Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 3/2022 23. 6. 2022 Kulér-Medailonky Tištěná verze článku v pdf

RNDr. Danuše Turoňová – neuvěřitelných 70

autoři: Jaroslav Hromas, Václav Petříček

RNDr. Danuše Turoňová – neuvěřitelných 70

Naše jubilantka spatřila svět 27. května 1952 v Přerově, po základní škole maturovala na Keplerově gymnáziu v Praze a následně vystudovala geobotaniku na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Diplomová práce na rybnících v okolí Stráže pod Ralskem ji definitivně nasměrovala do mokřadů. Botanicky nejcennější Hamerský rybník tehdy rovnou navrhla na chráněné území, což se však nakonec nerealizovalo. Rybník byl na dlouhou dobu vypuštěn, aby hluboko pod ním mohla být těžena uranová ruda. V té době se už také seznamovala s ochranou přírody v oddíle Stopařů při Tisu – svazu pro ochranu přírody a krajiny. Vedli jej manželé Leiských, pracovníci SÚPPOP, tehdejšího ústředního odborného pracoviště státní ochrany přírody, kteří pro ni byli velkým vzorem.

Není proto divu, že v roce 1976 nastoupila na pracoviště státní ochrany přírody také. Prošla praxí od terénu na Správě CHKO České středohoří přes KSSPPOP v Ústí n/L, ÚSPPOP, SÚPPOP, ČÚOP a krátce i MŽP, aby definitivně zakotvila na ústředním pracovišti AOPK ČR.

I když specialistka a milovnice mokřadů, stihla za svůj profesní život ještě mnoho dalších, jen zdánlivě nesouvisejících úkolů. V Českém středohoří a na středisku v Ústí n/L. zpracovala přes dvě desítky inventarizačních průzkumů maloplošných chráněných území. Na ústředí připravovala dokumenty k přístupu Československa k mezinárodním úmluvám. Sestavila odborné podklady pro přístup k Ramsarské, Bernské a Bonnské úmluvě a zčásti i k CITES. Po přístupu ČR k CITES rozjela osvětovou činnost mezi kaktusáři. Ve spolupráci s ČIŽP i zahraničními specialisty se jí podařilo alespoň částečně dostat do povědomí, že sběr semen a rostlin (zejména v Mexiku) má své limity.

Přístup k Ramsarské úmluvě v roce 1990 se ve spolupráci s MŽP a MZV podařilo načasovat tak, že se Československo stalo členem úmluvy přesně v době konání mezinárodní konference smluvních stran v Montreux, které se zúčastnila jako zástupce ČR spolu s J. Jandou, později tragicky zesnulým.

Následně se věnovala péči o chráněné druhy a biotopy. V oddělení pozemků pod vedením J. Počty zpracovávala plány péče zejména pro mokřady Dokeska. Na Novozámeckém rybníku koordinovala v letech 1997– 2001 průzkumy chráněného území, jejichž výsledky byly souhrnně publikovány ve sborníku Příroda v roce 2002. V návaznosti na ně získala pro AOPK ČR finanční prostředky z Ramsarské úmluvy pro obnovu výpusti Novozámeckého rybníka, která byla už v havarijním stavu a jejíž oprava se musela provést ve zkráceném termínu. Aktivně spolupracovala na přípravě rezervace Dokeské pískovce a mokřady, která se později uskutečnila v podobě rozšíření CHKO Kokořínsko o Máchův kraj.

Společně s J. Čeřovským a Z. Podhajskou se podílela na koordinaci projektu „Planta Europa – botanicky významná území“, jehož výstupem byla i stejnojmenná publikace a atraktivní fotografická výstava v knihkupectví Academia.

