Zaměřeno na veřejnost

Každá veřejnosti zpřístupněná jeskyně je vždy, méně či více, poznamenána stopami lidské činnosti. Ať už to jsou terénní úpravy, zavedení elektroinstalace, nutná technická vybavení či prvky související s bezpečností průvodců a návštěvníků. I v dobách, kdy návštěvy jeskyní nebyly organizovány, často docházelo k různým umělým zásahům. Vytvářely se otvory do stěn pro umístění loučí, byly zvětšovány průchody a budována schodiště pro snazší přístup. Pozdější změny pak souvisely s cíleným zpřístupňováním pro veřejné prohlídky. Ne vždy však byly vedeny citlivě. Často docházelo k poškození krápníkové výzdoby nebo k úpravám, které nebyly pro daný účel přiměřené.

Moravský kras s unikátní živou i neživou přírodou, pozoruhodnou historií i památkami patří k nejvyhledávanějším turistickým cílům v ČR. Pět veřejnosti přístupných jeskyní ročně navštíví přes 350 000 turistů. Územím prochází hustá síť turisticky značených pěších a cyklistických tras.

Správa NP Šumava realizuje environmentální výchovu ve čtyřech střediscích environmentální výchovy – ve Vimperku, v Kašperských Horách, ve Stožci a od letošního května také na Horské Kvildě. Jak se podařilo vybudovat tuto jedinečnou činnost, kterou ročně vyhledá okolo 8 000 účastníků? V článku představím aktivity pracovníků Správy NP Šumava, díky kterým se potvrzuje motto středisek environmentální výchovy, že „Národní park Šumava je tou nejlepší učebnou pod širým nebem“.

V lednu roku 2014 byl vrchlabský Krtek ředitelem Správy Krkonošského národního parku Janem Hřebačkou otevřen (skutečně ťal nožem do marcipánového krtka obecného), architektem Petrem Hájkem oživen (první veřejnou exkurzí po krtčím okolí a jeho útrobách) a teď se tým lidí z pracoviště ekologické výchovy snaží, aby nám Krtek žil (tedy aby do něj chodili lidi a užívali si naše programy).

Pískovcová skalní města jsou specifickým a významným fenoménem krajiny České republiky. Vyskytují se i jinde ve světě, ale u nás jsou zastoupena v neobvyklém množství a ve značné bohatosti forem, tvarů a stadií vývoje. Skalní města se utvářela v oblasti České křídové pánve (pás od Drážďan po SZ Moravu), jež vznikla v důsledku zaplavení severovýchodní části Českého masivu mořem před 95 miliony let, v druhohorním období zvaném cenoman. Po ústupu moře začaly na vyvýšené skalní masivy působit intenzivní erozní síly (déšť, mráz, voda, chemické zvětrávání). Síly, které v průběhu statisíců až milionů let vytvořily ze souvislých pískovcových masívů jednotlivé věže, rokle či sloupy, způsobují i postupný zánik těchto skalních měst. V současné době k těmto erozním procesům přispívá i antropogenní činnost, konkrétně vysoký počet turistů.

Sněžka jako nejvyšší hora Česka a Slezska nejenže od nepaměti zdáli upoutává pozornost atypicky ostrým vrcholem v jinak oblém krkonošském panorámatu, ale také odráží dobové společenské trendy. Na urbanizovaném vrcholu vzniklo v 19. století půlhektarové náměstíčko, jehož obrysy dodnes vymezují plochu určenou pro návštěvníky. Za řetězem by měly mít prostor místní otužilé organismy, bydlící ve zvětralinách. Zdejší těsné sousedství tvrdého turismu a vzácných tundrových společenstev je nejvýše položeným ochranářským kompromisem (nikoli konsensem) u nás.

Chráněná území jsou pro zvídavé návštěvníky přirozeným magnetem. Čekají, že uvidí něco víc než v „necertifikované“ krajině. A právě tady má ochrana přírody z minulosti opravdu velký dluh. Pokud má totiž společnost považovat náklady na péči o přírodu za oprávněné, je třeba lidem srozumitelně vysvětlovat, co a proč ochrana přírody dělá. Tento dluh se pokoušíme splatit. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) se v posledních letech i přes významné rozpočtové škrty začala programově zabývat dlouho podceňovanou interpretací přírodního dědictví přímo v chráněných územích. Je ještě daleko ke spokojenosti, ale podařilo se již vytvořit systém návštěvnické infrastruktury a byly také položeny základy sítě návštěvnických center – Domů přírody.

Hmyz se na poštovních známkách začal objevovat později než náměty s velkými zvířaty či rostlinami. První známka s broukem byla vydána v Chile roku 1948. Jedná se o vyobrazení roháče Chiasognathus granti Stephens, 1831. Námět roháče zaujal i u nás, a proto na první naší známce s výjevem brouka je rytina roháče obecného Lucanus cervus(Linnaeus, 1758). Známka vyšla v roce 1955 v rámci série zvířena. V Československu byly následně vydány ještě další dvě kolekce výlučně s brouky. Jedná se o sérii šesti známek z roku 1962 a čtyř známek z roku 1992. Počty známek s tématikou brouků jdou celosvětově do stovek. Na známkách jsou vyobrazeny často druhy barevně atraktivní, notoricky známé v příslušném regionu nebo tvarově bizarní. Často jsou ztvárněni např. tesaříci (Cerambycidae) nebo slunéčka (Coccinellidae). Jeskynní brouci jsou na poštovních známkách zcela výjimeční. Do současné doby jich bylo na oficiálních známkách zachyceno pouze pět druhů. Bude určitě zajímavé přiblížit je podrobněji.

Vlk, stejně jako další velké šelmy (rys, medvěd), byl v minulých staletích v Čechách a na Moravě krutě pronásledován a nakonec úplně vyhuben. Nejdéle se udržel v horách severovýchodní Moravy. Poslední původní „beskydský“ vlk byl podle historických údajů uloven v roce 1914 nedaleko obce Hrčava, kde má pomníček. Díky přísnější ochraně velkých šelem v Evropě v posledních desetiletích se po rysech a medvědech začali také vlci přirozeně vracet do původních území. Novodobý výskyt vlků na Moravě byl poprvé prokázán v roce 1994 v obci Bílá v CHKO Beskydy. Od té doby se tyto šelmy v oblasti Beskyd vyskytují pravidelně, i když na rozdíl od rysů stále poměrně vzácně. Při svých toulkách se mohou dostat i do podhorské krajiny, kde jejich výskyt lidé nepředpokládají. Vlk je totiž velmi přizpůsobivý – jeho původní prostředí tvořila široká škála biotopů od arktické tundry, přes lesy všeho druhu, po stepi a lesostepi v jižní Evropě.

Projekt Domů přírody v České republice, jehož realizátorem je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, si klade za cíl vybudovat ve vybraných chráněných územích moderní informační střediska. V posledních letech pracovníci agentury uskutečnili několik cest s cílem seznámit se jak s výstavbou, tak i s provozem takovýchto zařízení. V září loňského roku to byla cesta do Švédska.