Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 1/2020 — 29. 2. 2020 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Bude mít Česká republika první přírodní lokalitu světového dědictví UNESCO?
V polovině 60. let 20. století, v době globálního hospodářského vzestupu a určitého, byť dočasného, politického uklidnění, některé vlády i nadnárodní organizace oživily myšlenku zakotvit účinnou péči o přírodní a kulturní památky, jejichž význam jednoznačně přesahuje hranice jednotlivých států či kontinentů, do mezinárodního práva. Současně mělo jít o vyjádření stále častěji potvrzované skutečnosti, že se lidská civilizace a příroda přímými a zpětnými vazbami vzájemně ovlivňují, a je tedy nezbytná účinná ochrana jak přírody a krajiny, tak nejdůležitějších výtvorů lidské činnosti, a to pokud možno ve vzájemné jednotě. Uvedená snaha, navazující na etické poselství velikánů, jako byl Albert Schweitzer, Aldo Leopold a v neposlední řadě Hugo Conwentz, nakonec vyústila v listopadu 1972 v přijetí několik let pečlivě připravované Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (Convention Concerning the Protection of the World Cultural and Natural Heritage), zaštítěné Organizací OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO):
K 1. únoru 2020 bylo na Seznam světového dědictví UNESCO (World Heritage List) zapsáno 1 121 lokalit, z toho 869 kulturních, 213 přírodních a 39 smíšených památek, na území 167 států doslova celého světa: 53 z nich se v současnosti ocitlo z různých důvodů ve vážném ohrožení. Na indikativní, tedy čekatelský seznam navrhlo 178 zemí dalších 1 724 míst. Žádný div, že se lokality po zanesení na seznam téměř automaticky stávají turisticky nejatraktivnějšími kulturními a přírodními územími světa, pokud již jimi nejsou, a v prvním roce po získání prestižní značky se jejich návštěvnost téměř vždy v různém rozsahu zvyšuje.
Přírodní památky zapsané na seznam musejí být přírodní jevy tvořené fyzikálními a biologickými útvary nebo skupinami takových útvarů, které mají vynikající univerzální hodnotu z estetického či vědeckého hlediska. Dále se může jednat o z globálního pohledu důležité geologické a geomorfologické útvary a přesně vymezené oblasti, zahrnující místa přirozeného výskytu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Do této kategorie patří i přírodní lokality či přesně vymezené přírodní oblasti, které samy o sobě splňují podmínku vynikající univerzální hodnoty z hlediska vědy, ochrany přírody nebo přírodní krásy.
Československo se stalo smluvní stranou úmluvy ještě před rozdělením, konkrétně v únoru 1991. V současnosti se na území České republiky nachází 14 kulturních památek zapsaných na seznam (https://whc.unesco.org/en/list). Na indikativní seznam, jakýsi zásobník možných budoucích celosvětově významných kulturních, přírodních či smíšených statků, bylo až dosud z ČR zařazeno dalších 14 lokalit, z toho jedna v kategorii přírodní (Český ráj v roce 2001). Naše země se tak řadí mezi osm evropských zemí s nejvyšší hustotou kulturních statků na svém území. Naopak dosavadní pokusy o zápis přírodních lokalit na seznam, ať už Československa, nebo ČR, nebyly bohužel úspěšné: v podobné situaci se ocitly kupř. také baltské státy, Řecko či Belgie.
Bučiny, které by mělo chránit celé lidstvo
Lokalita Dlouhověké bukové lesy a pralesy Karpat a dalších oblastí Evropy se stala součástí světového dědictví UNESCO v létě 2017: vznikla rozšířením původních lokalit Bukové pralesy Karpat (2007) a Dlouhověké bukové lesy Německa (2011) o vhodné ekosystémy z jiných evropských zemí. V září 2018 započala iniciativa usilující, aby uvedená lokalita zahrnovala i unikátní zachovalé bukové lesy mimořádné hodnoty z dalších osmi států našeho kontinentu, jmenovitě Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Francie, Polska, Severní Makedonie, Srbska, Švýcarska a České republiky.
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR nominovala z pověření Ministerstva životního prostředí v lednu 2019 na indikativní seznam světového dědictví UNESCO pro nepochybné kvality také národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny. Protože stejný krok učinilo i zbývajících sedm zemí, byl tak oficiálně zahájen proces rozšíření již existující lokality Dlouhověké bukové lesy a pralesy Karpat a dalších oblastí Evropy.
Od dubna 2019 koordinuje přípravu vyžadovaného společného odborného podkladu shrnujícího požadované informace o všech třiceti nově navržených plochách švýcarská vláda. AOPK ČR po průběžných konzultacích a odborném semináři (Bělehrad, září 2019) zpracovala podrobný návrh, splňující náročná kritéria uplatňovaná UNESCO. Kromě vlastních podkladů jsme při tom využili i cenné výsledky víceletého výzkumu, který v Jizerskohorských bučinách provádí se svým týmem Miroslav Svoboda z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze.
Vlastní lokalitu světového dědictví UNESCO (444,88 ha) a současně její ochranné pásmo (189,23 ha) by tvořily segmenty Poledník a Štolpichy. Zbylá část NPR a její ochranné pásmo by představovala ochranné pásmo péče o krajinu a udržitelného rozvoje (2090,55 ha). Uvedená zonace je sladěna s přípravou plánu péče o NPR na další období od ledna 2021 a nebude znamenat žádnou významnou změnu ve srovnání se současným stavem. Připomeňme, že vlastní lokalita světového dědictví UNESCO tak zahrnuje i bezzásahovou plochu Poledník o rozloze 71,6 ha, zřízenou v květnu 2007 na základě dohody mezi AOPK ČR a Lesy České republiky, s. p. NPR Jizerskohorské bučiny představíme podrobněji v některém z příštích čísel.
Schválit nové návrhy museli i odborníci ze zemí, které se mohou chlubit tím, že se jejich ukázkové primární a dlouhověké bukové lesy již staly společným dědictvím celého lidstva, což je Albánie, Rakousko, Belgie, Bulharsko. Chorvatsko, Itálie, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, SRN, Španělsko a Ukrajina, přičemž Itálie a Slovensko se rozhodly nominovat další místa. 30. ledna 2020 předložila švýcarská vláda obsáhlý společný dokument po závěrečné konzultaci ve Vídni a podpisu zplnomocněnými představiteli stálých delegací deseti zemí při UNESCO pařížskému sekretariátu UNESCO, konkrétně v něm působícímu Středisku světového dědictví. V historii Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví jde zatím o návrh podaný největším počtem zemí.
Co dál?
Jaké bude mít dosavadní snaha získat pro NPR Jizerskohorské bučiny i v globálním měřítku prestižní ocenění pokračování?
V létě a na podzim 2020 bude návrh přímo v terénu prověřován odborníky Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN). Je ovšem potřeba zdůraznit, že plánovaná expertní revize se týká návrhu jako celku: bude tedy záležet také na tom, jak uspějí návrhy ploch nejen z balkánských, člověkem málo narušených hor, ale kupř. i pět francouzských lokalit. Jestliže hodnotící zpráva, která by měla být uveřejněna Mezinárodní unií ochrany přírody v dubnu 2021, doporučí zásadní změny návrhu nebo jeho úplné přepracování, rozhodovalo by se o Jizerskohorských bučinách nejdříve v roce 2022.
Pokud bude hodnocení IUCN příznivé, bude nominační dokument postoupen výročnímu zasedání Výboru pro světové dědictví UNESCO, na němž budou v červenci 2021 hlasovat zástupci členských států UNESCO o zápisu dalších lokalit na seznam světového dědictví.