Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 3/2020 — 26. 6. 2020 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Geomorfologie Krkonošského národního parku pod drobnohledem

Autor: David Krause, Vlastimil Pilous

Rozmanitost tvarů reliéfu v krkonošské přírodě
Již od počátků přírodovědného bádání byla Krkonoším jako nejvyššímu hercynskému pohoří střední Evropy věnována patřičná pozornost. Přitom však zůstávalo stranou pozornosti, že bez charakteristického reliéfu tvořeného kombinací hlubokých erozních a ledovcových údolí a zarovnanými povrchy ve vrcholových partiích, které svým vzájemným uspořádáním zásadně ovlivňují klimatické a zvláště mikroklimatické podmínky rozličných stanovišť, by přírodní bohatství Krkonoš bylo podstatně skromnější. Pestrá geologická stavba původního prvohorního pohoří společně s třetihorními tektonickými pohyby daly vzniknout dnešní polygenetické a velmi rozmanité podobě Krkonoš, kterou v dobách ledových poznamenala výrazně mrazová a ledovcová modelace (Migoń a Pilous 2007; Pilous 2016). Klimatické podmínky zde byly během střídání dob ledových a meziledových v nejmladší geologické historii značně variabilní. Relativně nízké srážky zapříčinily, že ani ve vrcholných glaciálech nepokrýval ledovec celé pohoří, ale vznikaly zde jen jednotlivé ledovce v údolích, kam byl sníh větrem převíván z vrcholových zarovnaných povrchů (Jeník 2008). V těsné blízkosti ledovcových karů na vrcholech se naopak díky periodickému promrzání aktivní vrstvy permafrostu vytvořil komplex unikátních periglaciálních tvarů (Křížek, Uxa a Krause 2019). Právě relikty dob ledových v podobě ledovcových karů, trogů, morén či periglaciálních tvarů byly a jsou nejčastěji předmětem zájmu výzkumu i ochrany, mimo jiné i proto, že jsou na ně zároveň vázány mimořádně hodnotné biotopy, stanovistě a výskyty  významných rostlin a živočichů, souhrnně označované pojmem krkonošská arkto-alpinská tundra, a na ni navazujících lesních ekosystémů při horní hranici lesa. 

Pod výplavovým kuželem Rudné rokle v Obřím dole dochází k divočení
toku Úpy. Tak dynamický vysokohorský geomorfologický fenomén jinde v
českých horách nenajdeme. Foto Vlastimil Pilous

Reliéf Krkonoš však nabízí daleko více hodnotných geomorfologických tvarů, které je třeba chránit a kterým dosud nebyla věnována patřičná pozornost. Působení intenzivního mrazového zvětrávání se během dob ledových projevovalo i v nižších polohách a vytvořilo řadu mrazových srubů různých typů či kamenných moří a dalších periglaciálních jevů. Vysoká energie reliéfu říčních údolí v kombinaci se strukturními podmínkami zapříčinila vznik úzkých úseků průlomového charakteru, hlubokých erozních zářezů a svahových pohybů (sesuvů) různých typů. Samotná říční koryta, ale i zcela výjimečné množství bystřinných koryt malých potoků hostí mimořádně cenné evorzní jevy (obří hrnce i rozsáhlé kotle), hodnotné je taktéž množství vodopádů různé geneze. Extrémně významné a pro podobu pohoří naprosto klíčové jsou pak tvary strukturní a tektonické, například výrazné lineární hřbety a hřebeny, zaklesnuté meandry nebo zlomové svahy. Zachování všech výše uvedených geomorfologických fenoménů je nutné pro jejich fundamentální úlohu v geo- a ekosystémech, a tedy jejich aktuální přírodní hodnotu. Díky tomu, že vznikaly rozličnými procesy v různých obdobích geologické historie, mají také značný výzkumný potenciál pro rekonstrukce vývoje přírodního prostředí v minulosti i pro vysvětlení samotných fyzikálních pochodů při jejich vzniku. Velké množství otázek v rámci uvedených témat stále ještě nebylo zodpovězeno a metody bádání se neustále vyvíjejí.