V letech 2000–2003 měla na starosti vytváření soustavy chráněných území EU Natura 2000 v oboru cévnatých rostlin a poté se stala koordinátorkou sledování stavu cévnatých rostlin v oddělení monitoringu ochrany druhů a biodiverzity AOPK ČR. Získané poznatky uplatnila v publikaci „Zásady managementu stanovišť druhů v EVL soustavy Natura 2000“. Výsledky monitoringu byly podkladem pro hodnoticí zprávy o stavu druhů pro EU, které za cévnaté rostliny zpracovávala v letech 2006, 2012 a 2018. Přispěla i do „Evropského červeného seznamu cévnatých rostlin“ (2011) a agenturního „Červeného seznamu ohrožených druhů cévnatých rostlin“ (2017). Metodicky se podílela na přípravě botanické části projektu „Monitoring a mapování vybraných druhů rostlin a živočichů a inventarizace maloplošných zvláště chráněných území v národně významných územích v České republice“ v rámci Operačního programu Životní prostředí. Nyní si tuto metodiku prověřuje v praxi. Od roku 2001 také mapuje výskyt vláskatce tajemného v ČR, nenápadné, ale neobyčejné kapradiny, která si oblíbila vlhké a tmavé jeskyňky v pískovcových skalách stejně jako Dana ji.

Jubilantka je celý život velkou cestovatelkou. Byla stálou účastnicí studijních zájezdů agentury do zahraničí, z nichž první porevoluční zájezdy (do bývalé Jugoslávie a na Korsiku) i sama vedla. Teprve později jejich přípravu a organizaci předala V. Petříčkovi. Autokarové exkurze do různých destinací Evropy i Blízkého východu, připravované s vlastním odborným programem, byly mezi ochranáři ve velké oblibě, a nejen účinně zvyšovaly jejich odbornost a zprostředkovávaly kontakt se zahraničními ochranáři přímo v jejich domácích terénech, ale také stmelovaly účastníky v době, kdy to ještě nebylo manažersky módní. Na své cesty brala i syna a v tábornickém duchu trochu spartánsky pěstovala jeho vztah k přírodě. Dala by se vyprávět celá řada Daniných cestovatelských dobrodružství, až kritických situací. Zadokumentováno je její brodění v lehkých salonních střevíčkách hlubokým sněhem na vrchol španělské Pico Velety (3398 m n. m.), prolézání opuštěných rudných dolů či divoké vodní jeskyně Friauto („marocké Macochy“) i záchranný noční úprk před jedovatými plyny z kráteru Stromboli, když se nečekaně obrátil vítr. A dalo by se dlouho pokračovat. Dana má také slušnou fyzickou kondici, druhému z autorů vypomohla v dominikánském tropickém pralese za lijáku z nesnází při momentální indispozici – převzala batoh, pomáhala udržovat balanc na kluzké stezce a nakonec našla cestu ven z šeřícího se lesa.

OP2022-03_CZ_K_11_01

Studijní zájezd Španělsko 1994, Pico Veleta (3398 m n. m.), zleva R. Hamerský, P. Dorničová, D. Turoňová, J. Hromas, J. Mazalová. Foto archiv Jaroslava Hromase

Oslavenkyně poznala přírodu ve čtyřiceti státech světa a jejich počet stále zvětšuje. Své postřehy z domova i ze zahraničí neúnavně zaznamenává dokonalými fotografiemi, kterými už obohatila mnoho článků svých, kolegů a služebních dokumentů a publikací. Cest do panenských koutů přírody v exotických zemích se dosud nevzdala, pokračuje v nich se svými přáteli a má tak stále co vyprávět a prezentovat i obrazem.

OP2022-03_CZ_K_11_02

V Českém středohoří 2021.  Foto Lubomír Chvojka

Dana je společenský tvor, připravila poslední setkání seniorů ochrany přírody v roce 2016 v Praze a doufáme, že po covidu budou následovat setkání další. I když v březnu 2020 přestala být zaměstnancem AOPK ČR, stále pilně pracuje. Pokračuje v průzkumech chráněných území a v monitoringu ohrožených rostlin, ochrana přírody je stále jejím koníčkem i zaměstnáním. Nebude náhoda, když Danu potkáte s fotoaparátem v ruce zapadlou někde v bažině, na srázu ve skalách či na vysokém kopci. Stále tam chodí, leze, botanizuje, fotografuje. A pokud nebudete číst tyto řádky, nepoznáte, že už jí bylo…    ■

- - -

Úvodní foto: Slavnostní uvedení knížky „Botanicky významná území ČR“ v Literární kavárně knihkupectví Academia s kolegy H. Härtelem a J. Čeřovským v r. 2008. Foto Petr Holub