Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 1/2021 — 26. 2. 2021 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf

Povodeň na Tachovských vodopádech

Autor: Vlastimil Pilous

Povodeň na Tachovském potoce
Čtrnáctého června 2020 mezi 12.20 a 12.50 došlo v Českém ráji k extrémní srážkové události. Nejbližší srážkoměrná stanice v Turnově naměřila během půl hodiny téměř 24 mm srážek, podle následků však lze předpokládat, že právě v prostoru Troskovic to bylo ještě podstatně víc, snad i násobně. Mimořádně velké rozdíly v úhrnu srážek na vzdálenost pouhých jednotek kilometrů, nebo dokonce i jen stovek metrů, jsou při podobných událostech známou skutečností. Tato zdánlivě lokální záležitost by nestála za tolik pozornosti, kdyby Tachovské vodopády nepatřily z hlediska typologického i genetického mezi naše nejvýznamnější a možno říci nejcennější přírodní lokality.

Hladina Tachovského potoka se v rokli s vodopády zvedla v závislosti na šířce dna o 1–2 m. Už propustek silničky v Tachově, vsi nad vodopády, který je po většinu roku suchý, nestačil (mohl se i ucpat) a přes vozovku tekl 6–7 m široký proud.

Dopady povodně na pěnovcové vodopády
Zdánlivě bychom se mohli domnívat, že povodňové přívaly mohou suplovat zvýšené průtoky tavných vod, které mají na vodopády sanitární účinek a na jejichž současnou absenci upozorňuji v předchozím článku. Případ Tachovských vodopádů však ukázal, že je tomu přesně naopak. Mezi průtokem tavných vod malých svahových toků s plošně omezeným povodím (v případě Tachovského potoka nad vodopády zhruba 27 ha) a extrémními srážkovými událostmi je řádový rozdíl. V našich klimatických podmínkách (např. na rozdíl od subaridních oblastí) má rychlost tání sněhu až na úplné výjimky své limity, a u tak malých toků se hladina zvyšuje jen v řádu centimetrů, optimálně k šetrnému odstranění listí, tenkých větví a klacků. Přívalové proudy, kdy se hladina zvedá o celé desítky centimetrů až jednotkové metry, mají kinetickou energii řádově jinou a dokážou unášet i silné větve a části kmenů, jejichž nárazy a údery jsou pro křehký subrecentně-recentní pěnovec velmi nebezpečné. V případě Tachovského potoka k tomu přistupuje další, ještě nebezpečnější faktor. Svahové sedimenty (koluvium) v jeho povodí nad vodopády obsahují rozměrnější úlomky pískovce a hlavně čediče, rozvlečené ze zvětralin na úpatí vulkanického skalního výchozu Trosek i níže do svahů. Takové úlomky dokážou povodňové přívaly vzhledem k velkému sklonu toku bez problémů transportovat celé stovky metrů, a právě ty způsobily svou údernou silou největší škody na zdejších pěnovcích.

Stav Tachovského vodopádu po povodni. Černě označené jsou plochy
a linie, kde došlo k eroznímu odlámání největších kusů pěnovce,
dole volné úlomky pěnovce (tečkovaně skryté části).
Dobře patrné je téměř celoplošné erozní obroušení skoro celé vodopádové
stěny, zbavené vegetace. Foto Vlastimil Pilous

