Podrobné vyhledávání v článcích

Široká veřejnost dosud vnímá Afriku jako ohromný přírodní ráj tvořený savanami a deštnými pralesy, v nichž se to doslova hemží velkými volně žijícími živočichy. Skutečnost bývá bohužel velmi odlišná. Tamější příroda byla na většině ploch drsně přeměněna v zemědělsky využívané prostory a původní charakter prostředí se uchoval pouze v různě velkých fragmentech.

„Vážení návštěvníci, vítejte v našich jeskyních. Je zakázáno dotýkat se krápníkové výzdoby, vstupovat mimo chodníky a vzdalovat se od skupinky. Dávejte si pozor na kluzké schody a místy nízký strop“. To jsou věty, které patří k úvodu každého výkladu průvodce v našich zpřístupněných jeskyních. Jak ale vypadala taková prohlídka před více než sto lety?

Svahové pohyby jsou přirozenou součástí Českosaského Švýcarska. Patří k nim zejména skalní řícení, která utvářela typickou krajinu této oblasti s útlými skalními věžemi a vysokými pískovcovými stěnami, tolik oblíbenou turisty i horolezci. Skalní řícení však mohou být velkou hrozbou pro obyvatele Labských pískovců i pro návštěvníky národního parku a je nutné se s tímto nebezpečím vypořádat. Proto existuje při Správě národního parku České Švýcarsko oddělení geologie – skalní četa, se sídlem v obci skalními říceními nejohroženější – ve Hřensku.

Želvy jsou součástí české přírody od nepaměti. V současnosti se v naší přírodě můžeme nejčastěji setkat s želvou nádhernou, která je však u nás druhem nepůvodním, pocházejícím z USA. S velkou dávkou štěstí ale můžeme spatřit i druh původní – želvu bahenní. Její pozorování však není jednoduché, a tak je tento druh pro většinu Čechů neznámý až tajemný. Přestože se u řady populací jedná o vysazené jedince, otazníky o původu některých z nich přetrvávají a zůstává tedy možnost skrytého přežívání původních želv. Každopádně je důležité se tímto druhem zabývat a podniknout taková účinná opatření, aby želva bahenní zůstala i nadále součástí české fauny.

Od roku 2012 probíhal společný česko-německý výzkumný projekt satelitní telemetrie chřástala polního (Crex crex). Oficiálně tříletý projekt pokračuje v satelitním sledování jednoho ptáka i v současné době. Výzkum byl financován z Programu přeshraniční spolupráce, CÍL 3 Česká republika – Svobodný stát Bavorsko 2007–2013, nositelem projektu byla Zoologická a botanická zahrada města Plzně a LBV (Landesbund für Vogelschutz) Cham, finančním partnerem byl Plzeňský kraj. Projekt byl realizován na území Plzeňského kraje v Českém lese a na Šumavě, v Karlovarském kraji ve Slavkovském lese a v okrese Cham v Bavorsku.

Evropsky významná lokalita Lánská obora patří z hlediska biodiverzity k nejvýznamnějším lokalitám nejenom v rámci Čech, ale i celé České republiky a střední Evropy. Předmětem ochrany je šest stanovišť a čtyři druhy – tesařík obrovský, páchník hnědý, kovařík fialový a velevrub tupý.

Je tradovaným mýtem, že odumření dospělého lesa vede ke vzniku povodní, či naopak k vyschnutí povodí a k úbytku vody v tocích. Argumentace se pak používá podle dané situace. Zatímco po sérii bleskových povodní v letech 2011–2012 posloužil částečně bezzásahový režim v NP Šumava jako zdůvodnění „povodní“, pak v letech 2014 a 2015 pro změnu ke zdůvodnění „katastrofálního sucha“. Jaká je ale realita? To se pokusíme ukázat na dlouhodobých datech měřených na Modravském potoce již od roku 1949.

Zatímco v prvním a druhém dílu seriálu jsme se zabývali převážně sídelní zelení ve městech, dnes se podíváme na problematiku zeleně na vesnicích a na to, jak sídelní zeleň souvisí s krajinným rázem. V tomto dílu se budeme opírat především o metodiky zaměřené na tradiční druhovou skladbu pěstovaných rostlin v kulturní krajině. Metodiky i praxe hodnocení krajinného rázu zatím vegetaci obecně dost opomíjejí, přestože významným způsobem obohacuje jak charakter krajiny, tak dotváří její identitu a individualitu.