Agrární kupu navršili kdysi horští zemědělci poblíž enklávy Malá Rokytnice
přímo na kvarcitový mrazový srub. Foto David Krause

Od středověku a zvláště od 16. století začal přírodu Krkonoš výrazněji přeměňovat člověk. Začala vznikat hornická díla, lomy na kamenivo, klauzy pro plavení dřeva či vodní náhony. Po holosečném vytěžení zdejších lesů se obyvatelé začali intenzivněji věnovat zemědělství, které vedlo ke vzniku natolik četných enkláv, že se staly jedním z nejcharakterističtějších krajinářských znaků Krkonoš. Malá bonita a velmi vysoký podíl kamenité složky ve zdejších půdách si vynutily ke zvýšení produktivity potřebu sběru kamenitých úlomků a jejich snos do podoby agrárních hald, valů, kup a teras. Tato činnost měla dlouhodobý mnohogenerační charakter a častá přítomnost těchto tvarů i v lesních porostech ukazuje, že v minulosti dosahovaly luční enklávy ještě podstatně větších ploch.

Würmská obloukovitá boční moréna ledovce Obřího dolu
je přerušena erozním zářezem a výplavovým kuželem
Modrého potoka, jehož údolí zaledněno nebylo.
Jedná se o jednu z nejvýznamnějších a ochranářsky
nejhodnotnějších glaciálních forem střední Evropy. 
Snímek stínovaného reliéfu digitálního modelu pořízeného
leteckým laserovým skenováním.

Zásahy člověka z doby předindustriální neměly na geomorfologické fenomény zásadní negativní vliv, naopak se někdy vzájemně kombinovaly a doplňovaly (například mrazové sruby a agrární kupy). Proto již dnes mají ochranářskou hodnotu i mnohé lidské výtvory historického charakteru. Například některé montánní tvary (lomy – zvláště vápencové a povrchové doly) jsou významnými botanickými lokalitami, agrární haldy a valy představují cenné ostrůvky rozptýlené zeleně a slouží jako významná stanoviště či útočiště živočichům. Ve svém souhrnu se tak stávají významnou složkou mozaiky historické kulturní horské krajiny, jež tvoří většinu plochy KRNAP a jeho ochranného pásma. Zároveň jsou takové tvary objektem zájmu výzkumníků, kteří se zabývají historií lidského osídlení.

Antropogenní formy reliéfu vznikající i v nejmladší industriální době, kdy má člověk k dispozici těžkou mechanizaci, mají naopak pro horskou krajinu převážně negativní vliv. Ve svazích vznikly desítky kilometrů lesních svážnic, které lokálně mění vodní režim a zapříčiňují stržovou erozi a murové procesy. Další komunikační prvky typu lanovek, sportovních ploch včetně aplanovaných svahů sjezdovek působí též přírodě velmi vzdálené změny v lokálním reliéfu. V neposlední řadě je třeba jmenovat terénní úpravy v okolí moderních staveb, které však pronikaly a pronikají i do nejvyšších poloh Krkonoš, mimo historické intravilány obcí. Uvažované stavby velkých přehradních hrází a nádrží v Jizerském a Temném dole a Latově údolí by ikonicky završily devastaci reliéfu a přírody Krkonoš v moderní době, k jejich výstavbě však naštěstí nikdy nedošlo a věřme, že také nikdy nedojde.

Pančavský vodopád na karové stěně Labského dolu
tvořené žulou s charakteristickou kvádrovitou odlučností.
Foto Vlastimil Pilous

Ohrožení a ochrana
Hlavním úkolem národního parku je zachování nebo postupná obnova přirozených ekosystémů na převažující ploše jeho území. Jak vyplývá z předchozích odstavců, význam geomorfologických tvarů v krkonošské přírodě je nedocenitelný a jejich ochrana potřebná. Vývoj přírodních tvarů reliéfu podléhá přirozeným procesům, avšak běžně (na výjimky v podobě například povodní či zemětřesení) v podstatně delších časových měřítcích než příroda živá, z toho však plyne jejich praktická neobnovitelnost. Poškození znamená nenahraditelnou ztrátu přírodních tvarů, od kterých se přitom odvíjí značná hodnota národního parku. Přestože naprostá většina tvarů je relativně odolná proti poškození, existují i výjimky, jejichž zranitelnost je dokonce srovnatelná s těmi nejkřehčími zástupci živé přírody. 

