Podrobné vyhledávání v článcích

Když Nadace Partnerství na jaře 2019 vyšla na veřejnost s iniciativou Sázíme budoucnost – 10 milionů stromů pro vyprahlou krajinu a přehřátá města, setkali jsme se se dvěma typy reakcí. Spontánně nadšenou od laické veřejnosti, firem i médií a skeptickou od institucí odborných, včetně některých ochranářských organizací. Jen pozvolna se nám daří kritickou odbornou komunitu přesvědčovat, že za iniciativou stojí promyšlený koncept, který jsme dávali dohromady společně s MŽP, arboristickými odborníky, představiteli obcí a dalšími partnery.

Zvuky slouží kytovcům nejen k orientaci v prostoru, získávání potravy či obraně před predátory, ale i k vzájemné komunikaci mezi jedinci téhož druhu na ohromující vzdálenosti. Nejde jen o složitý systém dorozumívání delfínů, o němž se často s určitou nadsázkou hovoří rovnou jako o jazyce, nebo širokou škálu zvuků vydávaných keporkaky (Megaptera novaeangliae) přirovnávanou ke zpěvu. Zvuk podobný hlasu žab, ale s ostrými kovovými tóny a intenzitou motorové pily, vydává jeden z nejmenších a současně dnes nejhojnějších v minulosti průmyslově lovených kytovců – plejtvák malý (Balaenoptera acutorostrata). 

ProKARSTerra je mezinárodní projekt Bulharské akademie věd, zabývající se ochranou krasových území. Za účelem spolupráce odborných institucí z různých států vznikla v rámci projektu v roce 2009 vědecko-praktická síť International Scientific and practical Network ProKARSTerra, mezi jejíž partnerské organizace patří i instituce z České republiky.

Správa jeskyní České republiky (SJ ČR) v roce 2019 opět spolupracovala prostřednictvím České rozvojové agentury na projektech pomoci zahraniční rozvojové spolupráce vybraným zemím. První z těchto zemí byla Gruzie a pomoc byla vyžádána na hydrologický monitoring jeskyně Arsena Okrodžanašviliho (o které přinesl časopis Ochrana přírody informace v čísle 2/2020) a vytipování nejvýznamnějších krasových jevů oblasti Rača jako podkladu pro vyhlášení velkoplošného chráněného území.

Snižování početnosti některých druhů volně žijících živočichů a zmenšování jejich areálu rozšíření (defaunace) se nevyhnulo ani subsaharské Africe. Mezi celosvětově ohrožené druhy musíme v současnosti řadit i kdysi naprosto běžné tamější savce, jako je slon africký (Loxodonta africana), lev (Panthera leo), hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius), šimpanz (Pan troglodytes) nebo žirafa (Giraffa camelopardalis), podle novějších názorů tvořená čtyřmi druhy (IUCN 2019 – viz rámeček 1). Na vině zůstává kromě pokračující velkoplošné přeměny původního prostředí na zemědělskou půdu a lidská sídla také přímé pronásledování člověkem, ať už v podobě příliš intenzivního legálního lovu a opětovně se rozmáhajícího pytláctví, nebo snaha omezit či zcela vyhubit zvířata, považovaná lidmi z nejrůznějších důvodů za škůdce.

Zdokumentování vlků ve volné přírodě je snazší než kdy dřív. Vyfotografovat je může prakticky kdokoliv, kdo si pořídí fotopast a podaří se mu ji nainstalovat na místo jejich pravidelného výskytu. Záznamy někdy vznikají také při náhodných pozorováních a ojedinělých blízkých setkáních. Na internetu koluje velké množství materiálů, jež zachycují tyto šelmy. Ne vždy je však jasný jejich původ nebo i to, zda se na snímcích skutečně jedná o vlky. Záběry potom bez kontextu pomáhají prezentovat např. mylné informace o vlčím chování nebo i poplašné zprávy. Často se to stejné video či fotografie šíří mezi veřejností, vždy s udáním jiného autora, místa vzniku nebo i data pořízení. V některých případech může jít o spontánní reakci, u jiných bohužel vše nasvědčuje tomu, že se nejedná o náhodu.

Dynamika vývoje lesa zahrnující přírodní disturbance patří v ochraně přírody k všeobecně respektovaným principům, na nichž je založena ochrana podstatné části lesních ekosystémů v chráněných územích. Při správě konkrétních chráněných území má však praktické naplňování uvedeného principu mnohdy značné rezervy, které někdy hraničí s jeho popřením. To je do značné míry výsledkem přetrvávající animozity některých kruhů vně ochrany přírody vůči spontánní dynamice lesa, zčásti však také odráží určitou nedůslednost ochrany přírody samé v integraci principů dynamiky lesa do nástrojů a postupů určených ke správě dotčených chráněných území.

Georeliéf tvoří základ přírodního bohatství našich nejvyšších hor, přičemž některé jeho formy jsou unikátní nejen ve středoevropském měřítku. Přestože se ve srovnání s živou přírodou na první pohled může její neživá složka zdát méně zranitelná, dosavadní zkušenost i vzrůstající tlak člověka naznačují, že i geomorfologické fenomény je v národním parku třeba cíleně chránit. Tím spíš, když je jejich poškození v naprosté většině případů nevratné a analogie znovuosídlení či reintrodukčních opatření jako u živočišných a rostlinných druhů zde nepřichází v úvahu. Na území KRNAP a jeho ochranného pásma byl proto zahájen projekt, který má za cíl podrobně zinventarizovat všechny zdejší geomorfologické jevy a podpořit tak jejich budoucí ochranu.

Jak dál? S ministrem životního prostředí o tom, zda není náhodou na té karanténě něco pozitivního, co bychom si během ní měli uvědomit, a co bude největší výzva v Česku i ve světě, až epidemie odejde.

Dobrých zpráv je nějak v poslední době pomálu. Snad jednou z nich byla ta, že epidemie koronaviru zlepšila stav ovzduší v některých městech v Asii, celosvětově se snížil objem dopravy, a tedy i emisí. To vše bude ovšem zřejmě jen dočasné. Doprava se i v Česku pomalu vrací do „normálu“ a vrátí se taky výroba do fabrik a továren. A s tím vším se vrátí problémy s vodou a čistým vzduchem.

S ministrem životního prostředí Richardem Brabcem jsme mluvili o tom, jestli ono přibrzdění ekonomiky přece jen přírodě nějak nepomůže, jestli lidi v honbě za prosperitou, na kterou byli zvyklí, na přírodu tak trochu nezapomenou, a taky jsme si trochu zaspekulovali, co nám příroda (nebo kdo) vlastně tou pandemií chce říct.

Původním místem výskytu vlka obecného byla téměř celá Evropa, v souvislosti s pronásledováním v minulosti je dnes teritorium tohoto druhu podstatně zmenšeno. Kromě toho má vliv na populace vlků i úbytek vhodných stanovišť.