Z naší přírody

Ochrana přírody 2/2023 — 23. 4. 2023 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

Jeskyně Za Hájovnou a další objevy

Věnujeme jako vzpomínku na prof. Rudolfa Musila (= 23. 2. 2022)

autoři: Martin Koudelka, Vladimír Lipták

Z historie objevování

Korozně-erozní ponorová propasťovitá jeskyně s horizontálními říčními chodbami a ohromnými prostorami vzniklými na křížení tektonických puklin leží v jižním svahu vrchu Brablence, za původní hájovnou, na severozápadním okraji obce Javoříčko. Za vchodem o rozměrech 1,8 x 1,5 m pokračuje horizontální Vařekova chodba, po 10 m se větvící. Josef Vařeka byl prvním jeskyňářem, který na této lokalitě začal hledat již v padesátých letech 20. století podzemní prostory a tuto chodbu vykopal. Vstupní část byla původně zcela vyplněna hlinitojílovitými sedimenty s výraznými štěrkovými polohami. K severovýchodu pokračuje odtud směrem dolů 50 m dlouhá Velikonoční jeskyně s ústím 50 m hluboké propasti uprostřed. K severu směřuje 40 m dlouhá chodba s krátkými odbočkami. Z jejího konce se v roce 2000 podařilo průkopem sedimentů proniknout do 40 m dlouhé, zcela sedimentů prosté korozně-erozní puklinové Narozeninové chodby s velmi bohatou sintrovou výzdobou. K objevům největších prostor v tomto jeskynním systému – dómu U parníčku, Katedrály, Svatováclavského dómu – došlo postupně v letech 2011 až 2017. Na postupném odkrývání tajemného podzemí Brablence se podílela skupina jeskyňářů ze základní organizace České speleologické společnosti ZO ČSS 7-03 Javoříčko se svými spolupracovníky.

Vzhledem k citlivému postupu, spolupráci s vědeckými institucemi a orgány ochrany přírody došlo v průběhu objevování k nastartování řady výzkumných a dokumentačních projektů na mnohdy panensky čisté jeskynní půdě, netknuté lidskými zásahy. Bylo získáno a následně zhodnoceno obrovské množství velmi cenných údajů, upřesňujících pohled na vznik a vývoj těchto podzemních prostor i širší krasové oblasti. Výzkum byl již od počátků koncipován jako týmová mezioborová práce, které se zúčastnila celá řada odborníků od nás i ze zahraničí. Zároveň sloužil jako praktická metodická výuka vysokoškolských studentů. Některá témata byla také zpracována formou diplomových prací. Samozřejmostí po objevu nových podzemních prostor bylo jejich zabezpečení proti vstupu nežádoucích osob, provedení podrobné fotodokumentace, zaměření a vytvoření detailní mapové dokumentace. V současné době je téměř samozřejmostí vytvoření 3D modelu podzemních prostor s výškovým a prostorovým umístěním do známého povrchového reliéfu krajiny. Společně s provedenými geofyzikálními profily, geologií a geomorfologií může leccos napovědět jeskyňářům o tom, kudy by se mohly podzemní chodby ubírat dál a kde případně pokračovat v dalším průzkumu zdejšího podzemí.

