Jaroslav Hromas

Česká republika neoplývá výskytem zaledněných jeskyní. Paledových jeskyní, kde se v zimním období vytváří led, který nepřetrvá léto, se najde povícero. Zejména v pseudokrasových dutinách pískovců či vulkanitů. 

Za zaledněné (terminologicky nesprávně ledové) jeskyně lze, s jistou rezervou, považovat jeskyni Naděje u Cvikova v Lužických horách a soustavu propasťovitých jeskyní v údolí Dyje pod Vranovem, nazývanou Ledové sluje.

Zlatý kůň u Koněprus. Vrch, který už neměl existovat. Jen náhodou se stalo, že dnes je národní přírodní památkou. Byla vyhlášena v roce 1972 „k ochraně Koněpruských krápníkových jeskyní a jiných krasových jevů jako jedněch z geologicky nejstarších v Evropě, s fosilními zbytky zvířat a člověka z mladšího pleistocénu a s archeologickými i historickými nálezy“. Jeskynní systém je nejdelším v Čechách, měří 2 050 m a dosahuje hloubky přes 70  m. Jeho zpřístupněnou část navštíví ročně téměř 100 000 návštěvníků z celého světa.

Michal Hejna, Martin Majer: 
Podzemí Berounska a Hořovicka
Za tajemstvím jeskyní, štol a dolů...
Nakladatelství Machart, říjen 2019, 141 stran

Správa jeskyní České republiky (SJ ČR) v roce 2019 opět spolupracovala prostřednictvím České rozvojové agentury na projektech pomoci zahraniční rozvojové spolupráce vybraným zemím. První z těchto zemí byla Gruzie a pomoc byla vyžádána na hydrologický monitoring jeskyně Arsena Okrodžanašviliho (o které přinesl časopis Ochrana přírody informace v čísle 2/2020) a vytipování nejvýznamnějších krasových jevů oblasti Rača jako podkladu pro vyhlášení velkoplošného chráněného území.

Balák, I: 
Moravský kras, jeskyně a člověk 
2019, 223 stran, Správa jeskyní ČR

Vážení čtenáři,
jistě víte, že spoluvydavatelem tohoto časopisu je i Správa jeskyní České republiky, která plní nelehký a choulostivý úkol, a to pečovat o nejvýznamnější jeskynní systémy naší vlasti a jejich zpřístupněné části prezentovat veřejnosti. Je jasné, že je to „chůze na hraně“, obzvláště když k tomu přidáme náročné báňsko-technické zajištění bezpečnosti podzemních prostor. Z jedné strany striktní orgán ochrany přírody, z druhé strany stejně přísný orgán báňské správy.

Mnoho knih již bylo napsáno o Moravském krasu a mnohé z nich bylo mnohokrát opsáno. Ale abychom byli spravedliví, každá publikace přinesla také mnoho novinek. Za počátek jejich dlouhé řady můžeme s trochou nadsázky považovat už práce ze 17. století a za její aktuální závěr knihu Petra Zajíčka „Moravský kras v ponorné řece času“, vydanou nakladatelstvím Academia v Praze v roce 2017.

Již deset let samostatné existence má za sebou Správa jeskyní České republiky. Spravuje čtrnáct veřejnosti zpřístupněných jeskyní a jedno opuštěné důlní dílo s pseudokrasovými jevy. Jeskyně, kterými ročně projde téměř 700 000 návštěvníků, patří k největším našim podzemním systémům a nejvýznamnějším zvláště chráněným částem přírody.

Přijížděl prvním ranním autobusem, okolo šesté si vypil svoji ranní kávu v kanceláři jeskyně Balcarky a celý den pak z nepohodlného skládacího křesílka řídil záchranný archeologický výzkum, prováděný v rámci rekonstrukčních prací v chladném podzemí jeskyně. Byl podzim roku 2007, onomu drobnému, nenápadnému muži bylo v té době 87 let a jmenoval se Karel Valoch.

„Čínské přísloví říká, že jeden obraz vydá za mnoho slov…“, připomíná v doslovu Václav Cílek a plně tak vystihuje obrazovou publikaci, kterou vydalo nakladatelství KANT-Karel Kerlický v roce 2007 a vytiskla tiskárna Protisk České Budějovice, s. r. o.