Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 3/2020 — 26. 6. 2020 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf

Úbytek velkých afrických živočichů pokračuje i nadále

Oheň se vrací k tomu, kdo jej zapálil. masajské přísloví

Autor: Jan Plesník, František Pelc

Zastaví mizení velkých afrických živočichů chráněná území? 
Zatím nejúplnější analýza vlivu územní ochrany na subsaharskou faunu vychází z rozboru 583 číselných řad o početnosti 69 druhů savců dosahujících hmotnosti více než 5 kg, a to v 78 chráněných územích. Změny početnosti sledovaných obratlovců vyhodnotili kombinovaným indexem jak pro celý kontinent, tak pro jeho západní, východní a jižní část. V letech 1970–2005 poklesla početnost velkých savců v afrických národních parcích, přírodních rezervacích a dalších typech chráněných území v průměru o 59 %. Zatímco jihoafrické rezervace dokážou chránit velké savce tak, že se jejich stav dlouhodobě výrazněji nemění, nebo se dokonce zlepšuje, největší úbytek těchto volně žijících živočichů autoři zjistili v chráněných územích západní Afriky, a to o plných 75  %. Ukazuje se, že africké národní parky a další chráněná území nedokážou zmírnit dopad člověkem vyvolaných činitelů, ohrožujících velké savce, i když v některých částech kontinentu se daří omezit jej na nejnižší možnou míru. Nezdá se, že by se zmiňovaný trend v budoucnu výrazněji změnil (Craigie et al. 2010). 

Není žádným tajemstvím, že četná africká chráněná území nejsou příliš účinná. V 5  % nejvýznamnějších subsaharských chráněných území lidé ničí přírodu rychleji než v jejich okolí (Wegmann et al. 2014). Početnost volně žijících živočichů se v keňských chráněných územích snížila za 30 let stejnou měrou jako mimo ně: to pochopitelně neznamená, že by byla nechráněná krajina z pohledu zachování fauny stejně účinná jako chráněná území, spíše jak chráněná, tak nechráněná krajina fungují z tohoto pohledu nepříliš dobře (Western et al. 2009). Připomeňme, že v celosvětovém měřítku bývá počet druhů v suchozemských chráněných územích o 10,6  % vyšší než mimo ně: v případě početnosti volně žijících živočichů jde dokonce o 14,5  % (Gray et al. 2016). V některých oblastech hraničících s unikátním přeshraničním chráněným územím Serengeti – Masai Mara na pomezí Keni a Tanzanie se počet obyvatel za poslední desetiletí zvýšil čtyřnásobně, stáda dobytka konkurují velkým volně žijícím býložravcům putujícím pravidelně mezi oběma chráněnými územími za potravou a mění se i procesy probíhající v půdě (Veldhuis et al. 2019). Potvrzuje se rovněž, že oplocení chráněných území nemusí být vždy pro účinnou péči o přírodní a krajinné dědictví v Africe na jih od Sahary jednoznačným přínosem, jak by se dalo očekávat (Pekor et al. 2019). 

Přitom jsou to právě velká charismatická zvířata, která do afrických chráněných území lákají četné zahraniční návštěvníky. Odborníci tvrdí, že 20–40  % turistů cestujících po naší planetě chce pozorovat faunu a flóru, přičemž se jejich počet každoročně zvyšuje o celou desetinu (UNWTO 2015). Marketing se v této oblasti zaměřuje nejvíce na možnost pozorovat volně žijící živočichy, na poskytnutí luxusu návštěvníkům a teprve pak na souvislost mezi turistikou a ochranou přírody (Buckley & Mossaz 2018). 