Výzkum vzniku jeskynních prostor

Soustavný výzkum jeskynních sedimentů prováděný v letech 2001 až 2016, metodicky vedený prof. Rudolfem Musilem, prokázal vznik jeskynních prostor před středně miocenní bádenskou transgresí. Nejstarší jeskynní sedimenty odpovídají spodnímu pleistocénu. Tři teplá období prokázaná sedimentologicky i paleontologicky odpovídají období holstein. Nedílnou součástí výzkumů byl geochemický rozbor sedimentů, s výčtem zastoupení důležitých minerálů, včetně monitoringu přirozené radioaktivity horninového prostředí a paleomagnetického datování. Zatímco fluviální sedimenty jsou na této lokalitě převážně paleontologicky sterilní, v alogenních terestrických sedimentech v jeskynních komínech bylo nalezeno velké množství kosterních pozůstatků. V síňce zvané Kostnice bylo nalezeno velké množství kostí pleistocenních obratlovců, především medvědů, jeskynního lva, tura, a řady malých obratlovců (např. hraboš, ale i křeček, četné druhy fosilních netopýrů). V České republice se jedná o nejbohatší naleziště medvěda Ursus deningeri. Dalším důležitým výstupem, svědčícím o významu lokality, byl de-tailní výzkum výskytu kryogenních karbonátů. S přesností na několik centimetrů se díky nové technologii podařilo změřit hloubky dna dómů, kde se kryogenní karbonáty nalézají. Porovnáním těchto získaných dat se stářím sedimentů určených pomocí paleomagnetické metody se podařilo určit genezi zalednění v posledním glaciálu. Přesná a nově získaná data dokládají hloubku zalednění podzemních prostor na území střední Moravy v poslední době ledové. Hloubkově až o 10 metrů níže oproti celosvětově předpokládané hloubce 35 metrů pod povrchem.

Prospěch pro letouny

Takto rozsáhlá nově objevená podzemní lokalita nám může při sledování výskytu letounů při zimování hodně říci o dynamice osídlování nového potenciálního zimoviště v regionu, jejich adaptaci na nové lokalitě, preferenci výběru místa podle mikroklimatických podmínek, a pokud sledujeme výskyt v širší oblasti také o afinitě k alternativním úkrytům. Až do roku 2011, kdy došlo k objevení velkých podzemních prostor, byla lokalita chiropterologicky nezajímavá – pro letouny nedostupná. Už v prvních letech se při zimních kontrolách začali objevovat první jedinci. V roce 2015 bylo nalezeno 270 a v roce 2022 již více než 950 zvířat. Kromě dominantního vrápence malého se zde objevuje pravidelně také netopýr brvitý a netopýr velký. Z ostatních je to netopýr vodní, netopýr vousatý a netopýr ušatý. V dlouhodobě monitorovaných nedaleko ležících Javoříčských jeskyních současně došlo ke zpomalení dynamiky meziročních nárůstů. Je tedy zřejmé, že část populace objevila a postupně obsazuje novou alternativní lokalitu pro zimování v oblasti. Tento případ jasně dokládá, že prolongace nových jeskyní při správně nastaveném ochranářském managementu může napomáhat udržení a šíření těchto zvláště chráněných živočichů. 

Dolní čelist medvěda Ursus deningeri.   Foto Miroslav Vaněk

Naděje do budoucna

Jak a kudy tedy v masivu Paní Hory dál? Naděje jeskyňářů se upínají nově k lokalitě nazvané Komáří. Tato jeskyně se nachází asi 100 m východním směrem od jeskyně Za hájovnou. Byla vytipovaná jako další možná lokalita k průzkumu již v dřívějších letech, ale vzhledem k dalším objevům v jeskyni Za hájovnou byly otvírkové práce na ní prováděny nepravidelně. Zpočátku, od roku 2016 šlo v podstatě pouze o strop svahové pukliny severního směru, dlouhé 4 metry, která končila křížením ve tvaru písmene T. Po vybrání profilu tohoto křížení puklin bylo rozhodnuto pokračovat v prolongaci východním směrem, kde se asi po jednom metru začíná chodba, vysoká 1,5 m a široká 1 m, stáčet severním směrem, horizontálně pokračuje 8 m a stále se rozšiřuje. Na konci se stáčí na západ směrem dolů. Zde byly práce přerušeny a pokračovalo se na křížení puklin západním směrem. Po čtyřech metrech puklina vyústila na povrch. Odtud se započalo s vybíráním celého profilu směrem dolů a postup prací zde odkryl horizontální chodbu, souběžnou s tou východní, v délce asi 8 metrů. Byla nainstalována kladka, aby se tak vytěžené sedimenty dostaly rychle na povrch. Pod tento nový vstup se podařilo pomocí hasičské techniky dostat několik kubíků vody, která naznačila další pokračování. Kladka byla vyměněna za elektrický vrátek a v červnu 2019 již bylo dosaženo hloubky 15 metrů. Průzkum na této lokalitě potvrdil, že se jedná o další z řady ponorů, odvodňujících kdysi údolí Javoříčky, a stane se tak v budoucnu snad bránou k dalším významným objevům. Prozatímní celková délka objevených (vykopaných) prostor je k dnešnímu dni více jak 60 metrů. Horizontální srdcová chodba vede ukloněná ve směru odtoku v doprovodu kulmských drob napovídajících směr a rychlost ukládání sedimentů.

