Úvodem

V odborné veřejnosti je již delší dobu rozšířené povědomí o velkém přírodovědném významu prostor ovlivněných těžbou nerostů a hornin. V poslední dekádě probíhající přírodovědné průzkumy opakovaně potvrzují mimořádné hodnoty a neobyčejný biologický potenciál těchto území v mnoha oblastech. Různé pískovny, štěrkovny, kamenolomy, velkolomy hnědého uhlí, výsypky, odkaliště apod. představují náhradní biotopy pro řadu druhů, které v okolní velkoplošně obhospodařované zemědělské krajině již zanikly, nebo rychlým tempem mizí. Některé kdysi plošně rozšířené druhy živočichů jsou dnes svým výskytem v České republice vázány převážně, či dokonce výhradně, na posttěžební území. Jde často o druhy rychle ubývající, a tedy ohrožené celoevropsky.

Velká gratulace k 30. výročí národního parku Šumava! Opravdu je k čemu blahopřát: park a jeho příroda nám všem dnes dělají velkou radost. Zvlášť mě to těší i proto, že naše rodina už vlastně patří mezi šumavské starousedlíky, každé prázdniny i jindy jsme na chalupě pod Boubínem (není to sice v parku, „jen“ v chráněné krajinné oblasti) už skoro 60 let.

Když jsem v srpnu 1992 přijel poprvé na Správu Národního parku Podyjí jako člen týmu, který začínal zpracovávat speciálně zaměřený plán péče o lesní porosty, byl jsem nadvakrát šťastný. Jednak že jsem byl členem prvního týmu, který se u nás věnoval otázkám obnovního managementu lesů, teoreticky vycházejícího z tehdy mladého vědeckého oboru ekologie obnovy a náš první projekt byl právě v Podyjí. A za druhé, jako člověk, jehož dětství a mládí je spojeno s říčními údolími jihozápadní Moravy, jsem vždy toužil poznat to poslední tajemné údolí, které pro nás regionální patrioty bylo za bolševika prostě nedosažitelné, protože za železnou oponou.

Vážení čtenáři, kolegové jeskyňáři,
rok 2021 se nejenom pro jeskyňáře stává ještě významnějším z hlediska ochrany přírody. Byl totiž vyhlášen Mezinárodním rokem jeskyní a krasu (IYCK) pod heslem „Poznávat, rozumět a chránit“.

Postupná kolektivizace zemědělství zničila 30 tisíc kilometrů alejí, 800 tisíc kilometrů mezí a 120 tisíc kilometrů polních cest. To spolu s utužením orné půdy odstartovalo rozsáhlou erozi. Poslední kapkou – obrazně i fakticky – pak byly náhradní meliorace. Střízlivé odhady hovoří o odvodnění více než milionu hektarů půd. Odvodňovací projekty také stojí za vysušením dvou třetin mokřadů a regulací třetiny našich toků. Podařilo se nám za třicet let stav krajiny a morfologického stavu toků viditelně zlepšit? Změnil se přístup zemědělců? Je naše krajina připravena na dopady změny klimatu?

Žďárské vrchy – tady jsem doma. 
Vyrostl jsem v nich a to doslova a do písmene. Jako malý kluk jsem, ať sám anebo za pomoci rodičů a prarodičů, objevoval jejich krásu. V létě pěšky, v zimě na běžkách, kola jsme tehdy, ač to zní divně, neměli. 

„Kdo ví, nepředvídá, kdo předvídá, neví.“
Lao-c´ 
(4. nebo 6. století př. n. l., 
pokud ovšem existoval)