Karel Chobot

Teze nastavení současného systému zvláštní druhové ochrany přírody pocházejí z druhé poloviny osmdesátých let minulého století. Uvedeny v život byly zákonem o ochraně přírody a krajiny v r. 1992 a od té doby se až na menší úpravy v souvislosti se vstupem do Evropské unie téměř nezměnily. Za třicet let se poznání významně posunulo, značně se proměnil stav naší přírody a krajiny. Dlouhodobě působící negativní vlivy jsou dnes ještě znásobené dopady změny klimatu. Je zjevné, že nástroje druhové ochrany jsou v řadě ohledů zastaralé a jejich účinnost je nedostatečná. Nedokážeme čelit úbytku druhové diverzity a účinně chránit prostředí, biotopy jednotlivých druhů, jako základní podmínku jejich existence. Řada potřebných změn je realizovatelná úpravou metodik a přístupů v zajišťování výkonu státní správy a nastavením ekonomických nástrojů bez nutnosti změn legislativy, avšak účinnější ochranu a vytvoření podmínek pro zajištění péče o nejohroženější druhy lze zajistit pouze prostřednictvím nové právní úpravy v oblasti zvláštní druhové ochrany.

Jen pár hodin po zprávě o napadení Ukrajiny Ruskem šokovala naši botanickou veřejnost zpráva o odchodu jednoho z nejvšestrannějších odborníků s geniální pamětí. Vítek byl nejen vědec, učitel, ochranář, ale také zábavný společník, muzikant a především dobrý člověk. Protože jeho profesní život byl velmi úzce spojen s ochranou přírody, chtěli bychom v následujících řádcích přiblížit Vítka právě z tohoto pohledu.

Invazní nepůvodní druhy se řadí společně s rostoucím využíváním přírodních zdrojů, znečišťováním životního prostředí a změnou klimatu k hlavním negativním faktorům ohrožujícím samotné původní druhy i biodiverzitu původních ekosystémů. Nadto mohou být příčinou vysokých ekonomických škod či negativně působit na lidské zdraví. Kvůli schopnosti šíření invazních druhů není většinou efektivní osamocený přístup k jejich managementu na úrovni jednotlivých regionů či zemí, ale cílená strategie přesahující hranice států. Proto bylo v Evropské unii přijato nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů, které bylo novelizací zákona o ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb.) a okrajově dalších souvisejících právních předpisů implementováno do českého právního řádu s účinností od 1. 1. 2022.

Česká republika patří dlouhodobě k zemím, ve kterých společnosti nakupující dřevo pro své FSC výrobky používají nejvíce FSC kontrolovaného dřeva (FSC Controlled Wood). Tento text představuje, co to v praxi pro český lesnicko-dřevařský sektor znamená a jakou roli v tomto mechanismu hraje ochrana přírody.

Nálezová databáze ochrany přírody spravovaná Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR je se svými téměř 27 miliony údaji nejobsáhlejší databází nálezů organismů v ČR a svým objemem dat může směle konkurovat obdobným databázím v zahraničí. Prostým přepočtem počtu nálezů na plochu našeho státu pak můžeme zjistit, že na každý km² připadá průměrně 340 nálezů. Při bližším zkoumání ale zcela logicky zjistíme v rozložení dat obrovské rozdíly. Vedle lokalit s tisíci nálezy je i řada „bílých“ míst, kde zkrátka jakékoliv údaje chybí.

V prosinci loňského roku vyšlo díky péči středočeského regionálního pracoviště AOPK ČR, nové, již 34., číslo sborníku Bohemia centralis. Graficky ucelená modrá řada tak byla doplněna o další svazek, tentokrát opět monotematicky regionálně zaměřený. Po Kokořínsku, Českém krasu a Křivoklátsku došlo i na další, nejmladší středočeskou CHKO – Brdy. Nový svazek shrnuje výsledky dvaadvaceti studií zadaných AOPK ČR v uplynulých čtyřech letech, jejichž cílem bylo doplnit a rozšířit dosud poměrně kusé znalosti o přírodě Brd, ve smyslu dnešního území CHKO, resp. území bývalého vojenského újezdu. Studie tohoto svazku hodnotí geomorfologii, krajinný pokryv, vybrané hydrologické problémy a faunistiku obratlovců a vybraných skupin bezobratlých.

Poslední článek k danému tématu v Ochraně přírody (6/2012) nesl název Nálezová databáze ochrany přírody a služby veřejnosti. Popisoval veřejné karty druhů, síťové mapy rozšíření a otevřené číselníky. Tento text je vlastně jeho pokračováním, otevření databáze veřejnosti totiž v současnosti dosahuje svého maxima. Od vydání předchozího textu v roce 2012 se otevření databáze posunulo na další úroveň. Od října roku 2017 byla otevřena vlastní nálezová data u neohrožených a nechráněných druhů. Nyní nastává dlouho očekávané maximální otevření, neveřejné zůstanou pouze citlivé údaje.

Existenci velké části ohrožených druhů nelze v podmínkách České republiky dlouhodobě zajistit pouze prostřednictvím soustavy chráněných území. Patří mezi ně také zvláště chráněné druhy velkých savců. Pro ochranu jejich biotopu je proto třeba zapojit dostupné nástroje ovlivňující využití krajiny; základním je územní plánování.

Druhová ochrana v České republice je tradičně založena převážně na ochraně jedinců a na ochraně omezených výskytů v chráněných územích. Dlouhodobou existenci většiny ohrožených druhů nelze pouze s využitím soustavy chráněných území zajistit a ochrana jedinců těchto druhů na ostatním území není efektivním nástrojem k zajištění dlouhodobé existence druhů v naší krajině. Mnoho let trvají snahy o legislativní změny a posun směrem k biotopové ochraně, opakovaně se tento úkol objevuje v různých koncepcích a strategiích, naposledy v aktualizované Strategii ochrany biodiverzity (2016). Potřebná legislativní změna v druhové ochraně však bude ještě dlouhá cesta. Proto je potřebné účinně využívat i nástroje obecné ochrany přírody, nastavení pozitivně stimulujících ekonomických nástrojů (především v rámci společné zemědělské politiky) a nástroje určující využití krajiny. Základním nástrojem pro regulaci využití území je proces územního plánování.

Sekce přírodovědných atlasů a určovacích příruček na českém knižním trhu byla aktuálně obohacena o tematicky výjimečné dílko: Mnohonožky České republiky Pavla Kocourka, Karla Tajovského a Petra Dolejše.