Unikátní sintrová výzdoba v prostoře U andílka.   Foto Miroslav Vaněk

Pro celkový obrázek tohoto krasového ostrůvku u Javoříčka bychom neměli zapomenout krátce zmínit také další známé lokality v masivu Brablence. Jeskyni V Habří ležící západním směrem od jeskyně Za Hájovnou, známou od padesátých let – bezpochyby první historicky odkrytý fragment stejného jeskynního systému. Dále na západ ležící ponor U smrku – výraznou krasovou strukturu překrytou údolními sedimenty – sahající do hloubky téměř padesáti metrů pod úroveň současného povrchového toku. Drobná puklinová jeskyně Májka, ležící mělce pod povrchem na samém západním okraji výskytu vápenců a okrouhlé erodované svislé studny na kopci Skalka u Střemeníčka, které svědčí o tom, že zde kdysi bývaly aktivní ponory povrchových vod. Kopec Špraněk s rozsáhlými podzemními prostorami má tak nyní kousek vedle sebe velmi výrazného konkurenta ve všech možných směrech. A v současnosti již velmi detailně zmapovaného a prozkoumaného nejmodernějšími vědeckými metodami.  ■

---

Titulní foto: Bělostná výzdoba v chodbě zvané Bypass.   Foto Ivan DĚDEK Kletečka

---

Seznam literatury

Bábek O., Vodehnal O., Faměra M., & Tomica A. (2012): Geofyzikální mapování krasových struktur metodou multielektrodového odporového profilování: jeskyně Za Hájovnou, Javoříčský kras. Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku, 19(1-2).

Doláková N. (2014): Palynological analysis of sediments from the Za Hájovnou Cave. Acta Musei Nationalis Pragae, Ser. B, Historia Naturalis, 70(1-2), 35-42.

Forst Miloš a kol. (2019): Padesát let speleologické skupiny Javoříčko, 111str. ISBN 978-80-270-6133-4

Kadlec Jaroslav, Čížková Kristýna & Šlechta Stanislav. (2014). New updated results of paleomagnetic dating of cave deposits exposed in the “Za Hájovnou” Cave, Javoříčko Karst. Acta Musei Nationalis Pragae, Ser. B, Historia Naturalis, 70(1-2).

Lundberg J., Musil R., & Sabol M. (2014): Sedimentary history of Za Hájovnou cave (Moravia, Czech Republic): a unique middle Pleistocene palaeontological site. Quaternary International, 339, 11-24.

Musil Rudolf a kol. (2005): Přírodovědné studie Muzea Prostějovska, sv. 8, Muzeum Prostějovska v Prostějově, 186 str. ISBN 80-86276-26-6

Sabol Martin (2014): Basic population and taphonomic analysis of bear assemblages from Za Hájovnou Cave (Moravia, the Czech Republic): a fossil record from 1987 – 2007. Acta Musei Nationalis Pragae, Series B-Historia Naturalis, 70.

Žák Karel, Lipták Vladimir, Orvosová Monika, Filippi Michal, Hercman Helena, & Matoušková Šárka (2018): Cryogenic carbonates and cryogenic speleothem damage in the Za Hájovnou Cave (Javoříčko Karst, Czech Republic). Geological Quarterly, Vol.62, No.4