Příjmy z turistiky zůstávají v Africe na jih od největší pouště světa důležitým finančním zdrojem pro péči o chráněná území. V Botswaně hradí příjmy z turistiky více než 80 % rozpočtu tamějších národních parků. Peníze pocházející od návštěvníků národních parků a dalších chráněných území slouží k záchraně posledních zbytkových populací primáta mangabeje chocholatého (Cercocebus galeritus) v Keni (Buckley et al. 2012). Nicméně je potřeba zdůraznit, že turisté s fotoaparáty přinášejí velké zisky pouze omezenému počtu ikonických afrických chráněných území: většina rezervací a národních parků na černém kontinentě si na sebe nevydělá (Packer & Polasky 2018). Podle nejnovějších údajů má jen 30 % afrických chráněných území k dispozici jak odpovídající finanční prostředky, tak dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků (Coad et al. 2019). 

Bushmeat není jen z pralesa
Anglický výraz bushmeat se nejčastěji překládá jako zvěřina z pralesa. Ve skutečnosti jde o maso suchozemských volně žijících živočichů, a to včetně hmyzu a jiných bezobratlých, osídlujících i jiné prostředí než původní les, kupř. savanu nebo polopoušť. Dnes se vžil i pro živočichy ulovené nebo sebrané pro konzumaci lidmi i mimo tropické a subtropické oblasti, kupř. v asijské části Ruské federace nebo Střední Asii, a nejčastěji se týká homoiotermních obratlovců, tedy ptáků a savců. 

 

Maso velkých savců představuje významný zdroj bílkovin pro 4,9 milionu Afričanů (Swamy & Pinedo-Vasquez 2014). Objem masa volně žijících živočichů v tropech, především středně velkých až velkých savců, ptáků a plazů, dosahuje nejméně šest milionů tun ročně, z toho 1–5 milionů tun připadá na povodí Konga (Fa et al. 2003, Nasi et al. 2011). Dvě třetiny uvedeného množství lidé použijí pro vlastní spotřebu, třetina zamíří na prodej podél silnic nebo na městské trhy (Karp et al. 2015). Zatímco určité druhy lovecký tlak snášejí překvapivě dobře, u taxonů s nízkou reprodukční schopností i odběr poměrně malé části populace může mít ničivé účinky (van Vliet et al. 2010). Celkově je ale lov volně žijících živočichů pro maso v tropech včetně subsaharské Afriky považován za neudržitelný (Lindsey et al. 2013, IPBES 2019). Jenom 2 % savčích druhů ohrožených lovem vykazují stabilní nebo rostoucí početnost, přičemž v průměru jen 10,5 % jejich areálu rozšíření leží v chráněných územích (Ripple et al. 2016). Některé studie naznačují, že za zvyšující se spotřebou masa volně žijících živočichů stojí spíše než místní obyvatelstvo bohatší lidé žijící ve městech (Brashares et al. 2011). Platí přitom, že maso ulovených savců slouží k obchodu, zatímco v případě ptáků je spotřebovávají lovci (Benítez-López et al. 2017). Opakovaně bylo dokázáno, že nadměrný lov afrických volně žijících živočichů vede ke ztrátě významného zdroje bílkovin a dalších živin i příjmů chudých lidí na venkově, mizení kulturních tradic a ohrožení některých lesních a savanových ekosystémových procesů, funkcí a služeb (Wilkie et al. 2016).

Příčinou vymírání slonů afrických je především pytláctví. Snímek je z národního
parku Etosha v Namibii. 
Foto archiv AOPK ČR

Pytláctví je v globálním měřítku na vzestupu a zásobuje černý trh nejen masem volně žijících živočichů pro spotřebu, ale i jejich částmi využívanými kupř. v tradičním lékařství nebo při výrobě suvenýrů a luxusního zboží: živá zvířata slouží nejčastěji jako domácí mazlíčci (IPBES l.c.).

