Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 1/2012 — 13. 6. 2012 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Jeskyně Prachovských skal

autoři: Roman Mlejnek, Vratislav Ouhrabka

Prachovské skály jsou jedním z nejtypičtějších území budovaných kvádrovými pískovci svrchno-křídového stáří (svrchní turon – coniak) v České republice. Geomorfologická pozice vyzdvižené tabulové plošiny, víceméně pravidelně rozpukané, místy prostoupené tělesy neovulkanitů umožnila vznik rozsáhlého a značně členitého skalního města s řadou jevů charakteristických pro tzv. pískovcový pseudokras. K nejzajímavějším pseudokrasovým jevům patři bezesporu přirozené podzemní dutiny – jeskyně (propasti).

Jeskyně v hledáčku archeologů turistů a speleologů

Z hlediska počtu či délky jednotlivých pseudokrasových jeskyní zůstávají Prachovské skály ve srovnání s ostatními oblastmi křídových kvádrových pískovců zdánlivě málo významné (např. v Adršpašsko-teplických skalách je evidováno řádově 100 objektů výjimečně až kilometrové délky). Na druhou stranu díky poměrně snadné dostupnosti oblasti se jeskyně Prachovských skal staly objekty významnými zejména ve spojitosti s archeologií nebo turismem. Jsou však i neoddělitelně spjaty se speleologickou historií. Není bez zajímavosti, že např. Lachmanova jeskyně se objevuje již na prvním plánu Prachovských skal z roku 1880. Jeskyní si všímají i horolezci (např. Janeba 1934; Koťátko 1977) a dobové pohlednice z přelomu 19. a 20. století často zachycují části Babince a Americké sluje s vchody do suťové jeskyně Kladivo. Podzemí Prachovských skal neopomínají ani turistické mapy. Jeskyně Strážce valů, Bratrská modlitebna, Kladivo a Lachmanova jsou společně s turistickými cestami na mapách vyznačeny zcela přesně.

Historie dokumentace

Jednoznačně nejznámější jeskyní Prachovských skal je dobře skrytá Lachmanova jeskyně, nacházející se v divoké rokli Babinec. Ve své práci ji pravděpodobně prvně popisuje Bauše¹(1885), dále Smolař (1906), Novák (1914) a Kamenický (1921). Z dalších významných lokalit je nutné vzpomenout např. i jeskyni Strážce valů, která se díky archeologickým výzkumům Turka (1946) stala pravděpodobně první jeskyní Prachovských skal s publikovanou mapou. Později se dokumentací jeskyní zabývá například Balatka (1984) a zejména pak Vítek (1980a). Ten ve své práci zveřejňuje osm plánků jeskyní a podrobněji popisuje pseudokrasové makro-, mezo- i mikroformy celého území. Výčet doplňuje Škvor (1982, 1984), který publikuje dalších šest nákresů jeskyní. V letech 1988–1990 se jeskyním Prachovských skal věnují členové speleo­logické organizace Trias Pardubice, působící pod Českou speleologickou společností. Výsledkem je podrobná dokumentace šesti jeskyní (Vacek 1991) v oblasti Pařezských vrchů, okolí hradu Pařez a severní části rokle Lahole. Ačkoliv se v tomto případě jedná pouze o nepublikovaný rukopis, byly vyhotoveny velice kvalitní evidenční listy, kde u každého objektu byla mj. pořízena fotografie vchodové části a zakreslení jeskyně na mapy v měřítku 1 : 10 000.

Zatím posledním výzkumem je speleologická a biospeleologická dokumentace prováděná Správou jeskyní České republiky v roce 2006 a 2007. Během průzkumu bylo postupně zmapováno 35 nových, v literatuře doposud neevidovaných, jeskyní (Mlejnek & Ouhrabka 2011).

Puklinovo-rozsedlinová jeskyně Na Svinčici (hloubka 15,5 m)

Kreslil Vratislav Ouhrabka

Souhrnná evidence

Cílem pracovníků Správy jeskyní ČR bylo především shrnutí všech poznatků o jeskyních daného území. Vedle dokumentace nově objevených objektů bylo především nutné znovu vyhledat a přesně lokalizovat i ty staré, mnohdy již téměř zapomenuté a v nepřehledném terénu často přehlížené jeskyně. Výsledkem byla registrace 57 jeskyní (stav k 30. 6. 2007). V Prachovských skalách se většinou jedná o rozsahem menší podzemní prostory. Pouze dvanáct jeskyní dosahuje délky více jak 20 m. Jedná se především o systém Hadí jeskyně (46 m), Pařezskou jeskyni (34 m) a Bratrskou modlitebnu (31 m). Typickou propastí, kde jednoznačně převládá vertikální rozměr nad horizontálním, je 8 m hluboká Hadí studna. Hloubkou ji překonává pouze jeskyně Na Svinčici (15,5 m), kterou však tvoří několika vertikálními stupni rozdělená 29 m dlouhá puklinová chodba. Největší výškové rozpětí (denivelace), 17 m, je pak u Lachmanovy jeskyně.

