Vlastimil Pilous

Když jsem počátkem loňského června odevzdával článek o pěnovcových vodopádech Českého ráje do Ochrany přírody č. 4/2020, netušil jsem, jakého obratu se téměř vzápětí dočkají Tachovské vodopády. Událost ze 14. června ukázala, že klimatické změny mají ještě další, bohužel fatálnější dopad na existenci tohoto typu vodopádů. Jsou ohroženy nejen stále se zmenšujícími průtoky na malých pramenných vodotečích, jak je uvedeno v prvním článku, ale ještě víc mimořádně velkými průtoky při extrémních srážkových epizodách, jejichž frekvence na našem území v důsledku klimatických změn stále stoupá.

Pěnovcová ložiska a jejich reliéfové formy patří navzdory relativně malému plošnému rozsahu většiny lokalit k mimořádně významným a cenným objektům celé řady vědních disciplín od paleontologie přes malakozoologii, botaniku až po geomorfologii a kvartérní geologii jako celek. Tomu odpovídá i pozornost, kterou těmto lokalitám věnuje ochrana přírody, a proto jak u nás, tak na Slovensku, ale i v mnoha dalších zemích jsou pěnovcová ložiska zákonem chráněná, ať již jako součást větších územních celků, nebo objektem přímé ochrany v úrovni přírodních rezervací nebo přírodních památek.

Georeliéf tvoří základ přírodního bohatství našich nejvyšších hor, přičemž některé jeho formy jsou unikátní nejen ve středoevropském měřítku. Přestože se ve srovnání s živou přírodou na první pohled může její neživá složka zdát méně zranitelná, dosavadní zkušenost i vzrůstající tlak člověka naznačují, že i geomorfologické fenomény je v národním parku třeba cíleně chránit. Tím spíš, když je jejich poškození v naprosté většině případů nevratné a analogie znovuosídlení či reintrodukčních opatření jako u živočišných a rostlinných druhů zde nepřichází v úvahu. Na území KRNAP a jeho ochranného pásma byl proto zahájen projekt, který má za cíl podrobně zinventarizovat všechny zdejší geomorfologické jevy a podpořit tak jejich budoucí ochranu.