Změny areálu rozšíření tří ikonických afrických býložravců. 
Slon africký (poč.17. st. a 2008), hroch obojživelný (1959 a 2008) a
nosorožec dvourohý (poč. 18. st. a 1987). 
Historický areál modře, novější červeně. 
Zdroj Ripple et al. 2015

Situaci ještě ztěžují četné válečné konflikty probíhající v subsaharské Africe. Ve více než 70  % ze 126 chráněných území nacházejících se v 19 afrických zemích, od Maroka po Jihoafrickou republiku, se v letech 1946–2010 bojovalo a intenzita ozbrojených konfliktů se stala jedním z nejvýznamnějších hybatelů vývojových trendů populací 126 druhů velkých býložravých savců. Další proměnné, kupř. hustota lidského osídlení, četnost výskytu sucha, přítomnost těžitelných zdrojů nerostných surovin, rozloha chráněného území, rozsah korupce nebo čas nutný k dosažení nejbližšího velkého města, tak důležité nebyly (Daskin & Pringle 2018). 

V současnosti žijí v keňské rezervaci Ol Pejeta již jen dvě samice nosorožce
Cottonova (Ceratotherium cottoni), které nejsou schopny donošení mláděte,
navíc jde o matku s dcerou. V roce 2019 byla jejich vajíčka uměle oplodněna
zmraženým spermatem dvou uhynulých samců: Obě vytvořená embrya jsou nyní
zamrazena a připravena na vložení do náhradní matky. Foto Jan Plesník

Vzpomínky na současnost 
Vyhlídky pro africké volně žijící živočichy a jimi osídlené prostředí nejsou zrovna růžové. Podle středních demografických odhadů se počet obyvatel v subsaharské Africe do roku 2050 zdvojnásobí a dosáhne 2,4 miliardy: tento trend bude pokračovat přinejmenším do roku 2100. Zatímco v roce 2017 tvořilo obyvatelstvo Afriky 17 % světové populace, v roce 2100 bude představovat plných 40 %. Z 22 zemí s nejvyšší porodností na světě se 20 zemí nachází v Africe. Do roku 2050 se populace 26 afrických států více než zdvojnásobí, a obyvatelstvo šesti afrických zemí dokonce do roku 2100 vzroste na více než pětinásobek současného stavu (UN 2019). Není divu, že podle propracovaných scénářů se celý kontinent řadí k částem Země, kde do roku 2050 dojde k největšímu úbytku přírodních a přírodě blízkých biotopů (Di Marco et al. 2014). 

Změny areálu rozšíření lva. Zdroj Africa Geographic 2019

Na provoz chráněných území nebo konkrétní projekty ochrany zejména africké charismatické megafauny míří četné finanční prostředky, poskytované v rámci rozvojové pomoci vládami hospodářsky vyspělých zemí nebo v nich působících nevládních organizací a nadací, většinou současně motivovaných snahou zlepšit životní podmínky místního obyvatelstva. Zvýšenou pozornost ochraně afrických volně žijících živočichů věnuje také Evropská unie (European Commission 2015). Nicméně je potřeba počítat s vysokou mírou korupce a se skutečností, že svému účelu nakonec poslouží jen určitá část peněz. Vždyť v případě vládní rozvojové pomoci zdravotnictví, která bývá jistě pod větší kontrolou než podpora ochraně přírody ze zahraničí, se v Africe rozkrade 40–80  % (Marouf 2010). 

Zatímco na konci 70. let 20. století žilo ve volné přírodě na 15 000 zeber
Grévyho (Equus grevyi), dnes jich v Keni, Somálsku, Etiopii a Jižním Súdánu
zůstalo pouze asi 2 600 exemplářů. Foto František Pelc

Situaci ještě ztížila pandemie nemoci COVID-19 způsobované novým koronavirem SARS-CoV-2. Dramatický úbytek zahraničních turistů vede k propadu příjmů určených k péči o chráněná území. Pravidelná přítomnost turistů nutí pytláky výrazně omezit jejich činnost, nebo ji přenést jinam. Spolu se skutečností, že část jejich strážců musí zůstat doma a nemohou do terénu a v některých případech ztratí práci úplně, se nedostatek návštěvníků podepsal na ještě větším rozmachu ilegálního lovu afrických velkých savců, zejména nosorožců a slonů (Maron 2020, Paxton 2020). Navíc díky značné podobnosti lidského genomu s dědičnou hmotou lidoopů může COVID-19 způsobit v populacích goril a šimpanzů stejné nebo větší ztráty než ebola (UNEP 2020). Po odeznění pandemie COVID-19 bude pro ekonomiky a ochranu přírody postižených afrických států klíčové znovuotevření a rozšíření ekoturistických služeb v chráněných územích, které musejí být zacíleny nejen na zahraniční návštěvníky, ale ve zvyšující se míře i na rodící se místní střední třídu a chudé obyvatelstvo žijící v kontaktu s národními parky (Pelc & Lodin 2020). 

