Jaroslav Hromas

Potřeba budování návštěvnických středisek v místech s významným přírodním a kulturním dědictvím narůstá s touhou lidí poznávat, cestovat a navštěvovat zajímavé destinace. I proto bylo ve čtvrtek 28. března 2024 za účasti ministra životního prostředí Petra Hladíka slavnostně otevřeno návštěvnické středisko „Dům přírody Českého krasu“. Správa jeskyní ČR v úzké spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) vybudovala v areálu Koněpruských jeskyní v národní přírodní památce Zlatý kůň u Koněprus multifunkční objekt. Dům přírody je určen návštěvníkům Koněpruských jeskyní a chráněné krajinné oblasti Český kras s cílem pomoci jim vnímat význam, krásu, ale i zranitelnost zdejší krajiny a dát jim možnost přispět k její ochraně a zachování.

Nejstarší písemné zmínky o jeskyních na našem území jsou zahaleny mnoha tajemstvími. Proto za spolehlivý lze považovat až text, který se váže k jeskyni Na Špičáku. Nachází se v jedné z tzv. vlašských knih, což byly rukopisy určené středověkým prospektorům hledajícím naleziště drahých kovů a kamenů. Zpráva je v jedné z těch nejstarších, nazývané Wegweiser zu den Bergwerken in der Oberlausitz und in Schlesien (Ukazatel cesty k dolům v Horní Lužici a Slezsku), kterou údajně již roku 1430 sepsal jistý Antonius (Anton) Wale a která byla jako součást většího svazku (konvolutu) až do druhé světové války uložena ve Vratislavské městské knihovně pod signaturou R454. 

Vážení čtenáři, 
v letošním roce se opět sešlo několik významných výročí jeskyní, která si zaslouží pozornost. Vždyť jeskyně jsou jednou z nejvýznamnějších částí naší chráněné přírody a patří k těm nejpozoruhodnějším v Evropě. 
O tom však blíže články uvnitř časopisu. Já využiji příležitost, a dovolím si připomenout některé aktivity současné.  

Když se v roce 1947 před lamači dolomitu v malém lůmku nedaleko Bozkova otevřel otvor jeskyně, odborníci nevěřili, že je to cesta do jeskynního systému. Dolomit přece odolává krasovým procesům. Dolomitové jeskyně byly známy jen nevelké a spíše pseudokrasového charakteru. O krápníkových útvarech ani nemluvě. To však nevzali v potaz místní nadšenci, kteří se od té doby čas od času prokopávali mezi kameny a bloky a hledali pokračování záhadné díry.

Naše jubilantka spatřila svět 27. května 1952 v Přerově, po základní škole maturovala na Keplerově gymnáziu v Praze a následně vystudovala geobotaniku na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Diplomová práce na rybnících v okolí Stráže pod Ralskem ji definitivně nasměrovala do mokřadů. Botanicky nejcennější Hamerský rybník tehdy rovnou navrhla na chráněné území, což se však nakonec nerealizovalo. Rybník byl na dlouhou dobu vypuštěn, aby hluboko pod ním mohla být těžena uranová ruda. V té době se už také seznamovala s ochranou přírody v oddíle Stopařů při Tisu – svazu pro ochranu přírody a krajiny. Vedli jej manželé Leiských, pracovníci SÚPPOP, tehdejšího ústředního odborného pracoviště státní ochrany přírody, kteří pro ni byli velkým vzorem.

Česká republika neoplývá výskytem zaledněných jeskyní. Paledových jeskyní, kde se v zimním období vytváří led, který nepřetrvá léto, se najde povícero. Zejména v pseudokrasových dutinách pískovců či vulkanitů. 

Za zaledněné (terminologicky nesprávně ledové) jeskyně lze, s jistou rezervou, považovat jeskyni Naděje u Cvikova v Lužických horách a soustavu propasťovitých jeskyní v údolí Dyje pod Vranovem, nazývanou Ledové sluje.

Zlatý kůň u Koněprus. Vrch, který už neměl existovat. Jen náhodou se stalo, že dnes je národní přírodní památkou. Byla vyhlášena v roce 1972 „k ochraně Koněpruských krápníkových jeskyní a jiných krasových jevů jako jedněch z geologicky nejstarších v Evropě, s fosilními zbytky zvířat a člověka z mladšího pleistocénu a s archeologickými i historickými nálezy“. Jeskynní systém je nejdelším v Čechách, měří 2 050 m a dosahuje hloubky přes 70  m. Jeho zpřístupněnou část navštíví ročně téměř 100 000 návštěvníků z celého světa.

Michal Hejna, Martin Majer: 
Podzemí Berounska a Hořovicka
Za tajemstvím jeskyní, štol a dolů...
Nakladatelství Machart, říjen 2019, 141 stran

Správa jeskyní České republiky (SJ ČR) v roce 2019 opět spolupracovala prostřednictvím České rozvojové agentury na projektech pomoci zahraniční rozvojové spolupráce vybraným zemím. První z těchto zemí byla Gruzie a pomoc byla vyžádána na hydrologický monitoring jeskyně Arsena Okrodžanašviliho (o které přinesl časopis Ochrana přírody informace v čísle 2/2020) a vytipování nejvýznamnějších krasových jevů oblasti Rača jako podkladu pro vyhlášení velkoplošného chráněného území.

Balák, I: 
Moravský kras, jeskyně a člověk 
2019, 223 stran, Správa jeskyní ČR