Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 4/2019 — 30. 8. 2019 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf
Tomáš Besta – vedoucí ochránců přírody Lužických hor čerstvým šedesátníkem
Ukázkový případ, kterak se lze s pozitivním a nekonfliktním přístupem k životu, práci a kolegům dožít šesté dekády života s tmavým vousem, zachovat si mladistvého ducha a přesvědčit tělo, že pro něj nejsou žádné sportovní a společenské aktivity zásadním problémem…
Do krajiny Lužických hor Tomáše, který je původem ze severomoravského Bílovce, přivedli rodiče. Vztah k přírodě získával od chlapeckých let. Od tatínka v mládí podědil zálibu k lesu, myslivosti a k myslivecké kynologii. Od jezevčíků a teriérů, které v rodině dlouho chovali, určitě odkoukal paličatost, neústupnost a schopnost nenechat se zbytečně ovlivňovat v samostatném rozhodování. Tyto povahové rysy naštěstí zjemňovala maminčina výchova. Od maminky navíc odkoukal zálibu v zahradě, keřích a květinách. Studium lesnictví proto bylo logickou volbou.
Lesnictví vystudoval na tehdejší střední lesnické technické škole v Trutnově a ve studiu pak pokračoval na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze. Po návratu ze studií zůstal věrný zdejšímu kraji a pracoval v zemědělském i lesnickém provozu. Tato práce se však zcela neslučovala s jeho názory na přístup k přírodě, a proto se v roce 1997 přihlásil do výběrového řízení na místo vedoucího Správy chráněné krajinné oblasti Lužické hory, mezi ostatními kandidáty uspěl a letos ji vede již 22. rokem. Po reorganizaci k 1. 1. 2015 se ze Správy CHKO Lužické hory stalo jedno z oddělení Regionálního pracoviště Liberecko AOPK ČR a Tomášovi přibyla funkce zástupce ředitele tohoto regionálního pracoviště. Působí také v odborných komisích AOPK ČR.
Mezi nejrozsáhlejší projekty ochrany přírody, které se v Lužických horách pod Tomášovým vedením podařilo realizovat, patří bezesporu revitalizace mokřadů na Brazilce a v současnosti právě probíhající revitalizace obtokového koryta Svitávky u Kunratických rybníků. Dlouhodobě se pracovníci správy pod jeho vedením věnují problematice trasy a způsobu vedení VVN 110 kV napříč Lužickými horami, kdy se snaží vyjednat trasu a způsob, který nejméně zatíží krajinu a přírodu. Úkolem a zároveň přáním našeho vedoucího je úspěšné dokončení jeho dlouholetého záměru vybudovat informační centrum pro návštěvníky Lužických hor na Horní Světlé – Myslivnách. Poctivě a s velkým nadšením se po celou dobu svého působení věnuje i práci s veřejností a zejména s dětmi, o čemž svědčí řada pravidelných a úspěšných akcí pro školy i veřejnost. Podstatným úspěchem Tomášova působení v čele správy je i uhájení výjimečné krajiny Lužických hor, včetně malebných vesnic a historických roubených domů před nerozumnými a často příliš velkorysými záměry investorů a některých místních samospráv.
O Tomášových osobních a pracovních kvalitách – a jak by se dnes moderně řeklo – o jeho „manažerských schopnostech“ svědčí především to, že v čele Správy CHKO Lužické hory působí již přes dvacet let, po které vybudoval a dlouho udržel spokojenou a stabilní partu spolupracovníků, s níž se dokázal s většinou pracovních problémů se ctí vyrovnat. Neváhá pomoci i s našimi osobními problémy, byl a je náš rádce a obětavý kamarád i při našich mimopracovních aktivitách. Nemůžeme zapomenout například na dobrodružné deštivé sjíždění říčky Bobr v Polsku a na Tomášovu příkladnou péči o naše blaho. Vedl náš kolektiv nejen v dobách „klidu a hojnosti“, kdy většina pracovní doby sloužila ke smysluplné práci pro přírodu, ale vede nás i v době, kdy výrazně narůstá administrativní zátěž a trápí nás výraznější systémové a organizační problémy, které nám ubírají času, chuti a pracovního elánu. V současné době se tak na pomyslném „vrcholu“ své ochranářské kariéry musí vyrovnávat s často negativně naladěnými a demotivovanými podřízenými a na naše poměry se značnou fluktuací. Velmi rádi bychom se všichni zase vrátili do atmosféry, která vládla v roce 2010 na Horní Světlé na 30. ročníku zimních ochranářských přeborů. Řada z vás si jistě vzpomene…
A tak, jak jsme již zmínili na začátku těchto řádků, přejeme našemu milému kolegovi a šéfovi, ať mu vousy nešediví, víno stále chutná, fotografování ho baví, kyslík při potápění nedochází, cestování neunavuje, kolo a brusle nedrhnou, kolena nebolí, práce přes všechny problémy naplňuje a hlavně ať nás ve zdraví a pohodě vede i na počátku třetího desetiletí 21. století…