Člunozobec africký (Balaeniceps rex) nepatřil nikdy k hojným ptákům.
Dnes obývá nanejvýš 5 300 dospělců areál rozšíření o rozloze 1,5 milionu km²,
sahající od Jižního Súdánu až po severní Zambii. V Mabamba Bay u Viktoriina
jezera v Ugandě žije asi deset dospělců.  Foto František Pelc

Jestliže chceme zachovat alespoň část africké megafauny, bez výrazných politických, společenských a hospodářských změn v Africe, zejména na jih od Sahary, budeme v lepším případě jen udržovat dnešní nepříliš radostný stav.

Seznam literatury

Benítez-López A., Alkemade B., Schipper A.M., Ingram D.J., Verweij P.A., Elkelboom J.A.J. & Huijbregts M.A.J. (2017): The impact of hunting on tropical mammal and bird populations. Science 356: 180-183. - Brashares J.S., Golden, C.D., Weinbaum K.Z., Barrett C.B. & Okello G. V. (2011). Economic and geographic drivers of wildlife consumption in rural Africa. Proc. Nat, Acad. Sci. USA 108: 13931–13936. - Buckley R. & Mossaz A. (2018): Private conservation funding from wildlife enterprises in sub-Saharan Africa: Conservation marketing beliefs and practices. Biol. Conserv. 218: 57-63. - Buckley R.C., Castley J.G., Pegas F.d.V., Mossaz A.C. & Steven R. (2012): A population accounting approach to assess tourism contributions to conservation of IUCN-redlisted mammal species. PLoS ONE 7 (9): e44134. – Caro T.M. & Laurenson M.K. (1994): Ecological and genetic factors in conservation: a cautionary tale. Science 263: 485–486. - Coad L., Watson J.E.M., Geldmann J., Burgess M.D., Leverington F., Hockings M., Knights K. & Di Marco M. (2019): Widespread shortfalls in protected area resourcing undermine efforts to conserve biodiversity. Front. Ecol. Environ. 17 (5): 259–264. - Craigie I.D., Baillie J.E.M., Balmford A., Carbon C., Collen B., Green R. & Hutton J.M. (2010): Large mammal population declines in Africa's protected areas. Biol. Conserv. 143: 2221–2228. – Daskin J.H. & Pringle R.M. (2018): Warfare and wildlife declines in Africa´s protected area. Nature 553: 328-332. - Di Marco M., Buchanan G.M., Szantoi Z., Holmgren M., Grottolo Marasini G., Gross D., Tranquilli S., Boitani L. & Rondinini C. (2014): Drivers of extinction risk in African mammals: the interplay of distribution state, human pressure, conservation response and species biology. Phil. Trans. R. Soc. B 369: 20130198. - Dobrynin P., Liu S., Tamazian G., Xiong Z., Yurchenko A.A., Krasheninnikova K., Kliver S, Schmidt-Küntzel A., Koepfli K.P., Johnson W. et al. (2015): Genomic legacy of the African cheetah, Acinonyx jubatus. Genome Biol. 16: 277. - Durant S.M., Groom R., Pettorelli N., Ipavec A., Jacobson A.P., Woodriff R.M., Böhm M., Hunter T.B. et al. (2017): The global decline of cheetah Acinonyx jubatus and what it means for conservation. Proc. Natl. Acad. Sci. USA 114: 528–533. - Ernslie R.H., Milliken T., Talukdar B., Burgess G.., Adcock K., Balford D. & Knight M.H. eds. (2019): African and Asian rhinoceroses – Status, conservation and trade. CoP18 Doc. 83.1 Annex 2. CITES Secretariat Geneva, Switzerland, 38 pp. - European Commission (2015): Larger than elephants. Inputs for an EU strategic approach to wildlife conservation in Africa – Synthesis. European Commission Brussels, 112 pp. - Fa J.E., Currie D. & Meeuwig J. (2003): Bushmeat and food security in the Congo Basin: Linkages between wildlife and people’s future. Environ, Conserv. 