Pěnovcová masa hlavního Tachovského vodopádu byla těmito pevnými složkami silně narušena a poškozena. Ve spodní části vodopádu došlo k odlomení dvou velkých kusů pěnovce v pravé části (ve směru toku) a dvou menších vlevo, nad menším vchodem do jeskyně. Skoro celá plocha vodopádu byla proudem a jeho pevnými složkami téměř souvisle erozně obroušena, což vedlo k zániku vrstvičky řas a mechorostů, které mají zásadní podíl na tvorbě pěnovce. Po stranách největšího odlomeného kusu zůstaly zachovány dvě tenké skořepiny, vyčnívající až 30 cm do úrovně bývalého povrchu, jejichž odlomení erozí či mrazem je jen otázkou času. V odlomené ploše jsou patrné nově obnažené konzervy a střepy ukazující, že v minulých decenniích zde muselo srážení pěnovce postupovat relativně rychle, s čímž je ale vzhledem k minule popsaným následkům klimatických změn nyní konec, nebo alespoň dojde k jeho zásadnímu zpomalení. Naopak vzhledem k narušení původního, zaobleného a kompaktního povrchu vodopádové stěny s rostlinnými organismy, který do určité míry omezuje prosakování vody dovnitř pěnovcového tělesa, lze předpokládat urychlené mrazové trhání horniny, nemluvě o další urychlené destrukci při případných dalších povodňových přívalech (které zde soudě podle stavu vodopádu v minulosti přinejmenším řadu desetiletí nebyly). Podle nejhoršího scénáře může být proto tato událost začátkem zániku vodopádu v dnešní podobě.
Změna nastala i u prostředního vodopádu se skalním mostem, u kterého vymlel příval na úpatí téměř 1  m hluboké vývařiště a zničil úpatní část pěnovcového kuželu na úpatí stěny. Výška skalního mostu se tím sice zvýšila, ale současně to upozornilo na nebezpečí možnosti jeho zániku v důsledku podobných přívalů. Na skalních blocích a jednom stromu několik metrů nad vodopádem se naštěstí vytvořila velká bariéra z unášených větví a kmenů a nelze vyloučit, že most zachránila. Kdyby vznikla přímo v otvoru nad mostem, jeho tenká klenba mohla být snadno prolomena.

Prostřední Tachovský vodopád s výrazným povodňovým výmolem (vývařištěm)
na úpatí a bariérou naplavených silných větví těsně nad skalním mostem,
která ho nejspíše ochránila před možnou destrukcí. Foto Vlastimil Pilous

Zásadním způsobem se projevil příval i na nejspodnějším vodopádovém stupni, který je z velké části pouze úklonného typu. Některé jeho partie představují pískovcový žlab, který byl místy vystlán jen okolo 30  cm mocnou vrstvou pěnovce. Ta byla z velké části nebo i zcela vymleta až na pískovcové podloží. Téměř bez poškození z přívalu vyšla jen svislá stěna na spodní části tohoto stupně, přes kterou voda přetékala parabolickým obloukem bez kontaktu s podložím.

Porovnání s Veseckým Plakánkem
Zajímavé srovnání nabízí pěnovcový vodopád ve Veseckém Plakánku, kde povodňový průtok nebyl zdaleka tak velký. Poškození je zde patrné na jediné plošce, velké řádově jen dm², na úpatí nejvyšší svislé části, kam dopadala voda nejsilnějšího ramene. Zásadní je, že vedle úplného očištění od organických zbytků zde nedošlo k destrukci mechové a řasové vegetace. Podle situace v celém údolí je zřejmé, že zde byl úhrn srážek celkově menší než v okolí Troskovic, ale rozhodující rozdíl je v tom, že vodopád je napájen pouze jediným pramenem. Povrchový stok z výše položených svahů se zde naštěstí omezuje řádově na pouhé ary.

Detail ze spodního Tachovského vodopádu. V pískovcovém žlabu zůstal jen malý
zbytek pěnovce. Vpravo je černou linií vyznačená původní výška pěnovcové výstelky.
Vlevo (bíle) zbyla jen slabá pěnovcová kůra, zbytek pěnovcové masy ve žlabu
byl erozí odstraněný až na pískovcové podloží. Foto Vlastimil Pilous

Hrozba do budoucna i jinde
Povodeň u Tachovských vodopádů ukazuje, že podobné reliéfové mikrotvary jsou ohroženy v důsledku klimatických změn ještě ničivějšími faktory, než jaké ukazoval první článek. Na rozdíl od tam popsaných umělých sanitárních opatření, kterými je možné tyto tvary ochránit, však nelze extrémním přívalům zabránit. Můžeme tak být bohužel svědky zanikání unikátních reliéfových forem v relativně krátké době z příčin, za které si bohužel můžeme sami. Současně se jedná o varování, jaký osud může potkat jediné naše další podobné lokality v Císařské rokli a Kodě v Českém krasu, které mají navíc i vysokou estetickou hodnotu.