Úvodem

Vážení čtenáři,
jistě víte, že spoluvydavatelem tohoto časopisu je i Správa jeskyní České republiky, která plní nelehký a choulostivý úkol, a to pečovat o nejvýznamnější jeskynní systémy naší vlasti a jejich zpřístupněné části prezentovat veřejnosti. Je jasné, že je to „chůze na hraně“, obzvláště když k tomu přidáme náročné báňsko-technické zajištění bezpečnosti podzemních prostor. Z jedné strany striktní orgán ochrany přírody, z druhé strany stejně přísný orgán báňské správy.

Tak trochu poprázdninové přemítání o lidech, horách a o tom, co se děje kolem nás.

Motto:
Kdo z nás raději neulpí zrakem na duchaplném zmatku přirozené říční krajiny než na bezduché pravidelnosti napřímeného koryta?

(Friedrich Schiller)

V posledních letech se stále častěji mluví o „inteligenci stromů”. Botanici toto označení nemají příliš rádi a hájí se tím, že inteligence je vzácná i u lidí, natož u stromů. Jiní badatelé však upozorňují, že v případě stromů se jedná o schopnost vnímat okolní svět, vyhodnocovat jeho proměny a podle shromážděné rodové či individuální zkušenosti volit strategii dalšího růstu. Nejvíc senzorů mají stromy v koříncích a v pupenech, ale zatím není jasné, ve které části stromu se získané informace analyzují. Pokusy ukázaly, že stromy v infračerveném světle „vidí” okolní stromy a reagují nejenom na půdní vlhkost, ale také na řadu prospěšných i jedovatých prvků.

Podle poslední verze červeného seznamu Mezinárodní unie na ochranu přírody (IUCN) je na Zemi ohroženo více než 26 000 druhů organismů.

Za těch mnoho let mého členství ve správní radě Nadace Partnerství, jsem se naučil pojem životní prostředí vnímat jinak, šířeji, než je zvykem v Čechách. Jako místo, kde žiji, pracuji, vychovávám děti a bavím se. V oblasti péče o životní prostředí nadace rozvíjí programy věnované ochraně přírody a podpoře lidí, komunit a odborníků, podnikatelů, milovníků přírody (i života) v jejich snaze najít společnou řeč. A tak jsem byl u zrodu „stromového programu Nadace Partnerství“, přesněji Ankety Strom roku, která je právě o místu, kde žijeme a učíme děti lásce k přírodě, k vodě, živočichům a stromům, k historii „mého domova“.

Přes půlstoletí probíhající intenzifikace zemědělství zásadně proměnila a stále mění naši krajinu a biodiverzitu. Plošná degradace kulturní krajiny, utvářené v našich zemích po staletí, odstartovala v druhé polovině dvacátého století v důsledku znárodňování, vysídlení Sudet, kolektivizace a socializace venkova.

Vážení čtenáři
Číslo časopisu Ochrana přírody, které se vám právě dostává do rukou, je v poměrně velké míře věnováno jeskyním. Více než 40 let se věnuji těmto podzemním objektům a krasu. Troufám si proto tvrdit, že jeskyně byly, jsou a budou předmětem zájmu člověka. V dobách dávno minulých zde naši předkové hledali útočiště, později svatyně a kultovní místa.

V posledních letech se pro naše lesy, tvořené z velké části smrkovými monokulturami, stává průběh jara takřka otázkou bytí či nebytí. Kůrovcovou kalamitu se na rozsáhlých místech již nedaří zvládat a je to pouze příroda, která by kůrovce snad ještě dokázala zastavit či zmírnit. V regionech Moravy dnes zažíváme skutečnou krizi nebývalého rozsahu, nicméně lesům v Čechách se kalamita také nevyhnula a bude se zde dál rozvíjet, protože i letošní zima byla na sněhovou pokrývku opět skoupá. Nedostatečná se jeví i přijatá opatření klíčových správců našich lesů a bude li nyní následovat teplé a suché jaro, další gradace kůrovcové kalamity je téměř jistá.