3: 71-78. - Ginsberg J.R. (2017): When protected areas prove insufficient: Cheetah and “protection-reliant” species. Proc. Natl. Acad. Sci. USA 114: 430-431. – Goudie A.S. (2019): Human impact on the natural environment. Past, present and future, 8^th ed. Wiley Blackwell Publ. Chicester, 472 pp. - Gray C.L., Hill S.L.L., Newbold T., Hudson L.N., Börger L., Contu S., Hoskins A.J., Ferrier S., Purvis A. & Scharlemann J.P.W. (2016): Local biodiversity is higher inside than outside terrestrial protected areas worldwide. Nature Commun. 7: 12306. - Heinrich S.K., Hofer H., Courtiol A., Melzheimer J., Dehnhard M.m., Czirják G.A. & Wachter B. (2017): Cheetahs have a stronger constitutive innate immunity than leopards. Sci. Rep. 7: 44837. - IPBES (2019): Global Assessment Report on Biodiversity and Ecosystem Services. Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Service Bonn, 1753 pp. - IUCN (2019): The IUCN Red List of Threatened Species. Version 2018-2. IUCN Gland, Switzerland. http://www.iucnredlist.org. – Karp D.S., Tallis H., Sachse R., Halpern B., Thonicke K., Cramer W., Mooney H., Polasky S., Tietjen B., Waha K., Walz A. & Wolny S. (2015): National indicators for observing ecosystem service change. Glob. Environm. Change 35: 12-21. - Lindsey P.A. Balme G., Becker M., Begg C., Bento C., Bocchino C., Dickman A., Diggle R.W., Eves H., Henschel Ph., Lewis D., Marnewick K., Mattheus J., McNutt J.W. et al. (2013): The bushmeat trade in African savannas: Impacts, drivers, and possible solutions. Biol. Conserv. 1650: 80-96. - Marouf F.E. (2010): Holding the World Bank accountable for leakage of funds from Africa's health sector. Health Human Rights J. 12 (1): 95-108. – Maron D.F. (2020): Poaching threats loom as wildlife safaris put on due to COVID-19. National Geographic. https://www.nationalgeographic.co.uk/environment-and-conservation/2020/04/poaching-threats-loom-wildlife-safaris-put-hold-due-covid-19. - Mills L.S. (1996): Cheetah extinction: Genetics or extrinsic factors? Conserv. Biol. 10: 315. - Nasi R., Taber A. & van Vliet N. (2011). Empty forests, empty stomachs? Bushmeat and livelihoods in the Congo and Amazon Basins. Int. Forest. Rev. 13(3): 355–368. - O’Brien S.J., Roelke M.E., Marker L., Newman A., Winkler C.A., Meltzer D., Colly L., Evermann J.F., Bush M. & Wildt D.E. (1985): Genetic basis for species vulnerability in the cheetah. Science 227: 1428–1434. - O’Brien S.J., Wildt D.E., Goldman D., Merril C.R. & Bush M. (1983): The cheetah is depauperate in genetic variation. Science 221: 459–462. – Oliver W.L.R. ed. (1993): Pigs, peccaries and hippos. Status survey and Conservation Plan. IUCN Gland, Switzerland, 202 pp. + xiii. - Packer C. & Polasky S. (2018): Reconciling corruption with conservation triage: Should investments shift from the last best places? PLoS Biol. 16 (8): e2005620. – PAXTON M. (2020): The coronavirus threat to wildlife tourism and conservation. UNDP New York, https://www.undp.org/content/undp/en/home/blog/2020/the-coronavirus-threat-to-wildlife-tourism-and-conservation.html. - Pekor A, Miller J.R.B., Flymand M.V., Kasiki S., Kesch M.K., Miller S.M., Uiseb K., van der Mervej V. & Lindsey P.A. (2019): Fencing Africa's protected areas: Costs, benefits, and management issues. Biol. Conserv. 