Jiří Hušek

Tramping je hnutí, jehož historie sahá do konce desátých let dvacátého století, tedy přibližně do doby vzniku československého státu. Je to dodnes živý kulturní fenomén, jehož obdobu bychom marně hledali za hranicemi českých zemí a Slovenska. Specifický způsob trávení volného času byl původně vlastní nezávislé mládeži z velkých měst. Vycházel z filozofie Woodcraftu, americké ligy lesní moudrosti, nedlouho předtím založené E. T. Setonem.

Ochrana vzácných přírodních památek není otázkou sentimentality, nýbrž povinné úcty.

Karel Čapek: Prosba o milost (1928)

Názor, že se národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny stala v létě 2021 v médiích nejčastěji skloňovaným zvláště chráněným územím, nebude daleko od pravdy. Čtenářům jistě neuniklo, že byla jako vůbec první přírodní lokalita z České republiky zapsána na vysoce prestižní Seznam světového dědictví Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO, Plesník & Hušek 2021). Protože jsme v předcházejících sděleních podali jen stručnou charakteristiku zmiňované NPR a pozornost věnovali spíše samotné nominaci a jejímu vlastnímu schválení (Plesník & Hušek 2020, Plesník 2020), je nanejvýš vhodné představit uvedenou mimořádnou plochu nejen z hlediska péče o přírodní a krajinné dědictví poněkud podrobněji. 

Začátkem loňského roku jsme v našem časopise položili řečnickou otázku, zda bude mít Česká republika vůbec první přírodní lokalitu světového dědictví, zaštítěnou Organizací OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO, viz Ochrana přírody, 75, 1, ii-iii, 2020). Nyní můžeme s uspokojením říci, že se tak již stalo a že téměř tříleté úsilí bylo završeno nesporným úspěchem. 

V polovině 60. let 20. století, v době globálního hospodářského vzestupu a určitého, byť dočasného, politického uklidnění, některé vlády i nadnárodní organizace oživily myšlenku zakotvit účinnou péči o přírodní a kulturní památky, jejichž význam jednoznačně přesahuje hranice jednotlivých států či kontinentů, do mezinárodního práva. Současně mělo jít o vyjádření stále častěji potvrzované skutečnosti, že se lidská civilizace a příroda přímými a zpětnými vazbami vzájemně ovlivňují, a je tedy nezbytná účinná ochrana jak přírody a krajiny, tak nejdůležitějších výtvorů lidské činnosti, a to pokud možno ve vzájemné jednotě. Uvedená snaha, navazující na etické poselství velikánů, jako byl Albert Schweitzer, Aldo Leopold a v neposlední řadě Hugo Conwentz, nakonec vyústila v listopadu 1972 v přijetí několik let pečlivě připravované Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (Convention Concerning the Protection of the World Cultural and Natural Heritage), zaštítěné Organizací OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO):

Šedesáté narozeniny už dávno nejsou koncem profesního života, kdy opotřebovaný organismus dychtí po starobním důchodu s vidinou péče o vnoučata nebo krmení holubů v parku. Přesto je to významné výročí a stojí za to si je připomínat nejen ohlédnutím zpět, ale také pohledem do budoucna. To připomenutí je na nás ostatních, protože ti, kterých se jubileum dotýká, lidé svěží a aktivní, si je zpravidla ani nestihnou uvědomit. Dobrým příkladem takového jubilanta je Ing. arch. Jana Mejzrová, dobrá duše Správy CHKO Jizerské hory.

Letošní rok je ve znamení „osmičkových“ výročí, která vesměs připomínají události s mimořádným významem pro život české společnosti. Rok 1968 je tak spojen s okupací vojsky Varšavské smlouvy a jen málokdo si jej spojí s jinou, velmi významnou skutečností. První leden 1968 je totiž dnem, kdy vešla v účinnost Vyhláška Ministerstva kultury a informací (č. 13853/67), kterou byla vyhlášena chráněná krajinná oblast Jizerské hory. V letošním roce si proto tuto událost připomínáme již po padesáté.

Čtvrtého října 2012 oslavil padesátku předseda redakční rady časopisu Ochrana přírodyFrantišek Pelc. Nezačneme přehledem životní poutě jubilanta, jak bývá obvyklé, ale zkrácenou citací z rozhovoru, který poskytl v r. 2006.

Dlouhá historie rekreace a různých druhů sportů na území České republiky je úzce spjata i s chráněnými územími, která zde postupně vznikala. Díky tomu mají orgány ochrany přírody vždy vcelku jasnou představu, jaké aktivity provozované lidmi při rekreaci a sportu jsou přínosné, u kterých je negativní vliv zanedbatelný a kdy je třeba přikročit k omezením nebo zákazům. Vývoj však přináší nové způsoby provozování sportovních a rekreačních aktivit a někdy i úplně nové disciplíny, se kterými zatím zkušenosti chybějí nebo jsou velmi omezené. Zároveň se zásadně mění (zvyšuje) jejich intenzita. A tak se nezřídka stává, že dva orgány ochrany přírody posuzují stejnou aktivitu odlišně, a to nejenom díky tomu, že se projevuje na jimi spravovaných územích rozdílně, ale i proto, že každý z orgánů na ni nahlíží jinak.

Sjezdové lyžování je výtečná zábava a rekreace a zároveň velmi dobrý byznys. Pobyt na zasněžených horách si většina lidí bez lyžování dovede představit jen stěží, vždyť právě sjíždění svahů je hlavním motivem, proč v zimě lidé masově opouštějí města a vyrážejí do hor.

Horolezectví je kromě pěší turistiky a jízdy na koni snad nejstarší rekreační a sportovní aktivitou provozovanou ve volné přírodě. V českých zemích se ve své sportovní podobě objevuje již v poslední třetině 19. století.