Z hlediska morfologické a genetické typizace pseudokrasu (Vítek 1980b, 1981) patří největší počet jeskyní Prachovských skal do skupiny suťových, kterých registrujeme celkem čtrnáct. Připočítáme-li další kombinace, na nichž se blokové sutě rovněž podílejí, zvýší se jejich počet na celkových dvacet sedm. Typickou suťovou jeskyní je např. Kladivo nebo Plující kámen. Dalším rozšířeným typem jsou jeskyně puklinové a rozsedlinové, kterých se v oblasti nachází dvanáct. Příkladem jeskyně puklinové je Kasička, rozsedlinové Dlouhý tunel. Není bez zajímavosti, že rozsedlinový a puklinový typ jeskyní v kombinaci s dalšími typy se podílely na vzniku celkem 39 jeskyní. Naopak malý počet je vrstevních jeskyní a jeskynních výklenků. Typicky vrstevními jeskyněmi jsou v Prachovských skalách pouhé tři objekty (např. Brýle), jeskynní výklenek je zdokumentován pouze jediný (jeskyně Strážce valů).

Při speleologickém průzkumu v letech 2006 a 2007 byla pozornost věnována i kořenovým útvarům, které byly zakreslovány jak samostatně, tak byly situovány v rámci jednotlivých map jeskyní (Mlejnek 2011). Některé jeskyně (např. Trpasličí sluj, Malé okno, Čtyřvchodová sluj, Sluj nad Velkým kořáním, Malá prolézačka) byly registrovány přesto, že jsou relativně malých rozměrů. Jejich význam však spočívá právě v nálezech kořenových útvarů.

Autoři pracují na Správě jeskyní ČR

LITERATURA

BALATKA B. (1984): Prachovské skály. Lidé a Země 1 (33): 13-16. Praha. – BAUŠE B. (1885): Skály Prachovské. Tiskem a nákladem F. Šimáčka, 38 s. Praha. – HAKEN J. (1922): Historicko-archeologická črta. In: Všetečka & Jakub: Průvodce Jičínskem a Prachovskými skalami, 62-79. Jičín. – HAKEN J. (1941): Lid polí popelnicových v Prachovských skalách. Sborník Musejního spolku v Jičíně 7, 11-22. Jičín. – JANEBA J. (1934): Horolezecká cvičení v Prachovských skalách. 163 s. Praha. – KAMENICKÝ J. (1921): Českým rájem. Nakladatelství P. Körbra, 61 s. Praha. – KOŤÁTKO Z. (1977): Prachovské skály. In: Janků J. a kol.: Pískovcové skály v Čechách (horolezecký průvodce 1 – Český ráj), 297-380. Praha. – MLEJNEK R. (2011): Biospeleologický průzkum Prachovských skal zaměřený na dokumentaci kořenových útvarů a průzkum členovců (Arthropoda). In: Jenč P. & Šoltysová L. (eds.): Pískovcový fenomén Českého ráje 2. – MLEJNEK R. & OUHRABKA V. (2011):Jeskyně v kvádrových pískovcích Prachovských skal. In: Jenč P. & Šoltysová L. (eds.): Pískovcový fenomén Českého ráje 2. – NOVÁK V. J. (1914): O formách kvádrových pískovců v Čechách. Rozpravy České akademie, II. tř. 23, č. 19, 1-26. Praha. – SMOLAŘ G. (1906): Prachovské skály. Nákladem P. Körbra, 73 s. Praha. – ŠKVOR J. (1982): Makrorelief a mezorelief Prachovských skal. Acta universitatis Carolinae geographica XVII, č. 1, 61-79. Praha. – ŠKVOR J. (1984): Pseudokrasové jeskyně v Prachovských skalách. Československý kras 34, 122. Praha. – TUREK R. (1946): Prachovské skály na úsvitě dějin. Výzkum hradiště a pohřebišť z VI.–X. věku. Klub Čs. turistů, 178 s. Praha. – VACEK J. (1991): Zpráva o speleologickém průzkumu SPR Prachovské skály v letech 1988 – 1990. Manuskript, Hradec Králové. – VÍTEK J. (1980a): Pseudokrasové tvary v Prachovských skalách. Československý kras 31, 45-56. Praha. – VÍTEK J. (1980b): Typy pseudokrasových jeskyní v ČSR. Československý kras 30 (1978), 17-28. Praha. – VÍTEK J. (1981): Morfogenetická typizace pseudokrasu v Československu. Sborník ČSGS 86/3, 153-156. Praha.

1Nadšený propagátor přírodních věd a přispěvatel do Ottova slovníku naučnéhoBohumil Bauše již v roce 1885 na základě průzkumu Prachovských skal publikoval: „Babinec u Lachmanovy jeskyně, to jsou zříceniny a řítící se balvany a zase kolmé stěny místy štíhlými smrky kryté, plné slují a jeskyň, z nichž jedna, poznamenaná letopočtem 1715, sloužila za útulek v dobách válečných, a r. 1848 jakýs poustevník zde třeštil, nábožensky na duchu pomatený, po němž jeskyně jméno podržela.“