Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 2/2022 — 21. 4. 2022 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf

Vzpomínky na Vítka Grulicha

autoři: Ivana Jongepierová, Pavel Lustyk, Karel Chobot

Ivana Jongepierová

S Vítkem jsem se poprvé potkala v roce 1985 na setkání muzejních botaniků ve Žďárských vrších – já pracovník Vlastivědného muzea v Olomouci, on Regionálního muzea v Mikulově. Dodnes si pamatuji to nadšení, které z něj čišelo, když mi ukazoval různé ostřice na jednom rašeliništi, pro mne docela exotickém biotopu. Když jsem začala pracovat na Správě CHKO Bílé Karpaty, stal se Vítek mým odborným guru. Patřil k zakládajícím členům Botanické sekce a měl zásadní vliv na nasměrování činnosti a vytyčení prioritních úkolů, jak to dokládá i text v prvním zápise z 30.–31. října 1986: „… dr. Grulich zpracoval metodiku sledování a přehled ohrožených a vzácných druhů rostlin CHKO Bílé Karpaty. … Jedná se především o podchycení a registraci priorit, na niž by měla navázat praktická ochranářská činnost Správy CHKO a jejích dobrovolných spolupracovníků…“ Každoročně se setkání Botanické sekce účastnil až do roku 2006, později už dával přednost výpravám do exotických destinací. Metodicky se Vítek také podílel na ochranářském mapování okresu Hodonín, které koncem osmdesátých let probíhalo z iniciativy Odboru kultury ONV Hodonín a přineslo první ucelenější poznatky o stavu zdejší přírody. S Vítkem jsme tehdy také zpracovali návrhy na zajištění legislativní ochrany několika lokalit (Horky, Moravanské louky, Očovské louky), které byly vyhlášeny chráněným přírodním výtvorem. Od plánovaného asfaltového koberce se podařilo zachránit také pás podél železnice Rohatec – Moravský Písek, současnou NPP Váté písky. V dalších letech jsme se s Vítkem setkávali na různých exkurzích – floristických kurzech ČBS, akcích Orchidea klubu, brněnské fakulty aj. Nezapomenutelné byly i jeho cestopisné přednášky pro veřejnost (kromě Veselí nad Moravou byl pravidelným hostem i v Jihlavě a řadě dalších měst), kdy dokázal velmi poutavě povídat nejen o kytkách, krajině, ale i historii a kulinářských specialitách. Provedl nás tak Ománem, Etiopií, Réunionem či Jižní Afrikou. Procestoval více než 40 zemí světa na několika kontinentech a v každém koutě určoval a poznával rostliny. Patřil k nejlepším českým znalcům světové flóry. V posledních letech jsme od něj a Aleny Vydrové koncem roku pravidelně dostávali útlý kalendář exotických rostlin, které společně vyfotografovali na svých cestách.

Pavel Lustyk

S Vítkem jsem se poprvé setkal také v roce 1985. Coby student tehdejší VŠZ v Lednici na Moravě jsem vyrazil do nedalekého Mikulova do muzejního herbáře a Vítek mi ochotně a s jeho typickým zápalem ukazoval položky nejvýznamnějších rostlinných druhů z Pálavy a blízkého okolí. Když jsem potom v roce 1988 nastoupil na Správu CHKO Beskydy, vídali jsme se častěji na různých botanických exkurzích, ale především na floristických kurzech ČBS, kde byl pro účastníky jedním z nejvyhledávanějších vedoucích exkurzních tras právě pro svůj sugestivní výklad. Vítek byl přirozenou vůdčí osobností naší floristiky a v posledních téměř třiceti letech také předsedou Floristické sekce ČBS. Poté, co přešel v roce 1991 z mikulovského muzea na brněnskou katedru botaniky a já o dva roky později na brněnské pracoviště dnešní AOPK ČR (tehdy VaMP ČÚOP), potkávali jsme se celkem pravidelně. Zejména pak zahraniční botanické exkurze Ústavu botaniky a zoologie, při kterých vynikala Vítkova znalost celé evropské flóry, byly opravdovým zážitkem, a to i společenským. Vítek totiž neudivoval jen vědomostmi botanickými a historickými, ale také nekonečnou zásobou vtipů a písniček. Kolem roku 2000 startoval projekt mapování biotopů soustavy Natura 2000 a bylo jasné, že botanik Vítkova rozhledu a schopností se mu nemůže vyhnout. Zapojil se do něj s vervou a nadšením jako mapovatel, ale od počátku hrál také významnou roli při různých konzultacích, terénních výjezdech (naposledy jsme spolu byli na Šumavě v červnu loňského roku) a stejně tak při sestavování metodických materiálů. To nakonec dokládá i jeho spoluautorství na Katalogu biotopů ČR, ale to je jen jedna z mnoha věcí, na kterých se v rámci tohoto projektu podílel; zmínit všechny snad ani nejde.

Ukrajina, Vynohradiv (zahraniční exkurze Ústavu botaniky a zoologie PřF MU v Brně), 15. 6. 2008. Foto Pavel Lustyk

Karel Chobot

S Vítkem jsem měl příležitost se setkávat záhy po mém nástupu na AOPK ČR v roce 2003, poté, co jsem dostal za úkol i organizaci mapování biotopů. Vítkovy příspěvky byly nedílnou součástí rozsáhlých mapovatelských a koordinátorských diskusí, při kterých úročil svůj široký rozhled a nešetřil vtipem. Jeho hluboký zájem o floristiku, stejně jako blízký vztah a pochopení pro činnosti Agentury ho záhy přivedly i k Nálezové databázi, přirozeně k datům o cévnatých rostlinách. Stal se jedním z prvních (a stále ojedinělých a vzácných) aktivních garantů (tedy revidentů, kontrolorů a vládců nad daty či Vítkovými slovy „databázových exorcistů“) mimo AOPK ČR. Často tak s detektivním talentem a vtipem odhaloval chyby autorů průzkumů, které napravoval, a významně tak pomáhal obsah databáze (tedy podklady pro ochranu přírody) vylepšovat. Pochopení pro cíle AOPK ČR projevil právě i jako autor Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR. Při jeho sestavování těsně před rokem 2012 a následně i pro jeho další vydání v roce 2017 byl Vítek jednoznačnou autoritou. Navíc edice 2017 není jen novým seznamem, je seznamem prvním podle mezinárodně uznávané kategorizace. Vítkova erudice i mezinárodní rozhled tak vlastně vedly i ke sladění české botanické tradice s mezinárodními strategiemi.

Vítek aktivně spojoval akademické prostředí s ochranou přírody se vzácným pochopením a vlastně i účastí na obou stranách. Je velmi těžké se smířit s tím, že už od něj nikdy neuslyšíme „a tuhletu znáš?“, že nám už nikdy nezkontroluje herbářové položky či neopraví chybný údaj v databázi. Doufáme jen, že se teď raduje z nových, jemu dosud neznámých kytek a objevuje úplně nové světy.    ■

Vítku, děkujeme za ty chvíle,
které jsme s Tebou prožili.

 

Úvodní foto: Bulharsko, Debovo (zahraniční exkurze Ústavu botaniky a zoologie PřF MU v Brně), 14. 6. 2004.  Foto Pavel Lustyk