Typickým příkladem těch nejzranitelnějších forem jsou tříděné formy strukturních půd. Polygonální či lineární tříděné formy, které vznikly v poslední době ledové zhruba před 30 000 lety a jsou dokladem přítomnosti permafrostu, zůstaly dlouho ušetřeny a byly poškozeny pouze lokálně v souvislosti s výstavbou pohraničního opevnění před II. světovou válkou. Teprve v posledních desetiletích je začali na několika místech podél značených cest rozebírat pro stavbu kamenných mohylek (tzv. mužiků) neukáznění návštěvníci hor a například na Obřím hřebeni byly tyto formy nenávratně zničeny. Více se o problematice ohrožení periglaciálních tvarů zmiňují Křížek, Uxa a Krause (2019).

Zdánlivě méně ohrožené jsou ledovcové morény. Obrovské elevace materiálu transportovaného ledovcem zůstaly po dlouhá období člověkem takřka nepozměněny ani v osídlených oblastech, protože upravovat velké objemy materiálu se nevyplatilo. V posledních desetiletích však výstavba sportovních a ubytovacích objektů spojená často s rozsáhlými zemními pracemi, prováděnými těžkou mechanizací, postihla i tyto tvary. Příkladem jsou kromě výstavby lanových drah a aplanačních ploch sjezdovek hlavně objekty Poustevník a Javor ve Vlčím dole, které nevratně a významně poškodily nejdokonalejší čelní morénu v Krkonoších (Pilous 2019).

Neustále stoupající návštěvnost v letním i zimním období řadí Krkonoše k předním světovým příčkám v tzv. overturismu. Jak ukazují výše uvedené příklady, vzrůstající počet návštěvníků a zejména s tím spojený tlak na pokračující výstavbu a rozšiřování nové sportovní a zábavní infrastruktury postupně zvyšují ohrožení nejen velmi zranitelných, ale i více odolných prvků neživé přírody. Proto je ochraně významných geomorfologických tvarů, zařazených mezi předměty ochrany, věnována pozornost nejen v dosavadním Plánu péče, ale v podrobnější podobě i v připravovaných Zásadách péče pro období 2021–2040. V praxi to znamená, že by již nemělo docházet k vědomým ani nevědomým zásahům do významných forem reliéfu nejen v Krkonošském národním parku, ale ani v jeho ochranném pásmu, jak ze strany neukázněných návštěvníků, tak investorů.

Svahy Luční hory (1555 m n. m.) hostí komplex velmi dobře vyvinutých
kryoplanačních teras a nivačních depresí. Podobně dokonalé formy jinde
ve střední Evropě nenajdeme.
Foto Vlastimil Pilous

Inventarizace tvarů reliéfu
Geomorfologické tvary jsou pro neodborníka často v terénu obtížně rozpoznatelné a identifikovatelné, a tudíž ani posouzení dopadů zamýšlených záměrů není mnohdy snadné a jednoznačné. S ohledem na množství záměrů a požadavků, ke kterým se Správa KRNAP vyjadřuje, není vždy z nejrůznějších důvodů možné přizvat ke spolupráci příslušného specialistu. Pro běžné rozhodování je tak ideální mít k dispozici systematicky pořízené podrobné mapové podklady a popis s databází objektů, a na specialistu se obracet jen ve zvláště složitých či sporných případech. Ty však Správě KRNAP doposud chyběly, protože Krkonoše dosud postrádají podrobné geomorfologické mapování, které by zahrnulo celé území KRNAP a jeho ochranného pásma. Dosavadní geomorfologické práce jsou sice početné, ale zaměřené vesměs lokálně či úzce tematicky. Proto vznikl projekt, jehož hlavním cílem je vytvoření informační geodatabáze sloužící správě národního parku jako podklad pro rozhodování i praktickou ochranu tvarů neživé přírody. 

