Podrobné vyhledávání v článcích

Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) je bezesporu druhem velmi citlivým na jakékoliv změny v jím preferovaném prostředí. A jsou-li nepříznivé, což se v případě tetřívků stává často, i relativně početné a stabilní populace velmi rychle mizí. Nepřekvapuje proto, že je v posledních desetiletích předmětem zvýšeného zájmu vědců, lesníků i ochránců přírody.

Máme-li vůbec někdy možnost pozorovat vývoj podzemních objektů, pak snad vedle ledovcových jeskyní je tento proces postřehnutelný, dokonce přímo měřitelný u jeskyní, jejichž vznik je vázán především na gravitační (svahové) pohyby skalních masivů. V této souvislosti máme na mysli jeskyně rozsedlinového typu vzniklé v nekrasových horninách.

O biologickém významu ploch dotčených těžbou nerostných surovin je v současné době mezi odbornou veřejností již poměrně značné povědomí. Zjištění, že výsypky či lomy mohou fungovat jako refugia pro řadu ohrožených druhů organismů včetně těch, co z „normální“ krajiny rapidně ubývají, by v ochranářských kruzích nemělo již nikoho překvapit či dokonce pohoršit.

Ačkoli to tak na první pohled nevypadá, i v běžných hospodářských lesích můžeme najít z pohledu ochrany přírody několik významných typů vodních biotopů se stojatou či mírně tekoucí vodou, na něž jsou vázány svým rozmnožováním ohrožené druhy živočichů. Zejména jde o obojživelníky, vážky a vodní brouky. Ohrožení vodních biotopů v lesích se v poslední době zvyšuje zejména s nástupem moderních postupů a technologií. Jakým způsobem lze minimalizovat negativní vlivy na tyto biotopy a na ohrožené druhy živočichů, přibližuje následující text. Dobrou zprávou je, že vhodná opatření bývají často jednoduchá a nenákladná.

Skalnatá a osamělá krajina při zemské hranici – říká se jí také České Švýcarsko. Písek, připlavený před osmdesáti miliony let druhohorními řekami do mořské delty a stlačený do mohutné desky tvárné horniny. Do daleka se táhnou rokle a lesy. Ve dne se nad nimi nese jen volání krkavců a černých datlů, za noci je ozařuje pouze měsíc. Je možno jimi bloudit hodiny, dny, týdny, z cesty bolí nohy, desetitisíckrát je nutno překročit padlý kmen. Lze v nich prožít pocit samoty a v naprostém tichu poslouchat padající zrnka písku. Hluboko pod koberci rašeliníku vede cesta z hladce opracovaných pískovcových kvádrů. Dřevěné památky pohltil čas. Znamení vytesaná kdysi lidmi do skal – kříže, nápisy a letopočty – zůstávají. V Českém Švýcarsku je ukryto mnoho zvláštních věcí. (Miloslav Nevrlý)

„Je třeba mít neustále na paměti, že úspory nesmějí ohrozit udržení, správu a ochranu vpravdě rodinného stříbra, jímž chráněná území jsou.“