229: 67-75. – Platt J.R. (2013): How the Western black rhino went extinct. Sci. Am. https://blogs.scientificamerican.com/extinction-countdown/how-the-western-black-rhino-went-extinct/. – Ripple W.J., Estes J.A., Beschta R.L., Wilmers Ch.C., Ritchie E.G., Hebblewhite M., Berger J. et al. (2014): Status and ecological effects of the world’s largest carnivores. Science 343: 1241484. - Ripple W.J., Newsome Th.M., Wolf Ch., Dirzo R., Everatt K.T., Galetti M., Hayward M.W., Kerley G.I.H. et al. (2015): Collapse of the world’s largest herbivores. Sci. Adv, 1: e1400103. - Ripple W.J., Abernethy K., Betts M.G., Chapron G., Dirzo R., Galetti M., Levi T., Lindsey P.A. et al. (2016): Bushmeat hunting and extinction risk to world´s mammals. R. Soc. open sci. 3: 160498. - Swamy V. & Pinedo-Vasquez M. (2014): Bushmeat harvest in tropical forests: Knowledge base, gaps and research priorities. Occas. Pap. 11. Center for International Forestry Research Bogor, Indonesia, 32 pp. - Terrel K.A., Crosier A.E., Wildt D.E., O´Brien S.J., Anthony N.M., Marker L. & Johnson W.E. (2016): Continued decline in genetic diversity among wild cheetahs (Acinonyx jubatus) without further loss of semen quality. Biol. Conserv. 200: 192–199. – Thouless C.R., Dublin H.T., Blanc J.J., Skinner D.P., Daniel T.E., Taylor R.D., Maisels F., Frederick H.L. & Bouché P. (2016): African Elephant Status Report 2016: an update from the African Elephant Database. IUCN Gland, Switzerland, 309 pp. + vi. - UN (2019): World Population Projects 2019. United Nations, Department of Economic and Social Affairs, Population Division New York. population.un.org. – UNEP (2020): Virus which causes COVID-19 threatens geeat ape conservation. UNEP Nairobi, Kenya. https://www.unenvironment.org/resources/frontiers-2016-emerging-issues-environmental-concern. - UNWTO (2015): Towards measuring the economic value of wildlife watching tourism in Africa – Briefing Paper. World Tourism Organization Madrid, 52 pp. - Van Vliet N., Milner-Gulland E.J., Bousquet F., Saqalli M. & Nasi R. (2010): Effect of small-scale heterogeneity of prey and hunter distributions on the sustainability of bushmeat hunting. Conserv. Biol. 24: 1327-1337. - Veldhuis M.P, Ritchie M.E., Ogutu J.O., Morrison Th.A., Beale C.M., Estes A.B., William Mwakilema W. et al. (2019): Cross-boundary human impacts compromise the Serengeti-Mara ecosystem. Science 363: 1424-1428. - Wegmann M., Santini L., Leutner B., Safi K., Rocchini D., Bevanda M., Latifi H., Dech S. & Rondinini C. (2014): Role of African protected areas in maintaining connectivity for large mammals. Phil. Trans. R. Soc. B 369: 20130193. - Western D., Russell S. & Cuthill I. (2009): The status of wildlife in protected areas compared to non-protected areas of Kenya. PLoS One 4 (7): e6140. – Wilkie D.S., Wieland M., Boulet H., LE Bel S., van Vliet N., Cornellis D., BriacWarnon V., Nasi R. & Fa J.E. (2016): Eating and conserving bushmeat in Africa. Afr. J. Ecol. 54: 402-414.