Zaměřeno na veřejnost

V letech 2003 až 2005 jsem pracoval na realizaci projektu, který byl zaměřen na zvyšování povědomí o soustavě Natura 2000. Jeho hlavními součástmi bylo značení místních výrobků v územích Natura 2000 a ekologická výchova. Značení regionálních produktů si nekladlo za cíl nahrazovat žádné dosud zavedené certifikáty (např. kvality, ekologické šetrnosti), jeho hlavním smyslem bylo a je zdůraznění a garance původu výrobků ve velkoplošném chráněném území. I přes prvotní nezájem se podařilo vybudovat systém regionálních značek, které dnes používá 24 regionů po celé republice.

Asociace regionálních značek, o.s. (ARZ) je založena na jednotných principech a pravidlech udělování značky ve všech členských regionech a na jednotném grafickém stylu značek i propagačních materiálů. Značenípodporuje řemeslné výrobky, potraviny a přírodní produkty šetrné k životnímu prostředí, se zaručeným původem z daného území a s vazbou k tomuto území vyjádřenou naplněním (některého nebo všech) specifických kritérií týkajících se tradice, podílu ruční práce, podílu místních surovin a specifičnosti pro daný region. U služeb se hodnotí celkový přístup provozovatele s důrazem na regionální charakter – tj. např. využívání místních produktů, nabídka programů seznamujících s regionem a ekologická šetrnost. U zážitků je podstatná jedinečnost a vztah k regionu. Základní podmínkou pro udělení regionální značky ve všech kategoriích je plnění zákonných předpisů a norem pro daný provoz (hygienické a technické normy, bezpečnost práce apod.).

Pět tisíc kilometrů od vchodu do svého areálu provozuje Zoo Praha Toulavý autobus. Jeho základna se nachází v kamerunském městečku Somalomo u vstupu do biosférické rezervace Dja, na své cesty však vyjíždí z různých vesnic v okolí této rezervace. Se školními dětmi a jejich doprovodem pak míří do záchranných stanic pro primáty – do Mefou a do Limbe. Projekt je vyvrcholením dosavadních snah pražské zoo o ochranu goril nížinných a jejich prostředí ve střední Africe.

Možná jste si před lety kladli otázku, zda je opravdu nutné zakládat pro vaši organizaci internetové stránky. U institucí, které se snaží o širší společenský dopad, jde dnes v podstatě o nezbytnost. Podobná otázka visí ve vzduchu i v souvislosti se sociálními sítěmi.

Lužnice patří k nejoblíbenějším vodáckým řekám v České republice, Mezi ostatními řekami má zvláštní postavení, protože je považována za kolébku českého vodáctví. Tato skutečnost klade velké nároky na orgány ochrany přírody, jejichž hlavním cílem je zde zachování biologických i krajinotvorných funkcí řeky a maximální eliminace negativních vlivů působících na kvalitu vodního prostředí i biotopy na ně vázané při využití rekreačního potenciálu toku. Téměř celý úsek přírodního toku Lužnice na území CHKO Třeboňsko je dnes chráněn soustavou maloplošných chráněných území v kategoriích přírodní rezervace (PR) a národní přírodní rezervace (NPR), přesto i nejcennější biotopy jsou z velké části zpřístupněny pro širokou veřejnost.

V Beskydech existuje silná tradice poznávací turistiky, ať už jde o organizované skupiny (senioři, školy v přírodě, letní tábory), nebo o „pouhé“ milovníky a pozorovatele přírody. Mnozí by o horách rádi věděli více, než jsou schopni najít v knihách, mapách či na internetu.

V každoroční kampani Pták rokupředstavila Česká společnost ornitologická (ČSO) široké veřejnosti druhy avifauny České republiky, přibližující konkrétní problémy ochrany přírody a krajiny. Po více než dvou desetiletích došlo i v této tradiční celostátní akci k výrazné změně.

Dva státy, čtyři velkoplošná chráněná území, jediná pískovcová krajina. I tak je možné popsat přeshraniční oblast Českého a Saského Švýcarska, jejíž jádro tvoří dva národní parky obklopené dvěma chráněnými krajinnými oblastmi. Správy těchto území své aktivity v oblasti práce s veřejností již řadu let koordinují. Potenciál pro spolupráci tím však zdaleka není vyčerpán. S ustupujícím významem politické hranice se naopak otevírají nové možnosti pro utváření jediné a zřetelné identity regionu Českosaského Švýcarska.

Prakticky od samého počátku existence Krkonošského národního parku byla vedle ryzí ochrany přírody velká část aktivit věnována práci s veřejností. Již v 70. letech 20. století se začaly rodit základy zdejší ekologické výchovy, bylo zřízeno první pobytové školicí středisko ochrany přírody na Rýchorské boudě a síť informačních středisek. Správa KRNAP se v oblasti práce s veřejností vždy snažila udávat tempo a zkoušet nové věci i postupy. A je tomu tak dodnes.