m pod hladinou (2022). Extrémní hloubka Hranické propasti je dána její hydrotermální genezí, tj. krasovým procesem modelujícím prostory směrem zezdola nahoru. Je nejhlubší propastí České republiky a od roku 2016 také nejhlubší zatopenou propastí světa.

Zbrašovské aragonitové jeskyně (ZAJ) v Teplicích nad Bečvou byly objeveny na přelomu let 1912/1913 a zpřístupněny pro veřejnost roku 1926. Délka návštěvní trasy je 375 m, délka celého dosud známého systému 1 435 m. Jsou součástí národní přírodní památky Zbrašovské aragonitové jeskyně, vyhlášené roku 2003. Od roku 2006 je provozuje Správa jeskyní České republiky (SJ ČR), státní příspěvková organizace přímo řízená Ministerstvem životního prostředí ČR. Organizačním útvarem SJ ČR zajišťujícím jejich ochranu, péči a provoz je Správa Zbrašovských aragonitových jeskyní (SZAJ). 

Počátky řešení mikrobiálního napadení aragonitové výzdoby ve Zbrašovských aragonitových jeskyních spadají do roku 1991. Již první výzkumy v letech 1991–92 (Marvanová et al.) ukázaly, že na znečištění aragonitu se podílejí především mikroskopické houby. Všechny následné kroky byly shrnuty v článcích v Ochraně přírody č. 4/2008 (Geršl, Hanuláková, Šimečková) a ve sborníku Acta speleologica 4/2013 Zbrašovské aragonitové jeskyně – 100. výročí objevení jeskyní (Hanuláková). Článek zachycuje výsledky závěrečné fáze výzkumu od poslední publikace (2013) do současnosti (2018).

Zbrašovské aragonitové jeskyně jsou unikátním jeskynním systémem hydrotermálního původu. Leží v údolním svahu řeky v lázních Teplice nad Bečvou nedaleko města Hranice. Celková délka systému činí 1435 m, návštěvní trasa je dlouhá 375 m. Spolu s dalšími 13 zpřístupněnými jeskyněmi u nás jsou organizačně začleněny do Správy jeskyní ČR.

Zbrašovské aragonitové jeskyně leží v údolním svahu řeky Bečvy v lázních Teplice nad Bečvou, nedaleko města Hranic. Jsou součástí stejnojmenného zvláště chráněného území v kategorii národní přírodní památka, vyhlášeného v roce 2003 na rozloze 7,74 ha.

Zbrašovské aragonitové jeskyně leží v lázních Teplice nad Bečvou v místě, kde se řeka hlubokým kaňonem zařízla do devonského vápence. Vchod do jeskyní se nachází přímo v provozní budově a je v nadmořské výšce 266,3 m, tedy dostatečně vysoko nad povodňovými úrovněmi. Naproti tomu východ z jeskyní byl vybudován v roce 1956 z poslední zpřístupněné prostory návštěvní trasy – Mramorové síně –, a to čtyřicetimetrovou raženou horizontální štolou, ústící na lázeňskou kolonádu na nábřeží Bečvy ve výšce 247,5 m n. m. Pro návštěvní provoz řešení zdařilé a pohodlné, avšak z hlediska ohrožení povodněmi “Achillova pata“, neboť ústí tunelu leží pouhých 3,5 metru nad hladinou Bečvy za normálního stavu. Snad se plánování ražby tunelu trefilo do období bez velkých vod a naši předchůdci na ně trochu pozapomněli, pro nás to dnes znamená starost navíc.

Cílem následujícího příspěvku není komplexní shrnutí uvedené problematiky ve všech zpřístupněných jeskyních celého Německa, spíše jen zachycení několika zajímavých poznatků z každoroční studijní cesty pracovníků Správy jeskyní ČR v září 2009 do vybraných zpřístupněných jeskyní Spolkové republiky Německo, která tentokrát nesla podtitul Sádrovcové a medvědí jeskyně Německa.

Jeskynní systém Zbrašovských aragonitových jeskyní (ZAJ) v Teplicích nad Bečvou, objevený na přelomu let 1912–1913, byl zpřístupněn veřejnosti v roce 1926, a to radikální stavební úpravou na úrovni dobových technických možností. Jedním z nežádoucích důsledků zpřístupnění i souvisejících průzkumných prací se staly zejména rozsáhlé deponie horninového materiálu vzniklého při prorážkách skalních stěn. Síly a finance tehdejších „zbrašovských havířů“ nestačily k jeho transportu na povrch, byl proto ukládán do přirozených bočních chodeb a výklenků v jeskyni. Kromě těchto rovnaných zakládek, lemujících jak vlastní návštěvní trasu, tak i řadu nezpřístupněných prostor, zůstaly v jeskyních i zbytky starých technických zařízení, např. betonové podezdívky, schodiště, ocelové konzoly apod.

Z brašovské aragonitové jeskyně (ZAJ) leží v katastru obce Teplice nad Bečvou v areálu místních lázní. Od roku 2003 jsou součástí Národní přírodní památky Zbrašovské aragonitové jeskyně.

Skalní stěny se k sobě přibližují, chodba se stále více zužuje, protáhnu se jen taktak bokem, copak já, ale jak ta moje výprava, stihnou to za mnou? Ale jedině tudy vede cesta ven, a proč mám ksakru na sobě tu nejlepší bílou košili a teď si ji roztrhám o stěny… „Píp, píp, píp, pííííííp!!!!!“ Ještě v polospánku si uvědomuju: „Aha, to je zas ten můj ‚průvodcovský sen’, co se mi čas od času opakuje, nic nového, ale taky nic příjemného…“