Podrobné vyhledávání v článcích

Světlo a voda patří k základním činitelům zdárného rozvoje života ve všech lesních ekosystémech. Zejména pak v těch, jejichž součástí jsou vzácné a na kvalitu potravy zvlášť náročné organismy. Jde-li o lužní lesy, především o unikátní jihomoravský luh, platí to dvojnásob. A poněvadž právě zde se už řadu let oba faktory projevují velmi negativně a čas neúprosně kvapí, pokusím se k určité nápravě tohoto neblahého stavu přispět. Definitivní znění některých nových záchranných programů, týkajících se i druhů žijících na tomto území, dosud MŽP neschvalovalo, a proto tu ještě je možnost alespoň něco z dále navrhovaného postupu akceptovat. 

Okáč skalní (Chazara briseis) patří mezi nejohroženější druhy motýlů České republiky. Ještě v roce 2006 bylo zaznamenáno 1323 jedinců okáčů skalních v Českém středohoří na několika kopcích. Nejvíce jich připadlo na Ranou, Oblík a Srdov. Od té doby populace vyhynuly na Oblíku i Srdově a rapidně se snížil počet jedinců i na Rané. I když v současné době se početnost na Rané ustálila, nelze říci, že okáč má definitivně vyhráno. V rozsáhlé autekologické studii, která byla provedena v roce 2006, bylo zjištěno, že pro dlouhodobé přežití okáče skalního je nezbytné zajištění metapopulační dynamiky. Což znamená, že je nutné znovu obnovit populace na původních lokalitách, které se v Českém středohoří vyskytovaly.

V průběhu posledních dekád se střední Evropa výrazně oteplila, což se odráží v proměnách hmyzí fauny. Nejvýraznějším příkladem je šíření kudlanky nábožné (Mantis religiosa), která během 90. let obsadila od jihu celou Moravu včetně Jeseníků a Beskyd, přes Svitavsko pronikla do Čech a dnes ji najdeme nejen ve středočeských nížinách, ale i v Podkrkonoší či na Českomoravské vysočině. Za expandující motýly zmíníme ohniváčka  černočárného (Lycaena dispar), který se šíří rychlostí i směrem podobným kudlance; okáče voňavkového (Brintesia circe) nebo otakárka ovocného (Iphiclides podalirius).

Krasové oblasti severní Moravy a Slezska prodělaly dlouhodobý a složitý geologický vývoj. Horniny, které utvářejí tato území, prošly procesy metamorfózy. Tím došlo k přeměně původních organogenních vápenců devonského stáří na vápence krystalické, tedy mramory. Nejrozsáhlejším jeskynním systémem vytvořeným v mramorech u nás je podzemní soustava jeskyně Na Pomezí – Liščí díra s délkou téměř dva kilometry. Před 70 lety byly prostory jeskyně Na Pomezí zpřístupněny veřejnosti.

„Kdo ví, nepředvídá, kdo předvídá, neví.“
Lao-c´ 
(4. nebo 6. století př. n. l., 
pokud ovšem existoval)

Při volbě mezi alternativami bychom se měli ptát nejen na to, jak překonat bezprostřední hrozbu, ale také v jakém světě chceme žít, jakmile bouře kolem pandemie přejde.  

Přírodní oblast Bavorský les ― Šumava v době ledové
Vědecká řada, sešit 20
Vydal: National Park Bayerischer Wald, říjen 2019

Dne 31. března se uzavřela téměř 95 let trvající životní dráha Otakara Leiského ― zoologa, profesionálního ochránce přírody a zakladatele první dobrovolné ochranářské organizace, Sboru ochrany přírody při Společnosti Národního muzea, později TISu ― Svazu pro ochranu přírody a krajiny. Ota se zásadním způsobem podílel i na záchraně a uchování genofondu huculských koní. Jeho heslo „Poznej a chraň“ už mezi ochranáři zdomácnělo a dostalo se do povědomí široké veřejnosti. Zemřel v předvečer Dne ptactva, o který se tak významnou měrou u nás zasloužil.