Oblast Jizerského dolu a jeho pravostranného údolí Havírenského potoka
byla již zmapována v rámci projektu Vlastimilem Pilousem. Červenou barvu mají
ochranářsky nejvýznamnější formy v podobě sesuvů a mrazových srubů, žlutou
a zelenou další tvary s nižším stupněm ochrany – terasy Jizery, kamenná deluvia
a ostatní mrazové sruby. Oranžově jsou značeny antropogenní formy v podobě
agrárních tvarů, plošin nebo například průzkumných štol pro stavbu nerealizované
přehrady a jejich odvalů. Vypracoval David Krause

Projekt „Podrobná inventarizace geomorfologických forem na území Krkonošského národního parku a jeho ochranného pásma“, financovaný z Operačního programu životní prostředí, běží od května roku 2019. Jeho hlavní aktivitou je terénní mapování, které probíhá za pomoci podrobných digitálních dat modelu reliéfu s prostorovým rozlišením 50 cm a výškovou přesností v řádu jednotek centimetrů. Kombinace terénního průzkumu s takto kvalitními daty z laserového leteckého skenování umožňuje doposud nedosažitelnou přesnost v detekci a přesném vymezení forem reliéfu, zejména pak v montánním stupni, v převážně souvisle zalesněných oblastech. Na mnoha místech tak dochází ke zpřesnění dosavadních poznatků, v jiných místech se naopak setkáváme s úplně novými nálezy. Práce postupují po jednotlivých mapových listech 1 x 1,5 km (celkem je území pokryto 500 listy, z nichž některé hraniční mají menší rozlohu), které jsou totožné s již existujícími inventarizačními průzkumy vyšších rostlin. Po prvním roce projektu je v Krkonoších zmapováno již přes 5500 geomorfologických tvarů na území 89 listů. 

Ve vznikající geodatabázi jsou ukládány ke každému geomorfologickému tvaru kromě jeho typu a geneze také stupně jeho ohrožení a ochrany i stručný popis včetně odkazů na případnou literaturu. Ochrana i ohrožení zmapovaných tvarů jsou definovány ve třech stupních. Vyskytují se tak různé kombinace – například izolovaná skaliska typu tor vzdálená od dnešních komunikací mohou mít vysoký stupeň ochrany, ale přitom nízké ohrožení. Naopak již zmíněné strukturní půdy blízko turistických chodníků mají nejvyšší stupeň ochrany a ohrožení zároveň. 

Pohled z Luční hory směrem k údolí Bílého Labe ukazuje názorně kontakt dvou
zcela odlišných typů reliéfu: starých zarovnaných povrchů a mladého erozního
údolí. Foto Zdeněk Patzelt

Kromě ryze ochranářského účelu by geodatabáze měla sloužit i jako hodnotný zdroj informací pro další geomorfologické či multidisciplinární výzkumy, a to i ve spolupráci s výzkumnými institucemi a univerzitami. V neposlední řadě je součástí projektu i popularizace geomorfologických fenoménů mezi veřejností, která bude realizována prostřednictvím připravovaného atlasu geomorfologických jevů Krkonoš, jenž bude kromě zmíněné geodatabáze jedním z výstupů projektu. Hodnota jevů neživé přírody je totiž mezi turisty často přehlížena, přitom ovšem právě reliéf je paradoxně tou nejvíce oceňovanou a vyhledávanou složkou krajiny pohoří, které přijíždějí navštívit.

Poděkování
Projekt „Podrobná inventarizace geomorfologických forem na území Krkonošského národního parku a jeho ochranného pásma“ je podpořen programem OPŽP CZ.05.4.27/0.0/0.0/19_120/0010037.

Seznam použité literatury
Jeník, J. (2008): Anemo-orografické systémy v evropských pohořích. Geografické rozhledy 18/2, 
s. 4–7.
Křížek, M., Uxa, T., Krause, D. (2019): Periglaciální fenomén a problematika jeho ochrany. Ochrana přírody 74/4, s. 24–28.
Migoń, P., Pilous, V. (2007): Geomorfologie. In: Flousek, J. et al.: Krkonoše, příroda, historie, život. Baset. Praha. s. 103–128. 
Pilous, V. (2016): Krkonoše Mountains: A Case Study of Polygenetic Relief. In: Pánek, T., Hradecký, J. /Eds./: Landscapes and Landforms of the Czech Republic. Springer, Cham. s. 177–193.
Pilous, V. (2019): Zalednění Vlčího dolu v Krkonoších a ochrana jeho glaciálních tvarů. Opera Corcontica 56, s. 119–144.