Podrobné vyhledávání v článcích

Dne 15. listopadu 1939, ve smutném válečném roce, se narodil pozdější doktor přírodních věd, velevýznamný speleolog a dlouholetý odborný pracovník státní ochrany přírody.

Ukázkový případ, kterak se lze s pozitivním a nekonfliktním přístupem k životu, práci a kolegům dožít šesté dekády života s tmavým vousem, zachovat si mladistvého ducha a přesvědčit tělo, že pro něj nejsou žádné sportovní a společenské aktivity zásadním problémem…

Když mě Jirka na počátku milénia přijímal jako nováčka na Pálavu, netušil jsem, že mu jednou budu prostřednictvím našeho oborového časopisu gratulovat k šedesátým narozeninám. Nicméně čas letí a 31. srpna je čas popřát vše nejlepší.

S RNDr. Šárkou Neuschlovou jsem se poprvé setkal někdy v roce 1988. Byla tehdy zaměstnána, už jako odborná pracovnice s mnohaletou praxí, na Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě. Zajímal jsem se o místo a ona mě tenkrát od práce v profesionální ochraně přírody trochu zrazovala: „víte, zákony nám příliš možností ovlivnit dění neumožňují a naše materiální vybavení to také není žádná sláva…“

Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali Jana Klopfštocková a externí spolupracovníci Paměti národa. Otištěno s laskavým svolením Post Bellum.

„Tak vy chcete dělat ekologickou výchovu?“ zeptal se mě můj první šéf, Jiří Ica Pospíšil, vedoucí metodického oddělení Kulturního domu hl. m. Prahy, kam jsem po škole nastoupila. Přikývla jsem. „Tak to se musíte vypravit za Emilkou Forejtovou,“ řekl a já se rozjela na Prahu 10, na obvodní národní výbor, kde Emílie Forejtová (později provdaná Strejčková) pracovala od roku 1980 jako inspektorka kultury pro ochranu přírody a památek (pozn. pro mladší ročníky: do sametové revoluce 1989 neexistoval resort životního prostředí a ochrana přírody spadala pod kulturu).

Tento článek věnujeme životu a dílu významného českého lesníka, botanika, ekologa, vysokoškolského učitele a vědeckého pracovníka, a také cestovatele, popularizátora vědy, profesora Ing. Jana Jeníka, CSc., dr. h. c., člověka dobrého a poctivého k sobě i ostatním lidem.