Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 4/2010 — 14. 9. 2010 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf
Zbrašovské aragonitové jeskyně
Jeskynní systém Zbrašovských aragonitových jeskyní (ZAJ) v Teplicích nad Bečvou, objevený na přelomu let 1912–1913, byl zpřístupněn veřejnosti v roce 1926, a to radikální stavební úpravou na úrovni dobových technických možností. Jedním z nežádoucích důsledků zpřístupnění i souvisejících průzkumných prací se staly zejména rozsáhlé deponie horninového materiálu vzniklého při prorážkách skalních stěn. Síly a finance tehdejších „zbrašovských havířů“ nestačily k jeho transportu na povrch, byl proto ukládán do přirozených bočních chodeb a výklenků v jeskyni. Kromě těchto rovnaných zakládek, lemujících jak vlastní návštěvní trasu, tak i řadu nezpřístupněných prostor, zůstaly v jeskyních i zbytky starých technických zařízení, např. betonové podezdívky, schodiště, ocelové konzoly apod.
Správa ZAJ se soustavně zabývá jejich odstraňováním již od roku 1996, tj. ještě před vyhlášením Zbrašovských aragonitových jeskyní národní přírodní památkou (2003). Po vstoupení vyhlášky v platnost byly nabyté zkušenosti zakotveny do plánu péče a v souladu s ním se také všechny očistné zásahy provádějí.
První „výklizy“ byly zahájeny v blízkosti jeskynních vchodů a postupně se stále více „zahlubovaly“ do nitra jeskynního systému. Během osmi let tak bylo ručně odstraněno cca 200 m3materiálu. Zásadní průlom přinesla celková rekonstrukce návštěvní trasy v letech 2003–2005, při níž z prostor na prohlídkové trase zmizelo zhruba 850 m3starých zakládek (mimo stavební sutě).
Poté se pozornost správy ZAJ přesunula na prostory nepřístupné veřejnosti. Nejprve byla vyklizena Jeskyně Smrti (2007, 9 m3) a následně prostora U Vodopádu (2008, 7 m3). Ta znamenala důležitou „předehru“ pro další významný očistný zásah v navazující části jeskyní, a to v Chodbě Za Vodopádem v roce 2009. Jedná se o mírně ukloněnou puklinovou chodbu o délce cca 22 m a šířce 1,5–4 m s vertikálními komíny zasahujícími poměrně vysoko k povrchu, v níž byly po obou stranách deponovány kamenné bloky i jílovité sedimenty z průzkumů prováděných ještě objeviteli jeskyní zhruba kolem roku 1930.
Pohled z chodby na V ke vstupní části, vlevo stav před zásahem, vpravo totéž místo po vyklizení a omytí tlakovou vodou. Foto M. Vaněk
Nejprve bylo nutno rozšířit ústí chodby do prostory U Vodopádu pro položení kolejové dráhy. Během prací se samovolně uvolnil sousední skalní blok o kubatuře cca 15 m3, který spočinul v nestabilní poloze a bude odstraněn v roce 2010. Na návštěvní trase byly dřevěným bedněním obloženy čtyři úseky schodišť, aby projíždějící plná kolečka nepoškodila hrany schodů.
Poté byly zakládky ručně rozebírány, materiál nakládán do vozíčku a pomocí kolejí a vrátku dopravován k návštěvní trase. Zde byl přeložen do koleček a transportován na vzdálenost 250 m k východu z jeskyní, naložen do přistaveného kontejneru a odvezen do provozního lomu cementárny v Černotíně k dalšímu využití. Skalní bloky a původní sedimenty byly upraveny tak, aby zajišťovaly stabilní pozici stěn, vlastních bloků i vstupů do navazujících nezpřístupněných prostor. Obnažené skalní stěny a bloky prošly na závěr omytím tlakovou vodou, stejně jako celá návštěvní trasa v délce 375 m.
Akce byla financována ze speciálního programu Ministerstva životního prostředí Správa nezcizitelného státního majetku v ZCHÚ ve výši 170 tis. Kč (bez DPH), realizoval ji zkušený speleolog Miroslav Vaněk z Prostějova. Zásah byl předepsaným způsobem zdokumentován včetně mapových podkladů a fotografií.
Transport koleček směrem k východu po bednění na schodištích
Foto S. Černý
Očistný zásah v Chodbě Za Vodopádem splnil očekávaný záměr. Odstraněním 40 m3horninových deponií se vzhled nezpřístupněné jeskynní chodby přiblížil stavu před průzkumem a byl uvolněn prostor překvapujících rozměrů. Odhalené skalní stěny jsou místy pokryty klasickou sintrovou výzdobou, která není v podmínkách hydrotermálního krasu ZAJ zcela běžná.
Celkový objem redeponovaných horninových materiálů vyklizených z prostor ZAJ tak stoupl na úctyhodných 1 106 m3. Přínos u tohoto typu zásahů však není možno počítat „na kubíky“, neboť průvodními okolnostmi jsou měnící se složitost pohybu pracovníků v podzemí, možnost použít jen nejjednodušší ruční nářadí, zranitelnost okolní výzdoby i nebezpečí výskytu oxidu uhličitého. Úspěch proto vyjadřují kritéria často jen obtížně kvantifikovatelná, jako přiblížení prostory jejímu původnímu stavu, odhalení skrytých zákoutí, optické odlehčení prostoru, nepoškození výzdoby či nezranění jeskyňáře.
Na základě dlouholetých zkušeností si proto dovoluji tvrdit, že rozhodujícím měřítkem je vnitřní vědomí toho, že jsme jeskyni pomohli. A v tom hodláme nadále pokračovat a vychovat v tomto duchu i své nástupce.
Autorka pracuje na Správě jeskyní ČR jako vedoucí Správy Zbrašovských aragonitových jeskyní