Vratislav Ouhrabka

O pískovcových jeskyních Prachovských skal se v Ochraně přírody již psalo (Mlejnek & Ouhrabka 2012). V té době bylo v Prachovských skalách registrováno 57 jeskyní. Do tohoto počtu byly zahrnuty jeskyně historicky evidované (např. Balatka 1984, Vacek 1991, Vítek 1980) i jeskyně ze speleologického průzkumu pracovníků Správy jeskyní ČR z let 2006 a 2007. Speleologický průzkum se v oblasti však nezastavil a jeho výsledkem je registrace dalších objektů.

Jeskyně v pískovcích známe v České republice z oblasti české křídové pánve (např. skalní města Broumovska nebo Českého ráje), případně z karpatského flyše (především Moravskoslezské Beskydy); Hromas ed. a kol. 2009. Některé oblasti, jako např. Adršpašsko-teplické skály, jsou mezi speleology proslulé i mimo naši republiku (Mlejnek, Ouhrabka & Růžička 2009). Z publikovaných výzkumů by se dalo usoudit, že v současné době v naší republice možná unikají pozornosti některé jeskyně, ale nikoliv celé oblasti. O opaku nás však přesvědčují výsledky průzkumu provedeného v oblasti údolí Labe nad Dvorem Králové nad Labem.

„Pestrá geologická stavba a její dlouhý a složitý vývoj dal v České republice vzniknout pestré škále přírodních podzemních dutin – jeskyní a propastí. Většina z nich má mimořádný význam, neboť představuje nejen pozoruhodné geologické, geomorfologické a mineralogické fenomény, ale jsou v nich zachovány i ty nejcennější doklady o vzniku a vývoji života a lidské kultury a jsou i cennými biotopy vzácných a ohrožených živočichů“ (Hromas, ed. a kol. 2009).

Máme-li vůbec někdy možnost pozorovat vývoj podzemních objektů, pak snad vedle ledovcových jeskyní je tento proces postřehnutelný, dokonce přímo měřitelný u jeskyní, jejichž vznik je vázán především na gravitační (svahové) pohyby skalních masivů. V této souvislosti máme na mysli jeskyně rozsedlinového typu vzniklé v nekrasových horninách.

Prachovské skály jsou jedním z nejtypičtějších území budovaných kvádrovými pískovci svrchno-křídového stáří (svrchní turon – coniak) v České republice. Geomorfologická pozice vyzdvižené tabulové plošiny, víceméně pravidelně rozpukané, místy prostoupené tělesy neovulkanitů umožnila vznik rozsáhlého a značně členitého skalního města s řadou jevů charakteristických pro tzv. pískovcový pseudokras. K nejzajímavějším pseudokrasovým jevům patři bezesporu přirozené podzemní dutiny – jeskyně (propasti).

Oddělení péče o jeskyně Správy jeskyní ČR se zabývá mj. i dokumentací suťových jeskyní, které se nacházejí především v nekrasových horninách. K zajímavým objevům tohoto typu jeskyní došlo na Šumavě v jižních Čechách.

Systém jeskyní Plutonova chrámu, objevený v Teplických skalách (Broumovská vrchovina, NPR Adršpašsko-teplické skály) v roce 2006, tvoří převážně podzemní prostory v blokových sutích na styku dvou roklí. Suťové jeskyně – Plutonův chrám včetně přítokové jeskyně pod skalním převisem, Západní ponor a Severní ponor – jsou vázány především na podzemní části toků těchto roklin. Jejich souhrnná délka je 727 m s výškovým rozpětím 25 m. Jeskyně jsou významné i nálezy kořenových útvarů, dosud zde byly zjištěny 24 kořenové stalagmity a 3 kořenové stalagnáty. Systém jeskyní Plutonova chrámu, objevený v Teplických skalách (Broumovská vrchovina, NPR Adršpašsko-teplické skály) v roce 2006, tvoří převážně podzemní prostory v blokových sutích na styku dvou roklí. Suťové jeskyně – Plutonův chrám včetně přítokové jeskyně pod skalním převisem, Západní ponor a Severní ponor – jsou vázány především na podzemní části toků těchto roklin. Jejich souhrnná délka je 727 m s výškovým rozpětím 25 m. Jeskyně jsou významné i nálezy kořenových útvarů, dosud zde byly zjištěny 24 kořenové stalagmity a 3 kořenové stalagnáty.

Počátkem roku 2010 převzala Správa jeskyní České republiky (SJ ČR) do své péče speleologicky a geologicky v mnoha směrech unikátní lokalitu, tzv. Jeskyně pod Sněžníkem. Pod tímto trochu zavádějícím označením (jeskyňáři si vybaví spíše známější krasové jeskyně pod Králickým Sněžníkem) se skrývá soubor pseudokrasových dutin, objevených při těžbě fluoritu (CaF₂) na ložisku Jílové–Sněžník v 80. letech 20. století.

Chorvatské pohoří Velebit je součástí dinárského systému. V délce asi 150 kilometrů se vypíná nad Jaderským mořem v úseku nazvaném Velebitski kanal. Nejvyšší vrchol Vaganski vrch (1 757 m n. m.) leží v jižní části horstva. Velebit, který je přírodním fenoménem s ojedinělým reliéfem a endemickou faunou a flórou, byl jako přírodní park zařazen do seznamu biosférických rezervací světového dědictví UNESCO.

Jeskyně jako mimořádné přírodní útvary jsou v civilizovaném světě většinou prezentovány široké veřejnosti. Na území ČR se snahy o turistické zpřístupnění jeskyní datují od poloviny 19. století (Chýnovská jeskyně 1868, Sloupské jeskyně 1817, Jeskyně Na Špičáku 1848).